Nová studie nyní ukazuje, že kosatky v západní části severního Atlantiku, včetně těch v Arktidě, jsou výrazně více kontaminované než zvířata na východě – toto zjištění ohromilo vedoucí studie Anaïs Remiliovou, postdoktorandku na McGillově univerzitě v Montrealu. Výzkum jednoznačně poukazuje na to, že hlavní roli v míře znečištění hraje spíše jejich strava než jejich umístění.

Studie se zabývala přítomností perzistentních organických znečišťujících látek neboli toxických látek, které se pomalu rozkládají a hromadí v těle, v tuku kosatek v severním Atlantiku. Tyto znečišťující látky, pozůstatky průmyslových a zemědělských procesů, „mají nepříjemnou tendenci vázat se na tuk“, říká Remiliová, jejíž studie byla publikována v říjnu v časopise Environmental Science & Technology. Tyto chemikálie oslabují imunitní systém kosatek, narušují jejich endokrinní funkce, brání růstu a vývoji mozku a dokonce narušují reprodukci.

Kontaminující látky se zesilují, jak postupují potravním řetězcem vzhůru, a nejvíce znečištěné jsou kosatky, které konzumují vrcholové predátory – například ty, kteří se živí především jinými mořskými savci, nikoli rybami. Díky vysokému obsahu tuku v těle a postavení vrcholových predátorů jsou kosatky jedny z „nejvíce kontaminovaných zvířat na planetě“, říká Remiliová.

Její dřívější výzkum ukázal, že kosatky z východní části severního Atlantiku se živí především sledi, kosatky ze střední části severního Atlantiku se živí tuleni a makrelami a kosatky ze západní části severního Atlantiku se živí plejtváky, sviňuchami, běluhami, narvaly a tuleni.

Je logické, že v západním severoatlantickém pásmu se vyskytuje více znečišťujících látek, což je dáno jejich stravou, ale „v Arktidě by se dalo očekávat celkově méně znečišťujících látek ve srovnání s průmyslovými oblastmi“, například u východního pobřeží Severní Ameriky, říká Remiliová. Překvapilo ji také zjištění, že u některých kosatek byla koncentrace znečišťujících látek vyšší než 90 ppm (částic na milion), což je více než dvojnásobek maximální hranice, která je stanovena jako příčina selhání reprodukce mořských savců.

„Opravdu jsme zjistili, že jste to, co jíte,“ říká Peter Ross, vedoucí vědecký pracovník a ředitel programu Zdravé vody v Raincoast Conservation Foundation v Britské Kolumbii, který se na studii nepodílel. „Vrchol potravního řetězce, jehož příkladem jsou tyto dlouhověké kosatky, je extrémně zranitelný.“

Hřebíček do rakve

Pro účely studie vědci odebrali vzorky tuku 162 kosatek různého věku a pohlaví v severním Atlantiku, včetně kanadské Arktidy, Grónska, Islandu, Norska a Faerských ostrovů. Vzorky byly získány v letech 2008 až 2022 různými metodami – některé byly odebrány z lodí pomocí neškodných bioptických šipek, jiné byly odebrány od ulovených nebo uvízlých jedinců. Tým pak v laboratoři analyzoval obsah kontaminantů v některých vzorcích.

Ross, jehož výzkum v roce 2000 poprvé prokázal, že kosatky přenášejí znečišťující látky, si kladl otázku, do jaké míry mohl věk ovlivnit zjevně vyšší hladinu znečišťujících látek u kosatek v západní části severního Atlantiku. Starší kosatky mají v těle více znečišťujících látek poté, co „nahromadily kontaminanty za celý život“, možná až za 90 let. Obzvláště náchylná jsou také mláďata kosatek, protože je kojí; mládě „je vlastně v potravním řetězci o stupeň výš než jeho matka,“ říká Ross.

Celkově je podle něj tato studie dalším „hřebíčkem do rakve“, který ukazuje účinky těchto perzistentních chemických látek v životním prostředí. „Oceány nejsou neomezené, stejně jako planeta.“

Vědci sice nemají dostatek důkazů, aby mohli určit, zda tyto znečišťující látky ovlivňují míru reprodukce nyní, ale v příštích letech to pravděpodobně ovlivní. Vliv kontaminujících látek je umocněn dalšími tlaky, včetně rušení hlukem a nízké dostupnosti kvalitní kořisti, a některé populace „se nebudou moci časem zotavit a/nebo růst“, říká Tanya Brownová, vědecká pracovnice kanadského oddělení pro rybolov a oceány, která studuje vliv kontaminujících látek na zdraví kosatek.

V populaci kosatek jižních, které se živí rybami a žijí u severozápadního Pacifiku, zbývá už jen 73 jedinců, a „tyto kumulativní tlaky nakonec potenciálně vedou k jejich zániku“.

Majestátní zvířata

Podle americké Agentury pro ochranu životního prostředí se ve 40. letech 20. století v důsledku průmyslového boomu, který se opíral o pesticidy, chladicí kapaliny a zpomalovače hoření, rozšířilo mnoho těchto znečišťujících látek do celého životního prostředí. V roce 2001 Spojené státy a více než 90 dalších zemí podepsaly smlouvu OSN, v níž se zavázaly přestat používat určité chemické látky a zničit jejich zásoby, ale mnoho z nich zůstává, pravděpodobně z nich unikají škodliviny. Přestože mnohé z těchto chemikálií byly zakázány před více než 50 lety, stále „působí zkázu“ na zdraví kosatek, říká Brown.

Se zhoršující se změnou klimatu se může zhoršit i znečištění kosatek. Například teplejší arktické vody mohou přilákat více kosatek na sever, kde se budou živit mořskými savci s vysokým obsahem tuku, spekuluje Remiliová.

„To nám říká, že musíme začít jednat hned,“ říká Remiliová. Vyzývá země, aby zničily toxický odpad, který leží ve skladech po celém světě, a zabránily uvolňování nových kontaminantů.

„Kosatky jsou majestátní zvířata,“ říká. „Pokud už nebudeme mít kosatky, naše ekosystémy budou zcela mimo rovnováhu.“