Pavouci si vyvinuli působivou škálu loveckých technik – od lapání kořisti pomocí plivanců až po stavbu sítí dostatečně silných na to, aby zachytily hady. Nyní vědci objevili obzvlášť zákeřnou taktiku, kterou někteří pavouci snovači mohou používat k oklamání světlušek do svých sítí.
Nová studie publikovaná v časopise Current Biology zjistila, že někteří pavouci zřejmě manipulují s blikajícími signály samců světlušek, které chytili do svých sítí, aby napodobili signály samic. Toto třpytivé volání lásky láká do pavoučí sítě další samečky světlušek, podobně jako píseň sirén láká námořníky k smrti.
Myšlenka, že by pavouci odložili jídlo, aby využili svou kořist jako návnadu, je sama o sobě zajímavá, říká Dinesh Rao, výzkumník z Universidad Veracruzana, který článek recenzoval, ale na studii se nepodílel. „Pavouci mají vždycky hlad, že? Takže říct si: 'Dobře, teď tuhle světlušku nesním a počkám si na další', to je [...] velmi zajímavé.“
Ale i když Rao a další odborníci souhlasí s tím, že něco mění vzorce blikání zajatých samců, říkají, že je třeba dalšího výzkumu, aby se zjistilo, zda za tím pavouci skutečně stojí – a jak to dělají.
Smrtící milostné volání
Při pozorování pavučin v terénu v roce 2004 během svého doktorandského výzkumu si Xinhua Fu, výzkumník světlušek z Huazhong Agricultural University v Číně a hlavní autor studie, všiml něčeho zvláštního: Do smrtících pavoučích pastí se chytali pouze samci světlušek. Ještě podivnější je, že někteří chycený samci vysílali signály podobné blikání samic.
Měli s tímto jevem pavouci něco společného?
Fu a jeho tým se vydali na průzkum do vesnice poblíž čínského Wuhanu, do oblasti zemědělské půdy poseté rýžovými poli a rybníky. Tam se rozhodli studovat Araneus ventricosus (Pozn.: křižák břichatý, v Česku se nevyskytuje), běžný druh pavouka, který každý večer, kdy jsou aktivní i světlušky, utká novou síť.
Tým odchytával samečky světlušek pomocí sítí a umisťoval je na pavučiny pomocí jemné pinzety. Pomocí videokamer vědci pozorovali, co se na pavučinách děje v různých scénářích.
Když se sameček světlušky chytil do sítě, pavouk nejprve světlušku omotal a pak ji kousl do hrudníku, čímž do ní vstříkl malé množství jedu, vysvětlil Fu v e-mailu pro National Geographic. Poté pavouk nechal samečka světlušky uprostřed sítě a schoval se na okraji.
Brzy začala uvězněná světluška vydávat signály podobné samičkám – které se skládají z jednopulsních záblesků – a lákat tak do sítě další světluščí samečky, kteří hledali partnerku. Když světluška přestala blikat, pavouk operaci zopakoval. Fu říká, že celý proces obvykle trval dvě hodiny, poté začal pavouk hodovat na své kořisti.
Fu říká, že tým byl tímto chováním překvapen vzhledem k tomu, že pavouci z pavučiny jsou známí tím, že mají špatný zrak. Přesto se podle něj zdá, že „stále dokáží rozpoznat různý vzor a intenzitu záblesků“.
Potřeba dalších důkazů
Co ale vlastně způsobilo, že se signály blikání světlušek změnily? Fu a jeho tým vědců předpokládají, že pavouci nějakým způsobem manipulovali s blikajícími signály světlušek – možná, jak spekulují, prostřednictvím svého jedu.
K potvrzení této hypotézy je však zapotřebí více důkazů.
„Celkově je tato práce velmi zajímavá,“ říká Rao. „Jediné, o čem nejsem zcela přesvědčen, je, zda pavouk skutečně dělá něco, čím mění blikání samců světlušek.“ Poznamenává, že by bylo zapotřebí provést neurobiologickou studii, abychom pochopili, „co přesně tuto změnu způsobuje“.
Kathryn M. Nagelová, doktorandka, která se specializuje na chování pavouků na Kalifornské univerzitě v Berkeley, souhlasí. „Zdá se, že něco mění signály, ale důkazy poskytnuté v této studii nestačí k určení toho, co konkrétně změny způsobuje,“ píše v e-mailu a dodává, že ‚je zapotřebí dalšího výzkumu, aby se zjistilo, zda pavoučí akce [...] přímo manipulují se signálním chováním.‘,“
Jako další krok Fu uvádí, že by se svým týmem chtěli studovat, „jak pavoučí jed ovlivňuje řízení záblesků u světlušek“.
Je známo, že pavouci používají mimikry a klamné signály k zachycení kořisti. Některé druhy pavouků, kteří loví jiné pavouky, například manipulují „signály z pavučiny tak, aby napodobovaly chycenou kořist a nalákaly k sobě kořistního pavouka,“ říká Nagel.
„Často jsou členovci považováni za „jednoduché“ organismy, kterým chybí sofistikované chování, ale to není pravda,“ říká Nagel. „Tato studie a další podobné zdůrazňují, jak jsou dříve zavrhované organismy schopné komplexního chování a jak se o chování pavouků musíme ještě mnoho učit.“
