V polární oblasti je nejsevernější část pevniny, na kterou může člověk dojít pěšky, inuitský Qeqertaat – dánskými badateli z počátku 20. století nazývaný také ostrov Kaffeklubben. Jde o tmavě šedý štěrkový úsek na severním pobřeží Grónska, kde pevnina pomalu ustupuje mořskému ledu.
Aby zjistili, které rostliny v této kamenité půdě rostou, vydali se Brian Buma a Jeff Kerby, klimatologové a badatelé National Geographic, spolu se svým týmem na průzkum oblasti. Na cestě nalezli běžný druh mechu Tortula mucronifolia, nejseverněji rostoucí rostlinu na světě, a jen asi o padesát centimetrů jižněji žlutý a světlezelený mák kořenatý (Papaver radicatum).
K výčtu objevených nejsevernějších míst patří i zřejmě nejseverněji položená archeologická památka, kterou je prstenec zhruba 700 let starých kamenů, jejž vytvořili Inuité. Objevila ho členka výpravy, grónskáu archeoložka Aka Simonsenová.
Planeta se zde otepluje čtyřikrát rychleji
Výzkumná skupina zanechala na pevninském pobřeží svou vlastní stopu – vytyčila pozemky a zaznamenala vegetaci, která na nich roste, aby vytvořila velmi podrobnou digitální mapu zkoumané oblasti. Vědci Buma a Kerby doufají, že informace, jež na této cestě nashromáždili, budou jen první sadou informací pořízených v rámci dlouhodobého zkoumání této vzdálené severní oblasti.
Vědecký tým se do drsných podmínek za polárním kruhem odvážil proto, aby zjistil, které rostliny v místních extrémních podmínkách rostou. Planeta se v těchto místech otepluje čtyřikrát rychleji než kdekoliv jinde na Zemi. Tamní změny se následně projevují dominovým efektem po celém světě.
