Když se Erica Rhinehartová jednoho květnového rána procházela se svojí bengálskou kočkou v okolí bydliště v Coloradu, zavolala na ni její vyděšená sousedka, že se jí na dvorku potuluje puma. Z bezpečí obydlí pak ženy sledovaly, jak se mladá samice snaží vylézt zpod nábytku na terase. Nešlo jí to. Zadní nohy podivně vlekla za sebou směrem k nedaleké borovici. Trpící zvíře nakonec museli utratit pracovníci Coloradské správy parků. Přesnou příčinu nemoci nezjistili.
Výsledky tkáňových testů zveřejněné nedávno v odborném časopise Emerging Infectious Diseases ukázaly, že puma trpěla smrtelným neurologickým syndromem, které se v angličtině nazývá „staggering disease“ (syndrom vrávoravé chůze). Toto paralytické onemocnění bylo v posledních pěti desetiletích zjištěno u domácích koček v Evropě a také u několika zvířat v zoologických zahradách. Zmíněná coloradská puma je však prvním potvrzeným případem nemoci u volně žijících či domácích zvířat v Severní Americe.
„Neptáme se, zda jde o jeden případ,“ říká Karen Foxová, patoložka, která případ vyšetřovala. „Objevení jednoho případu onemocnění obvykle naznačuje, že jde pouze o špičku ledovce a že existuje mnoho dalších nezachycených případů.“
Záběry z 12. května 2023 ukazují přibližně roční samici pumy americké (Puma concolor) s narušenou pohyblivostí před domem v Douglas County v Coloradu.
Co je to za onemocnění?
Toto paralytické onemocnění dostalo svůj anglický název podle kulhavé chůze zvířat, která jím trpí, včetně zmíněné pumy. Kočkovité šelmy nezvládají používat zadní končetiny a může se u nich projevit i řada dalších příznaků, od neschopnosti zatáhnout drápy až po zvýšenou přítulnost – příznak pozorovaný u domácích koček.
Nemoc byla poprvé zjištěna ve Švédsku v roce 1974; pozdější výzkumy zjistily, že virus se vyskytoval i jinde v severní Evropě, další ohniska se nacházela v Rakousku a Německu. Virus byl zdokumentován u řady zvířat v zoologických zahradách, například u lvů, vačnatců, vydry a osla. Ačkoli se nejčastěji vyskytuje u domácích koček, žádné oficiální statistiky zatím neuvádějí, kolik koček na toto onemocnění uhyne.
Přesný patogen, který nemoc způsobuje, byl až donedávna záhadou. V loňském roce vědci zjistili souvislost mezi tímto paralytickým onemocněním a zmutovanou verzí viru Rustrela, příbuzného viru zarděnek, který je nakažlivý pro člověka a může být nebezpečný zejména pro těhotné ženy.
Diagnostika pumy z dvorku
V roce 2023 začala Foxová se svým týmem vyšetřovat onemocnění pumy na žádost Coloredské správy parků. Zpočátku se domnívala, že podivné pohyby pravděpodobně vysvětluje zlomenina pánve. Rentgenové snímky a pitva však nic neukázaly, a tak se na doporučení kolegy přistoupila k podrobnějšímu zkoumání.
Mozek a mícha pumy byly zanícené a obsahovaly oblasti poškozené nervové tkáně zvané léze. „Zánětů je tolik, že mícha nemůže plnit svou funkci,“ uvádí Foxová. Proto zvířata nejdříve ztrácejí pohyblivost zadních končetin. „Dojde k poruše přenosu nervového signálu mezi mozkem, míchou a nervy, které ovládají nohy,“ vysvětluje.
Zánět však může být také příznakem mnoha dalších onemocnění, a tak Foxová své pátrání zúžila ještě více. Ze vzorku tkáně extrahovala RNA, molekulu, která je blízce příbuzná DNA a nachází se ve většině živých organismů a virů, a nechala provést její sekvenční analýzu. Při genetické analýze bylo zjištěno, že odebraná RNA odpovídá viru Rustrela.
Aby měla jistotu, potřebovala vědkyně potvrdit, že se virus nachází i v mozkových lézích vyšetřovaného zvířete, a tak odebraný vzorek tkáně zaslala do laboratoře Institutu Friedricha Loefflera v Německu. První odeslaný vzorek zabavili celníci, protože puma patří mezi mezinárodně chráněné druhy; další vzorek však již do zámoří bezpečně doputoval. Pokročilé diagnostické testy potvrdily nákazu Rustrelou.
Nález paralytického onemocnění v Severní Americe byl naprostým překvapením. „Očekávali jsme, že bude rozšířenější a že najdeme více variant v jiných částech Evropy. Osobně bych však nečekal, že najdeme tak blízkého příbuzného na jiném kontinentu,“ říká Dennis Rubbenstroth, veterinář, který vede diagnostický virologický program německé laboratoře.
Co tento virus znamená pro volně žijící zvěř
Podle coloradské státní veterinářky je příliš brzy na závěry, zda bude mít virus nějaké zásadní důsledky pro volně žijící živočichy v Severní Americe. Různá onemocnění jsou podle ní součástí normálně fungujících ekosystémů a vyskytují se i ve zdravých populacích.
Foxová nicméně doufá, že se jí podaří ve spolupráci s veterináři, kteří zachránili vzorky z nediagnostikovaných případů z minulosti, zpětně otestovat populaci domácích koček. Tím by zjistila, zda se nemoc již vyskytuje i u našich domácích mazlíčků. Další velkou otázkou, kterou chce spolu s německými kolegy vyřešit, je způsob šíření nemoci.
Jak se onemocnění šíří
V rámci stejné studie z roku 2023, v níž byla zjištěna souvislost s virem rodu Rustrela, byli jako hostitelé viru v Evropě identifikováni také hlodavci, například myšice křovinná a myšice lesní. V Coloradu může být přenašečem nemoci libovolný počet drobných savců, například křeček dlouhoocasý, veverka nebo čipmank, aniž by to mělo onemocnění účinky na jejich zdraví – podobně jako třeba myši přenášející hantavirus, jímž ale neonemocní. Foxová by tato zvířata rád odchytila a provedla u nich rozbor mozku a míchy.
Nejzřejmější způsob, jak by se kočky (i pumy) mohly nakazit, je pozření infikovaných myší. Přesné mechanismy přenosu, například to, jak by se mohl virus dostat ze žaludku do mozku, jsou zatím nejasné. Vědci se domnívají, že jsou pumy a další větší savci takzvanými „mrtvými hostiteli“, což znamená, že nemoc dále nešíří. Virus z coloradské pumy se geneticky liší od několika evropských kmenů viru, což naznačuje, že může jít o odlišnou verzi viru, která se může v USA vyskytovat již dlouho, aniž byla zjištěna – tedy, že nejde o o chorobu zavlečenou do Spojených států nedávno.
Případy onemocnění člověka zatím zaznamenány nebyly. Vzhledem k širokému spektru zvířat, která mohou virus šířit, je těžké vyloučit přenos ze zvířete na člověka. „Tento vzorec velmi nepříbuzných druhů savců jistě ponechává místo v seznamu i pro člověka,“ uvádí Foxová.
Rubbenstroth s kolegy mezitím v Německu pokračují ve studiu chování viru. K pokračování výzkumu je přimělo zjištění, že nemoc není příčinou nákazy jenom u koček v Evropě, ale také u volně žijících zvířat tisíce kilometrů daleko. Podle vedoucího německé laboratoře Floriana Pfaffa je třeba „mít otevřené oči, abychom varianty tohoto viru našli v Jižní Americe, Africe nebo Asii“.
