V roce 2019 bylo uloveno nejméně 79 milionů žraloků a nejméně 25 milionů z nich patřilo k ohroženým druhům – počty ulovených zvířat se za posledních deset let nezměnily, někde dokonce vzrostly.
Ve srovnání s obdobím před deseti lety však zahynulo méně žraloků kvůli barbarskému zvyku odřezávání žádaných žraločích ploutví. Tato praxe známá v angličtině jako „finning“ (v češtině prostě jako „odřezávání žraločích ploutví“) je nyní zakázána v přibližně 70 procentech zemí a zámořských území. Mezinárodní výzkumný tým však letos v lednu v časopise Science uvedl, že předpisy, které měly snížit četnost odstraňování ploutví, žraloky před ulovením nezachránily.
„Pokud nějaký dopad měly, tak takový, že se celosvětová úmrtnost žraloků mírně zvýšila,“ uvádí Boris Worm, mořský ekolog z Dalhousie University v Kanadě. Nyní se sice většina ulovených žraloků dováží na pevninu vcelku (a nejsou jim jenom odřezány ploutve a jejich tělo pak vyhozeno do oceánu jako odpad), ale rostoucí poptávka po žraločích produktech stejně vede k tomu, že se v lovu těchto zvířat pokračuje.
Poslední tří roky strávili Worm a jeho kolegové shromažďováním údajů o úhynu žraloků a o regulacích rybolovu. „Byla to opravdu výzva,“ uvádí, „protože údaje o lovu žraloků jsou jak známo podhodnoceny. Shromáždili jsme vše, co se nám podařilo zjistit – od počtu úlovků přes údaje od pozorovatelů na lodích v mezinárodních vodách až po odhady z pobřežního rybolovu, které zahrnují rekreační, řemeslný, a dokonce i nelegální rybolov.“
Zaměstnanci společnosti Kowalski v brazilské Santa Catarině omývají žraločí úlovek z oceánského rybolovu.
Sušené žraločí ploutve v obchodě s čínskou medicínou v Tchaj-peji.
Globální analýza ukazuje, že ačkoliv se výrazně zpřísnila regulace lovu žraloků a odstraňování ploutví, jejich úmrtnost se za poslední desetiletí víceméně nezměnila – podle odhadů bylo v roce 2012 uloveno 76 milionů žraloků a v roce 2018 nejméně 80 milionů. Vzhledem k tomu, že všechny úlovky nejsou hlášeny dostatečně podrobně a některé vůbec, je podle vědců počet ulovených žraloků nejspíš výrazně vyšší.
Trh se žraloky
Pode mořského ekologa Nicholase Dulvyho regulace odstraňování ploutví skutečně pomohla „zajistit, že mnoho úlovků je identifikováno až na úroveň druhu, což je nutné při omezování výlovu i obchodu a napomáhá to také při výzkumu. Začala navíc regulace mezinárodního obchodu s žraločím masem na základě Úmluvy o mezinárodním obchodu, podle níž je nyní chráněno více než 100 druhů žraloků,“ uvádí.
Ačkoliv to vypadá, že se prostřednictvím těchto obchodních regulací podařilo dosáhnout snížení úlovku žraloků v rámci mezinárodního rybolovu, začal narůstat počet ulovených žraloků v rámci pobřežního rybolovu.
Aby výzkumníci pochopili, proč tomu tak je, vyzpovídali 22 odborníků z různých oborů: vědce, ochránce přírody a zaměstnance pracujících v rybářství nebo ve společnostech zaměřených na zpracování žraločích produktů.
„Řekli nám, že došlo k rozšíření stávajících trhů se žraločími produkty,“ uvádí vědkyně zabývající se ochranou mořského prostředí Laurenne Schillerová z Carletonovy univerzity v Kanadě, spoluautorka studie. „Což může být částečně způsobeno tím, že rybáři mají nyní (paradoxně) lepší podmínky pro lov žraloků v důsledku nařízení proti praxi odřezávání žraločích ploutví.“
Žraločí maso se stále častěji objevuje v různých potravinářských výrobcích, a to i z ohrožených žraloků. Navíc stále roste popularita polévky ze žraločích ploutví, která je hlavním důvodem rozšířené praktiky odřezávání žraločích ploutví. Žraločí maso se často používá i v rybách s hranolky (proslulé „fish and chips“), v ceviche (marinovaná syrová ryba) nebo jako levnější alternativa prodávaná podvodným způsobem jako maso mečouna.
Kromě toho jsou žraločí chrupavky a olej ze žraločích jater běžnými přísadami v lékařském a kosmetickém průmyslu. „Mnoho kosmetických výrobků obsahuje skvalen (přírodní organická sloučenina),“ uvádí Schillerová, „který obvykle – nicméně ne vždy – pochází ze žraloků. Proto je dobré v obchodě hledat výrobky, které místo něj používají rostlinné alternativy.“
Vědci tvrdí, že k záchraně žraloků zjevně nestačí zákony na ochranu před odřezáváním žraločích ploutví a že je třeba zavést rozsáhlejší regulaci rybolovu.
„29 zemí a zámořských území již lov žraloků ve svých vodách zakázaly,“ uvádí Worm. „Například Bahamy zjistily, že žraloci mají mnohem větší cenu jako potápěčská atrakce pro ekoturistický průmysl, který je na vzestupu. V průměru vidíme, že takové zákazy jsou jediným nástrojem, který trvale snižuje úmrtnost, takže bychom to podporovali.“
Rybáři vyrážejí na lov žraloků v Cananeii, pobřežním městě ve státě São Paulo v Brazílii. Omezení rybolovu u některých druhů vedla mnoho místních rybářů k tomu, že se zaměřují na jiné ryby a korýše, jako jsou krevety a mořští vlci.
Zabijákem jsou také tenatové sítě
V místech, kde jsou lidé na rybolovu závislí z hlediska obživy, nemusí být zákazy vhodným řešením. Obecně však platí, že regulace rybolovu je klíčovým opatřením pro zachování volně žijících populací.
„To samozřejmě zahrnuje vědecky podložená omezení lovu žraloků,“ říká Schillerová. „Mnoho respondentů nám však také řeklo o nebezpečí neselektivních lovných zařízení, jako jsou například tenatové sítě.“ Tyto síťové stěny, svisle zavěšené ve vodě, jsou navrženy tak, aby chytaly ryby za žábry, ale zamotá se do nich každý živočich, který je příliš velký na to, aby proklouzl okem. „Naše vlastní analýzy ukazují, že se běžně používají v místech, která jsme označili za ohniska úmrtnosti. Jejich postupné vyřazení a podpora selektivnějších postupů v místech, jako je Indonésie, Brazílie, Mauritánie nebo Mexiko, by tedy mohlo mít velký dopad,“ uvádí Schillerová.
„Víme, že populace žraloků jsou pod obrovským tlakem rybolovu ve většině světových oceánů,“ uvádí mořský biolog Colin Simpfendorfer z Univerzity Jamese Cooka v Austrálii „a údaje uvedené v novém článku jsou toho důkazem.“
Simpfendorfer zdůrazňuje, že regulace proti odřezávání žraločích ploutví původně nebyla zavedena kvůli snížení úlovků, ale s cílem zabránit trápení zvířat a plýtvání úlovky, kdy jsou žraloci zabíjeni pouze kvůli svým ploutvím.
Bez zvýšeného úsilí o ochranu žraloků bude nejméně jeden ze tří druhů čelit hrozbě vyhynutí a u mnoha dalších se zmenší populace.
„Mám mnoho kolegů oceánografů, kteří vzpomínají, jak se jim v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století za plavidlem táhli žraloci kvůli kuchyňským zbytkům, které jim házeli přes palubu – obvykle žraloci dlouhoploutví – dříve velmi hojný druh. Dnes je tento druh ohrožený a téměř jej nespatříte. Já jsem v životě žádného neviděl,“ říká Worm. „V tu chvíli vás přepadne silný pocit, že na tom, jak s nimi zacházíme, je něco opravdu špatně. Měli bychom to napravit. A můžeme to napravit.“
Sledujte nás v Google Zprávách