Kukuřice, kterou dnes jíme všude na světě, má původ v Mexiku. Tato plodina je ústřední prvkem tamní kultury, kuchyně i identity již od doby starověkých Mayů a Aztéků a své výsadní postavení si v Mexiku zachovává dodnes. Domácímu stolu kraluje v podobě tortill, tamales, esquites a téměř všech ostatních základních pokrmů, které se v zemi podávají.
I v zájmu ochrany tohoto dědictví Mexiko letos bojuje za zákaz dovozu geneticky modifikované (GM) kukuřice z USA, a to v návaznosti na nařízení mexického prezidenta Lópeze Obradora z roku 2020. Mexická vláda tvrdí, že tímto opatřením ochrání jak zdraví svých občanů, tak původní odrůdy kukuřice v zemi.
Oznámení vyvolalo silné námitky ze strany USA. Mexiko je totiž pro ně největším ročním odběratelem geneticky modifikované kukuřice. Třeba v letech 2018 až 2020 nakoupilo téměř 30 procent veškerého amerického vývozu kukuřice. Spor obou zemí přerostl ve formální vyjednávání v rámci Dohody mezi Spojenými státy, Mexikem a Kanadou (USMCA), přičemž USA tvrdí, že zákaz geneticky modifikované kukuřice je v rozporu s dohodou mezi členskými zeměmi a že Mexiko nepředložilo žádné vědecké důkazy, kterými by svá tvrzení podpořilo.
Mexiko však trvá na tom, že geneticky modifikovaná kukuřice je rizikem pro lidské zdraví a že modifikovaná semena ohrožují zemědělské tradice a kulturní identitu země.
„Bez kukuřice nemáme zemi“
Mexiko je domovem geneticky nejrozmanitějších odrůd kukuřice na světě. V zemi se pěstuje více než 59 jedinečných odrůd. Mexičané mají dokonce rčení, které je jakousi ódou na odkaz a hodnotu této plodiny – „sin maíz no hay país“; tedy, něco jako „bez kukuřice nemáme zemi“.
Kukuřice kuželovitého tvaru se pěstuje především ve středním Mexiku, v mexických státech Michoacán, Puebla, Tlaxcala, Hidalgo a ve vyšších a chladných částech Veracruzu a v Mixteca v Oaxace.
Původ kukuřice je dávný. Jejím přímým předkem je divoká tráva zvaná teosinte, která v oblasti rostla už téměř před 10 000 lety. Kukuřici z ní člověk vyšlechtil až postupnou kultivací za zhruba tisíc let. Původní odrůdy mexické kukuřice se umí dobře adaptovat na místní prostředí, některé z nich nepotřebují tolik vody, jiné jsou odolnější vůči škůdcům, což jsou dvě nejžádanější vlastnosti v souvislosti se změnou klimatu.
Pod tlakem amerického vývozu se Mexiko brání argumentem, že geneticky modifikovaná kukuřice představuje riziko genetické kontaminace a že pyl americké kukuřice již v minulosti překonal hranici států a ovlivnil mexické odrůdy.
Bofo Corn. Tato kukuřice je považována za posvátnou pro lid Wixarikas. Domorodé skupiny spravují a chrání varianty 4 nebo 5 různých barev zrn, které kromě potravinářského využití používají k rituálním a náboženským účelům. Vyskytuje se především v Nayaritu, Jaliscu a Durangu. Kukuřici mi věnoval místní pěstitel na veletrhu kukuřice v Jale v Nayaritu.
Oproti tomu v USA se většina kukuřice pěstuje z osiva velkých společností. Tyto firmy vyšlechtily jenom několik geneticky identických odrůd kukuřice a pěstují je ve velkém. V Mexiku však osivo pochází z malých milpas (tradičních pozemků určených k pěstování kukuřice), což zemi umožňuje dosáhnout větší biologické rozmanitosti.
Genetická směs různých původních odrůd napomáhá tomu, že se kukuřice umí přizpůsobit náročným podmínkám – například gen, který odrůdě propůjčuje odolnost vůči suchu, je možné zkřížit s odrůdou, která bez vody strádá.
Kukuřice Jala se pěstuje v obci Jala v Nayaritu pod svahy sopky Ceboruco. Kukuřici mi daroval místní producent Angel Perez. V Jala se každoročně koná kukuřičný veletrh, kde se hledá největší kukuřice, z nichž některé měří na délku více než 50 cm.
I Američtí odborníci uznávají, že „tradiční mexické odrůdy si zachovávají značnou genetickou rozmanitost,“ jak uvádí Jeffrey Ross-Ibarra, ekolog z Kalifornské univerzity v Davisu. „V Mexiku je pravděpodobně větší biologická rozmanitost než v celých Spojených státech.“
Proč se USA brání
Mexiko sice odebírá značnou část americké kukuřice. Většinu ale používá ke krmení hospodářských zvířat nebo v různých druzích průmyslu. A na tento druh kukuřice se zákaz dovozu nevztahuje. V mexické stravě a kuchyni převládá bílá kukuřice, která tvoří pouhé jedno procento americké produkce.
Jenomže kvůli tomu, že Mexiko v roce 2023 zakázalo dovoz geneticky modifikované kukuřice, jejímž cílovým konzumentem je člověk, a protože v témže roce uskutečnilo svůj největší nákup kukuřice z USA v hodnotě 15,3 milionu tun, američtí vyjednavači silně znejistěli. Jednání svého souseda si vyložili jako přípravu na další zákazy ze strany Mexika.
Occindentales. Podlouhlé klasy s nízkými řádky, velkými zrny a moučnou strukturou s barvami od růžové po fialovou. Pochází především ze západní části země, z oblastí Nayarit, Jalisco, Michoacán a Guanajuato. Pan Martin Carrillo mi kukuřici daroval, když jsme se vydali sklízet na jeho pozemek v El Roble v Nayaritu. Pan Martin Carrillo každoročně pořádá kukuřičný veletrh, kde se konají kulturní a gastronomické akce.
„V tuto chvíli to nemusí mít velký ekonomický dopad, protože to, co Mexiko používá k výrobě mouky, kukuřičné mouky a tortill, tvoří velmi malé procento jeho celkového dovozu; to však neznamená, že se USA neobávají, že by to byla špička ledovce,“ říká Kenneth Smith Ramos, bývalý hlavní mexický vyjednavač pro USMCA.
Mexiko začalo upravenou americkou kukuřici dovážet v roce 1994, kdy NAFTA (předchůdce USMCA) nařídila bezcelní přístup k levné americké kukuřici. Mexiko sice ze zákona nemělo povinnost nakupovat kukuřici vypěstovanou v USA, ale díky její nízké ceně to s oblibou dělalo.
„Mexičtí pěstitelé kukuřice prostě nemohou v efektivitě produkce americkým farmářům konkurovat,“ říká Evan Rocheford, spoluzakladatel a generální ředitel společnosti NutraMaize, která se zabývá komercializací výživově hodnotnějších odrůd geneticky nemodifikované oranžové kukuřice.
Kukuřice Toluqueño je považována za jedno ze starých mexických plemen. Její pěstování je spojeno s domorodými skupinami, což je aspekt, který ovlivňuje, proč se stále pěstuje, ale v současnosti jí hrozí vyhynutí. Kukuřici mi věnovala Alma Lili Cardenas, nezávislá výzkumnice a producentka kukuřice popcorn.
Podle Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv navíc neexistují žádné důkazy o tom, že by geneticky modifikované potraviny poškozovaly lidské zdraví. Mexičtí představitelé naopak tvrdí, že ochota spolupracovat na výzkumu, který by prověřil zdravotní důsledky konzumace geneticky modifikované kukuřice, chybí ze strany USA.
Dalším problémem jsou hnojiva. Mexiko – podobně jako mnoho dalších zemí světa – plánuje zakázat glyfosát, což je herbicid, který by mohl být zdraví škodlivý. První obavy z této chemické látky vyvolala nejprve rozporuplná zpráva z roku 2017, v níž bylo nejspíš nadhodnoceno riziko expozice vůči glyfosátu. V následné studii, uveřejněné v roce 2021, byl glyfosát potvrzen u dětí z dané oblasti, ovšem bez přímého závěru ohledně jeho nebezpečnosti. Zákaz glyfosátu v Mexiku má aktuálně stanovené datum účinnosti, to je však zatím odloženo.
Zachování genetické rozmanitosti
Ačkoliv Ross-Ibarry sdílí obavy o zachování původních odrůd kukuřice, nedomnívá se, že by k jejich zachování přispěl zákaz dovozu geneticky modifikované kukuřice. Větší hrozbou než pokračování dovozu je podle něj úbytek malých farem v Mexiku – tedy vnitrostátní hospodářská politika Mexika.
Jeho slova nepřímo potvrzuje i Mauricio Bellon, profesor výzkumu zaměřeného na udržitelné zemědělské a potravinové systémy drobných zemědělců na Arizonské státní univerzitě: „Rozsáhlá genetická evoluce kukuřice v Mexiku pokračuje díky milionům farmářů, což se v USA děje jen velmi omezeně, protože osivo je v držení jen několika korporací,“ A přestože jsou ohrožené druhy často uchovávány v genových bankách, uvádí Bellon, zásadní roli při ochraně přírody hraje vztah zemědělce a jeho plodiny.
