Lov probíhal dobře, dokud jedna ryba nevybočila z řady. V náhlém černobílém záblesku chobotnice měnící barvu vymrštila chapadlo a udeřila. Ryba, kanic červenopruhý, poslechl a vrátil se na své místo ve skupině dravců, kteří hledali potravu.
Vědci toto napohled komické chování mezi denními chobotnicemi poprvé pozorovali v letech 2018 a 2019 v Rudém moři, což zaujalo badatele National Geographic Eduarda Sampaia.
„Jednou z hlavních otázek bylo: Je to skutečně spolupráce, nebo ryby chobotnice jen následují?“
Aby to zjistili, Sampaio a jeho kolegové nedávno postavili dvě kamerové soupravy, které tyto lovy v Rudém moři sledovaly a natáčely, což později rekonstruovali pomocí počítačového softwaru. Po přezkoumání více než sta hodin záznamu je tým přesvědčen, že chobotnice skutečně vynucují týmovou spolupráci mezi lovci, které často tvoří jedna chobotnice a dvě až deset ryb.
„Aktivní predátoři, jako jsou parmice, jsou těmi, kteří nacházejí potravu,“ zatímco chobotnice ‚v podstatě odemyká potravu pro všechny,‘ říká Sampaio, vědecký pracovník na Lisabonské univerzitě v Portugalsku a v Institutu Maxe Plancka pro chování zvířat.
„Pokud se skupina pohybuje, je všechno v pořádku,“ říká. Někdy se však stane, že potížisté, jako jsou například kanicové červenopruzí, zkomplikují hon. Jsou totiž zvyklí útočit ze zálohy, v okamžiku, kdy k nim kořist doplave, a jejich zvyk může narušit koordinaci lovu celé skupiny.
„V polovině případů, kdy je kanic přítomen, dostane ránu,“ říká Sampaio, jehož studie vyšla 23. září v časopise Nature Ecology & Evolution. „Je to tedy zjevně živočich, kterého chobotnice považuje za nespolupracujícího.“
Útesový „buldozer"
Ne všichni odborníci však považují tuto hypotézu za přesvědčivou.
„Viděl Eduardo něco, co jsme my ostatní přehlédli?“ ptá se v e-mailu Jennifer Matherová, odbornice na chování chobotnic z kanadské University of Lethbridge, která se na studii nepodílela.
Matherová popisuje lov chobotnic „jako buldozer“: „Rozhrabou oblast“ a vyplaší zvířata do všech směrů.
Předchozí studie – včetně její vlastní – naznačují, že ostatní dravé ryby jsou „závislí ‚následovníci‘, kteří využívají narušení prostředí chobotnicemi,“ říká Mather. Například „ryby jdou často napřed a čekají, co z buldozeru vyběhne,“ říká.
Během svého výzkumu Matherová viděla, jak chobotnice obecná plácla mrchožravou rybu, když se k ní příliš přiblížila. Viděla také, jak chobotnice napadla mrchožravou rybu.
Navíc se domnívá, že výzkumníci by se měli dívat na směr, kterým jsou ryby obráceny, a ne na jejich umístění ve skupině. Vůdci při kooperativním lovu „by mířili směrem od chobotnice a mrchožrouti směrem k ní,“ říká.
Alexandra Schnellová, badatelka National Geographic a hostující výzkumná pracovnice na univerzitě v Cambridge ve Velké Británii, namítá, že to není tak jednoduché.
„Schopnost chobotnice vyplašit kořist ovlivňuje interakci ostatních ryb se skupinou, i když není vždy v popředí,“ reaguje v e-mailu Schnellová, která se na studii rovněž nepodílela.
Ačkoli je zapotřebí dalšího výzkumu, není podle ní přitažené za vlasy, že se ryby a chobotnice naučily lovit společně pro vzájemný prospěch.
Na videozáznamech některé chobotnice roztahují chapadla nad skálou nebo korálovým útesem na dlouhou dobu, což je znamení, že polapily kořist, například menší ryby, říkají autoři studie.
Matherová s tím opět nesouhlasí: Myslí si, že chobotnice možná jen kontrolují chemické látky, které po sobě zanechala potencionální kořist.
Chobotnice hledající potravu je jako "buldozer“. Podle odbornice Jennifer Matherové prostě „rozbourá celé okolí“ a vyplaší živočichy na všechny strany.
Týmová práce přináší úspěch
Pokud je Sampaiova hypotéza správná, chobotnice šetří energii tím, že spolupracuje s rybami: Společně mohou dravci prozkoumat větší oblast rychleji, než kdybyjednali samostatně. Pro chobotnice se tak uvolní více času na jiné činnosti, jako je rozmnožování, sociální interakce, hra a budování nebo udržování doupěte.
Existují i další příklady, kdy si zvířata vynucují chování v kooperativních situacích.
„U druhů čistících ryb, jako jsou pyskouni rozpůlení, mohou samci trestat samice, pokud si ukousnou od jejich klientů, kteří mají být spíše očištěni než snědeni,“ říká Schnell.
Studie odhaluje „schopnost chobotnic ke komplexním sociálním interakcím a diferenciaci rolí ve skupině“, říká.
Nesmírná zvědavost
Mnoho otázek zůstává. Spolupracují tito živočichové, nebo, jak naznačuje Mather, „jsou prostě ve stejnou dobu na stejném místě“?
Sampaio je zvědavý, jestli černobílé zbarvení chobotnic není pro ryby varovným znamením, způsobem, jak jim říct: „Už mě otravuješ!“ Chce také vědět, zda ryby tento signál pochopí a budou se pak chovat jinak.
Další záhadou je, zda chobotnice dokáže rozlišit jednotlivé ryby, z nichž mnohé žijí desítky let. „Jestli vědí, že je to... Steve nebo Martha, a opravdu rády loví se Stevem a Martou?“ ptá se.
Ačkoli všichni výzkumníci nemusí být v těchto zjištěních zajedno, v jednom se shodují – chtějí vědět víc.
Jak říká Mather: „Je to hádanka a vědci jsou zvědaví – to je naše práce.“
