Nejlepší denní dobou pro odchyt mloka je noc. Velemlok americký, druh sladkovodního mloka, který žije pouze v Severní Americe, je totiž noční tvor. Tento živočich se ukrývá ve skulinách mezi balvany v korytech řek Apalačského pohoří, takže není jednoduché jej nalézt.

„Musíte se mu tak trochu dostat do hlavy,“ říká Robert Adams, postgraduální student biologie, který se věnuje studiu velemloků. „Nebýt dvou oček a nozder, mohli byste si ho snadno splést s kamenem.“

Na konci června se Adams a jeho kolegové zanořili do řeky Watauga, aby tam zahájili svůj „plazivý lov“. Vybaveni byli důkladně. S sebou měli skafandry, šnorchlovací masky, svítilny a chrániče kolen. Když někdo z nich spatřil cíl, dal ostatním signál „tlapou“ se čtyřmi skrčenými prsty. Ta měla připomínat tlapku hledaného ještěra. Objeveného jedince pak společně vylákali z úkrytu do síťového vaku.

Důvodem odchytu a následného značkování velemloků bylo jejich bezpečné přemístění do jiného úseku řeky Watauga v Severní Karolíně. Inženýři z Federálního úřadu pro rybolov a přírodu tam totiž začali demontovat přehradu „Shull's Mill“ – nefunkční přehradní hráz vodní elektrárny.

Tento projekt, v jehož čele stojí neziskové organizace „American Rivers“ a „MountainTrue“, je snahou o obnovení kvality vody v řece a zároveň o vytvoření lepšího prostředí pro velemloka amerického, jehož populace se od osmdesátých let 20. století podle odhadů smrskla až o 70 procent. Úbytek stavů je podle mladého vědce patrný i v řece Watauga.

„V celé oblasti jsme zaznamenali hmatatelný úbytek populace velemloka,“ uvádí Andy Hill, vedoucí programu ochrany řeky Watauga pro organizaci „MountainTrue“. „Proto je pro nás opravdu důležité, abychom obnovili co nejvíce stanovišť.“

Řeka Watauga se vine chladnými, zalesněnými horami Severní Karolíny a pokračuje do východního Tennessee. Je to ideální prostředí pro velemloky, kteří ke svému životu potřebují chladnou, čistou a silně okysličenou vodu, vysvětluje Hill.

Řeky v jižní části Apalačského pohoří mají rychlý spád. Jenomže spolu s rozvojem civilizace v 19. století začaly vznikat přehrady. Ty zadržovaly vodu, aby poháněly dnes již zaniklá průmyslová odvětví, například dřevařské závody. Tím se oslabil průtok vody, narostlo znečištění z měst a zanesly se skuliny, v nichž se mloci skrývají.

Velemlok americký (Cryptobranchus alleganiensis alleganiensis) – někdy pro svou slizkou, vrásčitou kůži v angličtině přezdívaný „slizká vydra“ či „lasagnový ještěr“ – má korálkové oči, svalnaté tělo a může dorůstat délky až 80 centimetrů. Tito mloci jsou v ekosystému důležitými predátory středního řádu. Živí se drobnou kořistí jako například raci, a zároveň jsou potravou větších predátorů, jako jsou pstruzi, vydry a mývalové. Jsou také citlivým ukazatelem znečištění: dýchají přes záhyby kůže, kterými se jim do těla snadno dostávají znečišťující látky a toxiny.

Odstranění překážek na tocích

Nebezpečné a nefunkční hráze se odstraňují po celé zemi. Cílem úsilí je obnovení kvality vody, průtoku a migračních tras ryb. Projekt v Severní Karolíně v hodnotě 700 000 dolarů byl částečně financován z většího přídělu 800 milionů dolarů, určených na demontáž přehradních hrází v celé zemi. Podle údajů organizace „Southeast Aquatic Resources Partnership“ stojí ve Spojených státech odhadem 540 000 přehrad, z nichž je 28 000 právě v Severní Karolíně.

Mnoho přehrad však již neslouží původnímu účelu. Přehrada „Shull's Mill“ vznikla na počátku 19. století jako součást dřevařské pily. V provozu není od roku 1940, kdy její hráz protrhla povodeň. Poškozené přehrady však jsou nejen bezpečnostním problémem, ale také zdrojem znečištění. Voda v nich totiž proudí těsně u dna a rozviřuje usazeniny, vysvětluje Erin McCombsová, ředitelka jednoho z tamních úřadů na ochranu řek.

První odstraněnou přehradou na řece Watauga byla „Ward's Mill“ v roce 2021. V jejím okolí nebyli velemloci američtí zdokumentováni více než 100 let. Po demontáži hráze se však vrátili. To přimělo všechny k zamyšlení nad projektem čištění celého povodí.

Při bourání hrází stavebníci část toku přesměrovali a pomocí hydraulických kladiv odstranili betonové a kovové konstrukce. Přestože se jedná o radikální a hlučný proces, podle vedoucího projektu jeho dlouhodobý přínos daleko převyšuje nevýhody.

Krátce poté, co byla hráz odstraněna, začala místem proudit studená, okysličená voda. Následně vyrazí proti proudu ryby, do okolí se vrátí říční hmyz a nakonec i velemloci, již mohou začít obhospodařovat své historické území. „Odstranění hrází je vynikající způsob obnovování toků, protože přináší okamžitý a trvalý užitek,“ říká Hill. „Myslím, že se v příštích letech bude využíváno stále častěji, protože odstraňování přehrad má zelenou, tedy alespoň v našem státu.“

Zamilovaní do velemloků

Vědci se shodují na tom, že klíčem k obnově populace velemloka je obnova jeho biotopu.

Zbouráním přehrady „Shull's Mill“ se podařilo obnovit biotop na 125 kilometrech řeky Watauga. Vědecký tým také znovu osazuje břehy řeky původní vegetací – například bezem černým, svídou modroplodou a platanem –, která přirozeně filtruje dešťovou vodu a vytváří stín nad řekou, čímž udržuje stanoviště čisté a chladné.

Velemlok americký žije ve vodních tocích patnácti států Apalačského pohoří a některých částí Středozápadu. Nejpočetnější populace však žijí v Severní Karolíně, Virginii, Tennessee a Georgii. „To, co se děje s velemloky zde na řece Watauga, bude prospěšné pro tento druh všude jinde,“ říká Hill a dodává, že snaha o přemístění může být inspirací pro podobné pokusy i jinde.

Středozápadní populace velemloků se potýká s jinými hrozbami, jako je sílící urbanizace a splachování zemědělské půdy, která způsobuje znečišťování řek a zhoršení kvality vody. Ochrana těchto populací bude klíčová pro zachování genetické rozmanitosti v oblasti, říká Rod Williams, biolog z Texaské technické univerzity, zabývající se studiem velemloků.

Williams stál v minulosti v čele průkopnického „měkkého vypouštění“ velemloků odchovaných v zajetí. Jeho metodu uplatnil i tým vědců ze Severní Karolíny. „Měkké vypouštění“ umožňuje zvířatům, aby se aklimatizovala v novém prostředí. Tvorové stráví nejprve několik dní v otevřené kleci, která připomíná past na humry, až poté jsou vypuštěni do volné přírody.