Když Angelo Bernardino jako dítě s rodiči vyrážel na nedělní obědy do jejich oblíbené restaurace v rodném městě Vitória na atlantickém pobřeží Brazílie, „začínaly mangrovy hned vedle restaurace", vzpomíná dnešní badatel National Geographic a mořský ekolog. Stromy se sice hemžily komáry, ale byly „krásné a nedotčené“.

V jihovýchodním státě Espírito Santo sbírá Bernardino údaje o mangrovech. Když je odliv, on a jeho kolegové se proplétají změtí kořenů, které jsou za přílivu pod hladinou.
info

V jihovýchodním státě Espírito Santo sbírá Bernardino údaje o mangrovech. Když je odliv, on a jeho kolegové se proplétají změtí kořenů, které jsou za přílivu pod hladinou.

Po desetiletích studia oceánských ekosystémů klade Bernardino na mangrovové porosty zvláštní důraz. Je členem společné expedice „National Geographic and Rolex Perpetual Planet Amazon“, série vědeckých výzkumných projektů, v jejichž rámci se zkoumá povodí Amazonky.

Mangrovovým lesům – pobřežním stromům a keřům s typickými kořeny, které se vynořují při každém odlivu – se daří na místech, kde jiným rostlinám ne: v tropických a subtropických oblastech, kde se řeky vlévají do oceánu, tedy obvykle ve slané, ale někdy i ve sladké vodě. Jde pouze o ekologické označení. Taxonomicky tato společenstva zahrnují více druhů přizpůsobivých stromů a keřů.

Zkoumání mangrovů je vždycky závod s časem. Jejich kořeny jsou přístupné pouze za odlivu. Bernardino a jeho kolegové tak čekají na člunu na odliv, pak se vydávají do změti kořenů a odebírají vzorky půdy, provádí měření a fotografují. Asi po čtyřech hodinách je čas k návratu, než se přižene bezmála čtyřmetrová vlna pororoca (přílivový příboj) a jejich pracovní prostor zaplaví.

Vědec měří obvod kmene v mangrovníkovém porostu v oblasti Bailique.
info

Vědec měří obvod kmene v mangrovníkovém porostu v oblasti Bailique.

Podle Bernardina mají mangrovové porosty zásadní význam pro zmírnění klimatických změn v regionu, protože absorbují sůl a uhlík a spotřebují málo kyslíku. Současné cíle brazilské vlády v oblasti snižování emisí však nekladou důraz na ochranu mangrovů; Bernardino doufá, že údaje, které shromažďuje, tento přístup změní.

Bernardinův tým nedávno zjistil, že každý rok padne za oběť odlesnění přibližně deset kilometrů čtverečních amazonských mangrovů, jejichž vykácením se uvolní až čtyřikrát více uhlíku než vykácením stejného množství stromů na souši. „Nyní víme,“ říká, „co se stane, když se mangrovové porosty naruší.“