Lední medvědi chodí po mořském ledu dlouhé kilometry a hledají trhliny a díry v povrchu, kterými mohou lovit kořist v podobě tuleňů kroužkovaných. Nová studie však zjistila, že v některých oblastech jim led, na který spoléhají, poškozuje nohy.

Ekoložka Kristin Laidreová z Washingtonské univerzity a biolog Stephen Atkinson z Nunavutského ministerstva životního prostředí v časopise Ecology zjistili, že medvědi ve dvou nejseverněji položených populacích – ve východním Grónsku a v Kaneově pánvi mezi severovýchodní Kanadou a severozápadním Grónskem – utrpěli tržné rány, ztrátu srsti, kožní vředy a nánosy ledu na srsti a především na nohou.

V nejextrémnějších případech se dvěma medvědům přilepily na polštářky nohou ledové bloky o průměru kolem 30 centimetrů, které jim způsobily hluboké krvácející rány a ztížily jim chůzi.

Atkinson si poprvé všiml lézí u medvědů v Kaneově pánvi během průzkumu oblasti v letech 2012 a 2013. Snímky sdílel s Laidreovou, ale tehdy ještě nevěděl, že jde o součást trendu. „Nevěděli jsme, co si o tom máme myslet,“ říká.

Pak, během průzkumů východního Grónska v letech 2018 až 2022, začala Laidreová pozorovat stejná zranění. Autoři studie se domnívají, že důvodem je změna klimatu, a obávají se, že by se mohla stát další výzvou, které se lední medvědi budou muset přizpůsobit.

Byli pozorováni lední medvědi s velkými bloky ledu přilepenými na tlapách. Vědci se domnívají, že to mohlo být důsledkem měnících se srážek, které zvyšují pravděpodobnost, že se led přilepí.
info

Byli pozorováni lední medvědi s velkými bloky ledu přilepenými na tlapách. Vědci se domnívají, že to mohlo být důsledkem měnících se srážek, které zvyšují pravděpodobnost, že se led přilepí.

Ztráta srsti a bolestivé tlapky

Někteří medvědi měli na těle alopecii neboli vypadávání srsti, pravděpodobně v místech, kde se jim do srsti zamotaly a vytrhaly ledové koule. Laidreová poznamenává, že to samo o sobě není nutně neobvyklé.

„Lední medvědi žijí v extrémním prostředí, kde se jim může led nahromadit,“ říká.

Pozoruhodný je však kontext, protože většina případů alopecie se vyskytla na medvědích nohách. Na mnoha tlapách ledních medvědů, které zkoumali, se objevily i další vážné rány, včetně četných krvácejících vředů. Mají podezření, že rány byly bolestivé, protože medvědi se někdy při jemném doteku ran cukali, přestože byli pod sedativy.

Nález medvědů s ledovými kvádry na chodidlech byl podle Laidreové „naprosto šokující“.

Ze vzduchu poznala, že „s nimi něco není v pořádku, protože se zdálo, že nemohou dobře chodit. Až na zemi jsem si uvědomila, že samozřejmě nemohou chodit, když jsem viděla, co mají přilepené na nohou.“

Když medvědy uspala a prohlédla jejich tlapy, zjistila, že jde o pevné ledové bloky. Trvalo 30 minut, než je kovovými nástroji seškrábala.

Celkový počet medvědů s nějakou formou zranění způsobeného ledem, které Laidreová a Atkinsonová mezi sebou identifikovaly, byl poměrně malý – 32 v Kaneově pánvi a 15 ve východním Grónsku. Tvořilo to však 52 % a 12 % všech zkoumaných medvědů – což je pozoruhodné vzhledem k tomu, že podle Laidreové vědci ani domorodí lovci, kteří byli pro účely studie rovněž dotazováni, takovéto dopady dříve nezaznamenali.

„Nechtěli jsme říkat, že je to něco nového, aniž bychom si vyslechli, co lovci pozorovali,“ vysvětluje Laidreová. „Lední medvědy nejčastěji vidí lidé, kteří žijí v komunitách vedle medvědů a loví pro obživu, a většina lovců, s nimiž jsme mluvili, to dříve neviděla.“

Mnozí z nich však poznamenali, že něco podobného viděli u svých tažných psů, kterým se v rozbředlém terénu někdy také bolestivě usazuje led na tlapách.

„Lední medvědi s ledovými koulemi byli pozorováni v mnoha částech Arktidy, ale nedávná pozorování jsou mnohem závažnější a větší,“ řekl National Geographic ekolog Andrew Derocher z Albertské univerzity, který se na studii nepodílel. „Je běžné, že lední medvědi mají ledové koule na zádech z plavání, když jsou chladné podmínky. Ledové koule na tlapách ledních medvědů jsou mnohem méně časté a je třeba určitých neobvyklých podmínek, aby se objevily.“

Může za to oteplování Arktidy?

Laidreová a Atkinson se domnívají, že svou roli mohlo sehrát oteplování klimatu; ve své práci navrhují vysvětlení těchto zranění.

Zaprvé poznamenávají, že s rostoucí teplotou v Arktidě stále častěji padají srážky ve formě deště namísto sněhu, a jedním ze scénářů, který předpokládají, je, že srážky způsobují na ledu břečku, která pak namrzá na tlapách ledních medvědů, kteří po ní chodí. Oteplování navíc způsobuje, že povrchový sníh taje a znovu zamrzá do tvrdé krusty, a druhou možností je, že medvědí tlapy tuto krustu prorazí a pořežou se o ostré hrany.

Třetí scénář pomáhá vysvětlit, proč byla u medvědů v těchto populacích – a zatím pouze u těchto dvou populací – pozorována tato zranění.

Laidreová poznamenává, že během jara žije mnoho medvědů z Kaneovy pánve a východního Grónska na pevninském ledu – rozsáhlých ledových plochách, které jsou přichyceny k pobřeží – nebo na úpatí ledovců. Oteplování v těchto prostředích vede ke ztenčování mořského ledu, což umožňuje mořské vodě pronikat do sněhu a vytvářet rozbředlý povrch.

Medvědi žijící v jižněji položených oblastech mají přístup k (relativně) teplejší vodě, ze které mohou smývat kusy ledu, ale protože tito medvědi žijí ve velmi vysokých zeměpisných šířkách, kde jsou obecně mnohem sušší a chladnější podmínky, mají mnohem menší přístup k otevřené vodě než medvědi jižněji.

„Vzhledem k tomu, že lední medvědi jsou dobře přizpůsobeni svému arktickému prostředí, museli zažívat neobvyklé podmínky, aby došlo k takovému nárůstu ledu – například déšť, když mělo sněžit, nebo teploty nad bodem mrazu, když mělo být chladno,“ říká John Whiteman, hlavní vědecký pracovník organizace Polar Bears International.

„Je zarážející, že tento problém postihl více medvědů ve studované oblasti,“ dodává. „Tento vzorec a pozorování, že vážná zranění některých medvědů se zřejmě sama nezahojí a jsou spojena s kulhavou chůzí, naznačuje, že ledové hroudy by se mohly stát významným problémem pro lední medvědy v širším měřítku.“

Ledové hroudy však zatím nebyly pozorovány v jiných regionech, takže dlouhodobá hrozba pro lední medvědy zůstává nejistá.

„Arktida se s oteplováním klimatu rychle mění a vědci zabývající se ledními medvědy sledují, jak na to medvědi reagují,“ říká Derocher z Albertské univerzity. „V chování ledních medvědů se objevuje spousta překvapení. Někdy se zdá, že medvědi přišli na způsob, jak přežít v oteplující se Arktidě, ale pak se objeví něco zvláštního, jako jsou tyto obrovské ledové koule, a naznačuje to, že mají problémy, které nikdo nepovažoval za možné.“