Podle studie zveřejněné v časopise MDPI Diversity se pod označením živočicha anakonda velká (Eunectes murinus) ve skutečnosti skrývají dva geneticky odlišné druhy. A to i přesto, že jsou si tak podobné, že je od sebe těžko rozeznávají i odborníci.
„Genetické rozdíly jsou obrovské,“ říká Bryan Fry, badatel National Geographic, biolog z Queenslandské univerzity v Austrálii a spoluautor studie. „Geneticky se liší o pět a půl procenta. Abychom to uvedli do souvislostí, my se od šimpanzů lišíme asi o dvě procenta,“ vysvětluje vědec.
Fry a jeho kolegové učinili tento překvapivý objev při zkoumání vzorků krve a tkání anakondy velké v Ekvádoru, Venezuele a Brazílii. Jejich pátrání mimochodem exkluzivně zdokumentoval National Geographic pro svůj připravovaný seriál Disney+ „Pole to Pole With Will Smith“.
Autoři studie zvířata také podrobili prohlídce – počítali například jejich šupiny – aby nalezli fyzické znaky, které by pomohly oba druhy rozlišit i navenek.
Po prověření genetických dat vědci došli k závěru, že anakondy v severní části areálu se zřetelně geneticky liší od zvířat z jihu. Na základě svých zjištění navrhli, aby byl had objevený na severu přejmenován na „anakondu severní zelenou“ (Eunectes akayima), zatímco zvířata z jihu by se dále nazývala E. murinus, tedy v češtině anakonda velká.
Ranní mlha nad řekou Tiputini v národním parku Yasuni v Ekvádoru. Populace nově objeveného hada s pracovním názvem „anakonda severní zelená“ v povodí Orinoka, které zahrnuje Ekvádor, Kolumbii, Venezuelu, Trinidad, Guyanu, Surinam a Francouzskou Guyana – je samostatný druh odlišný od populace anakondy jižní zelené v Peru, Bolívii, Francouzské Guyaně a Brazílii.
„Takovou míru divergence jsem nečekal,“ říká Fry. „Je to prostě ohromující. Všichni jsme po nálezu tančili radostí.“
Možná se vám zdá, že překlasifikovat jeden druh na dva, co vypadají stejně, je jako snažit se rozštěpit vlas. Fry však zdůrazňuje, že takové rozlišení je důležité pro pochopení hrozeb, jimž mohou tito tvorové čelit. Mezinárodní svaz ochrany přírody nyní anakondu velkou klasifikuje jako druh s nejnižším stupněm ohrožení. Toto zařazení je však částečně založeno na tom, že tento druh žije na mnoha místech.
„Jenomže nově popsaná ‚severní zelená anakonda‘ má mnohem menší areál než jižní, a to znamená, že je mnohem zranitelnější,“ vysvětluje Fry.
Obři zblízka
Práce s obřími hady není snadná. Možná však z jiných důvodů, než byste si mysleli.
Největší anakondy s hmotností přes 220 kilogramů a zaznamenanou délkou přes 9 metrů jsou pravděpodobně schopny zabít a sežrat člověka. Takové případy jsou však spolehlivě zdokumentovány pouze v Asii, a to u hadů známých jako krajty mřížkované (Malayopython reticulatus).
Při počítání šupin v rámci svého výzkumu Fry říká, že někdy mají největší vypovídací hodnotu oblasti blízko hadích genitálií. Anakondy přitom mají ve zvyku vyprazdňovat střeva, když se s nimi manipuluje. „Když máte velkou anakondu, dokáže na vás vypustit až litr a půl odpadu,“ směje se Fry.
Skutečnost, že anakondy jsou mohutní a silní predátoři, je samozřejmě jenom jedním z důvodů, proč tato zvířata nebyla podrobněji zkoumána. Většinu života také tráví ponořené v kalných vodách bažin, močálů, potoků a řek.
K pochopení toho, jak se severní a jižní „zelené anakondy“ vydaly po oddělených evolučních cestách, však může být zapotřebí další práce tohoto druhu. Koneckonců se zdá, že oba druhy ve Francouzské Guyaně existují současně, dokonce tak blízko, že se vyskytují na protilehlých březích řek, říká Fry. A přesto neexistují žádné důkazy o jejich genetickém křížení.
Dále by Fry rád zjistil, zda existují u obou druhů rozdíly u genitálií. U mnoha druhů hadů se totiž vyvinuly struktury, které do sebe zapadají jako zámek a klíč. A když se dva druhy už nemohou funkčně pářit, je pravděpodobnější, že se budou dále diverzifikovat.
„Na každou otázku, na kterou odpovíte, se objeví sedm dalších zajímavých,“ říká Fry. „Podle mě je znakem dobré studie to, že vyvolává tolik nových otázek, kolik odpovídá na ty staré.“
Případ žlutých anakond
„Je to velmi důkladná studie a jejím genetickým výsledkům plně důvěřuji,“ říká v e-mailu Wolfgang Böhme, vedoucí herpetolog Muzea Koenig v Německu. „Objev hlubokých genetických odlišností u anakondy velké je důležitým objevem.“
Zajímavé je, že Böhme si nebyl tak jistý dalším zjištěním studie – konkrétně tím, že tři druhy anakond žlutých (E. notaeus, E. deschauenseei a E. beniensis) by měly být sloučeny do jednoho (E. notaeus).
Toto zjištění vycházelo ze stejného druhu genetické práce, která byla provedena u anakondy velké. V tomto případě však Fry a jeho spoluautoři tvrdili, že genetické rozdíly mezi třemi současnými druhy anakond žlutých nejsou dostatečně velké, aby podporovaly status samostatného druhu.
