O 130 let později a na opačné straně zeměkoule, než na níž holandský umělec namaloval svůj ikonický obraz Hvězdná noc, zahlédl výzkumník Ishan Agarwala zářivé barvy jako ze slavného Goghova obrazu znovu – pomyslným plátnem však byla kůže malinkatého gekona, vyhřívajícího se na hromadě kamení.

Když se před dvěma lety Agarwala ocitl na východních svazích Západního Ghátu v Tamilnádu, v divokém kraji plném skalnatých hřebenů, které se táhnou podél celého západního pobřeží Indie, aby tam pátral po nových druzích bezobratlých živočichů, byl na cestě již několikátý měsíc, „v nohách“ měl skoro 20 000 kilometrů a našel zatím jen klíšťata, jimiž byl pokrytý od hlavy až k patě. Ze zoufalství ho vytrhlo až modro-žluté stvoření, které mu okamžitě připomnělo zářivé barvy van Goghova obrazu.

„Van Goghův hvězdnatý trpasličí gekon“, jak jej později pojmenoval, je nový druh blízce příbuzný jinému druhu z rodu Cnemaspis, nedávno popsanému ve studii zveřejněné v časopise ZooKeys.

„Máme neuvěřitelně rozmanitou faunu, ale víme o ní jen málo,“ říká Agarwala o pohoří Západní Ghát – který je jakousi výkladní skříni biodiverzity, v níž jsou pravidelně objevovány nové druhy.

Vystrojený sameček

První exemplář C. vangoghi, objevený Agarwalem v tygří rezervaci Srivilliputhur-Megamalai, byl samec, který se velmi podobal druhu Cnemaspis galaxia, takže genetickou odlišnost svého malinkatého, zhruba dva a půl centimetru dlouhého objevu, mohl potvrdit až po návratu do laboratoře a po provedení analýzy DNA.

„Jedním z důvodů, proč nacházíme tolik nových druhů, je existence referenčních molekulárních dat, podle nichž dokážeme rozpoznat, že dvě různé populace představují ve skutečnosti dva různé druhy,“ říká Agarwala. „Tyto druhy jsou úžasně rozmanité.“

Stejně jako jinde ve zvířecí říši je i v případě C. vangoghi samec zbarven pestřeji než samice, což Agarwala potvrdil shromážděním několika samičích exemplářů, jejichž zbarvení bylo také modro-žluté, ale tlumenější.

Podle Travise Hageye, evolučního biologa z Mississippi University for Women, může výrazné zbarvení samce znevýhodňovat před predátorem, ale zároveň mu pomáhá v boji o samičku. „Je to neustálé buď, anebo.“

Hra na schovávanou

Podle Agarwala zatím nevíme, jakým bezpečnostním rizikům budou gekoni druhu  C. vangoghi vystaveni. Ale skutečnost, že byli objeveni v tygří rezervaci, jim dává určitou výhodu oproti ostatním, co se týče zásahů člověka. Jejich teritorium je navíc v nerozvinuté oblasti, protože strmý hornatý terén je obtížně přístupný, a to nejen zkušeným výzkumníkům.

Podle Jamese Strouda, evolučního ekologa z Georgijského technického institutu, který se na studii přímo nepodílel, jsou ještěři relativně neprostudovanými živočichy. „Biologů zabývajících se ještěrkami zatím prostě není dost,“ podotýká.

Problémy z terénu hlásí vědci i z nižších nadmořských výšek, kde snadno přehlédnou nové druhy, skrývající se ve stinných, skalnatých oblastech na lesní půdě nebo podél potoků.

„Zlatá horečka“ v Indii

Nic z toho však Agarwalovi ani dalším nezabránilo vyrážet do tohoto regionu na expedice, kterých je v poslední době čím dál více. Ještě před dvaceti lety vědci znali jen několik druhů z rodu Cnemaspis, dnes je jich popsáno jen v Indii a na Šrí Lance více než sto.

„Také celosvětový průzkum rodu Cnemapsis zaznamenal v uplynulých letech výrazný nárůst, a to ze zhruba tisícovky druhů, které jsme znali před několika lety, na současných 2 300,“ říká Aaron Bauer, ekolog a odborník na gekony z Villanova University v Pensylvánii. „Stále popisujeme nové druhy gekonů a Indie je jednou z oblastí, kde se toho děje opravdu hodně“.

Zdroje: