Počasí loni trhalo rekordy: léto 2023 bylo nejteplejší v historii, následovalo stejně rekordní září. V New Yorku bylo tento měsíc také nejvlhčím měsícem za posledních sto let; přívalové deště z tropické bouře Ophelia tam způsobily bleskové záplavy. V některých oblastech spadlo téměř dvacet centimetrů srážek a obrátilo celé město naruby. Lachtan v zoologické zahradě v Central Parku si mohl dokonce ve svém výběhu na chviličku zaplavat.

Nebylo to poprvé, kdy se město v létě potýkalo s vysokou hladinou moře a se silnými bouřemi v důsledku klimatických změn. Před dvanácti lety Staten Island zaplavila zuřivá Sandy. Zkáza, kterou tehdy přinesla, vnukla odborníkům vizionářskou myšlenku – využít jako bariéru proti příštím bouřím přírodu. Konkrétně – ústřice.

Tento přírodní spojenec, po němž znalci sahají, žije hluboko v pobřežních přístavech a vodních tocích a má mnoho výjimečných schopností. Jednou z nich je to, že útesy, které vytváří, pomáhají chránit pobřeží před přívalovými vlnami a snižují dopady eroze způsobené silnými dešti.

Američané nejsou první, kdo něco takového zkoušejí. Obnova ústřic v rámci adaptace na změnu klimatu se prosazuje po celém světě – od Číny až po Austrálii. Ve Spojených státech jsou dvě místa, kde jsou tito tvorové hluboce spjati s kulturou a ekonomikou po staletí – New York a Louisiana. Nyní však by tam tito důležití živočichové měli pomáhat i jinak než jako oblíbená položka na jídelním stole: ochránit zranitelné pobřeží.

New York a jeho nápad s miliardou ústřic

Město New York bylo v minulosti světovým centrem ústřic; v 19. století tam byli tito mlži tak hojní, že se prodávaly z pouličních vozíků, podobně jako se dnes prodávají třeba hotdogy. Po sto letech nadměrného lovu a znečištění však newyorské ústřicové útesy – kdysi jich bylo 220 000 – z tamního přístavu, který býval jedním z největších přírodních přístavů na světě, téměř vymizely.

V rámci městského projektu Billion Oyster Project se však nyní ročně odchová až 100 milionů těchto mlžů a do roku 2035 se plánuje vypěstování až miliardy ústřic. Pomoci by při tom měli dobrovolníci a studenti souvisejících oborů.

Dospělá ústřice dokáže denně přefiltrovat skoro 200 litrů vody; jedna miliarda ústřic tak zvládne přefiltrovat celý přístav během tří dnů. Ochranáři si ústřice také pochvalují jako ekonomicky a energeticky účinnou metodou lapání uhlíku. Jsou tady i zajímavým prvkem v boji proti změně klimatu, která je vlastně příčinou ničivých povodní.

Městští mlži se využívají také v dalším projektu nazvaném Living Breakwaters. Ten má podpořit mizející pobřeží Staten Islandu. Ve spolupráci s projektem Billion Oyster Project se budují několikasetmetrové, částečně ponořené vlnolamy, s vysazenými ústřicovými útesy, které mají zmírnit záplavy a erozi půdy a zároveň poskytnou nové prostředí pro stovky mořských druhů.

Za projektem vytváření odolnějšího prostředí stojí krajinářská architektka a zakladatelka organizace SCAPE Kate Orffová. Pohnutkou k této snaze pro ni byly katastrofální záplavy po hurikánu Sandy. Jejím cílem je vytvoření zelené infrastruktury. Obnova kdysi hojných ústřicových útesů ve městě je podle ní jenom jedním ze způsobů, jak ochránit lidnatý region.

„Největší revitalizace spočívá v propojení všech částí krajiny – od lesů na nedaleké vysočině až po pobřežní útesy, za účelem vytvoření bezpečnějšího místa pro odtok vody,“ vysvětluje Orffová.

To, čím jsou projekty Living Breakwaters a Billion Oyster Project tak účinné v rámci dlouhodobé adaptace na klimatické změny, je také to, že vychovávají příští správce vodních cest.

V rámci projektu Billion Oyster Project jsou na povolání v námořním odvětví připravování studenti místní New York Harbor School, veřejné střední školy na Governors Islandu. Instituce také spolupracuje s více než 100 dalšími v celém New Yorku, včetně škol na Staten Islandu, které sídlí v bezprostřední blízkosti projektem chráněného pobřeží.

„Propojuje studenty s jejich vlastním životním prostředím, aby se znovu dokázali propojit s koloběhem vody v přírodě a pochopit vlastní klimatická rizika,“ vyjadřuje se Orffová k učebnímu plánu.

Krajinářská architektka Orffová se se spoluzakladateli projektu Billion Oyster seznámila v roce 2009 coby členka správní rady právě New York Harbor School, když v roce 2012 udeřila bouře Sandy. Oba projekty tehdy rozšířily svou činnost a vzájemnou spolupráci, líčí Orffová.

Ochrana potápějícího se pobřeží a kulturního dědictví Louisiany

Se stejnou žádostí o „pomoc od mlžů“ přišli lidé o více než 1 600 kilometrů jižněji.

„Louisiana je v popředí zájmu v otázkách změny klimatu,“ říká doktorka Devyani Karová, vědkyně zabývající se odolností pobřeží v Baton Rouge, která vedla místní projekty zaměřené na přizpůsobení se změně klimatu a odolnost. „Snahy, jak se přizpůsobit změně klimatu na místní úrovni, se nyní ujímá stát,“ říká.

Ústřice jsou v Louisianě, stejně jako v New Yorku, součástí zemědělské a kulinářské kultury státu již po staletí. V Louisianě se už teď produkuje téměř třetina komerčně pěstovaných ústřic v USA, ale obnovení jejich populace na historickou úroveň by mohlo pomoci také omezit erozi pobřeží.

Karová je členem představenstva Koalice pro obnovu pobřeží Louisiany – jednoho z největších programů recyklace ústřic v zemi. Podobně jako u projektu Billion Oyster Project se mušle, které by jinak skončily na skládce, sbírají v neworleanských restauracích a na veřejných místech, kde je lze odevzdat, a používají se k obnově ústřicových útesů a pobřežních biotopů v celé pobřežní části Louisiany.

S pomocí dobrovolníků a místních komunit tato koalice vybudovala bezmála 2 500 metrů živého pobřeží s pomocí necelých 6 000 tun ústřicových mušlí. Tato živá pobřežní linie nejenže snižuje erozi až o 50 procent, ale také pomáhá zachovat mizející místa kulturního dědictví.

Program také spolupracuje s indiánským kmenem Pointe-au-Chien na ochraně staletých hliněných mohyl, které vybudovali předkové kmene. Ústřicové útesy mohou pomoci chránit tyto historické památky před stoupající hladinou moře a pobřežní erozí. Terrebonnská pánev, nízko položená delta na pobřeží Louisiany, je totiž jednou z nejrychleji erodujících oblastí ve Spojených státech.

Jenom jeden dílek ve skládačce

Poblíž jižního cípu Floridy teploty mořské vody v červenci přesáhly 37 stupňů Celsia, což by mohla být nejvyšší teplota mořské vody, jaká kdy byla zaznamenána.

„Neexistuje žádný živý tvor, kromě medúz, který by dokázal takové teploty přežít,“ varuje Orffová. „Vlny mořských veder, jaké jsme zažili v roce 2023, ohrožují celou síť oceánského života.“

„Ústřice nejsou rychlé řešení,“ zdůrazňuje Orffová. „Nemůžeme se tvářit, jako by to byla minulost; změnili jsme teplotu vody. Změnili jsme kvalitu vody a její chemismus.“

A přestože projekty obnovy ústřicových útesů nezastaví stoupání hladiny moří ani nezabrání, aby se v teplejší atmosféře rozpoutaly přívalové deště, jsou jedním z řešení, které přináší řadu ekologických a ekonomických výhod.

„Pokud se nám podaří snížit emise uhlíku, znečištění vody a udržet přijatelnou teplotu,“ říká Orffová, „pak mohou ústřice při zmírňování dopadů změn v pobřežních oblastech sehrát zásadní úlohu.“