Důvod pro to, aby houby byly považovány za samostatnou říši ve světě přírody, byl prostý: bez nich by na naší planetě neexistovala většina životních forem, jaké známe – počínaje schopností rostlin žít mimo vodní živel.
Od doby, kdy mykorhizní houby pomohly rostlinám osídlit pozemskou souš, uplynulo nejméně 400 milionů let. Všechno se odehrálo díky poměrně základnímu obchodu „něco za něco“: houby mají sklon vytvářet symbiotický vztah s rozmanitými rostlinami a živočichy a přesouvají se tak, že je živočichové pozřou a rozšíří je na nová místa. Pro většinu dnešních rostlin to znamená, že houby žijí v jejich kořenovém systému, metabolizují cukry vznikající v procesu fotosyntézy a pomáhají rostlinám získávat vodu a klíčové živiny.
Prototaxites, rod vyhynulých hub, tvořil velké struktury podobné kmeni. Byly široké téměř jeden metr a vysoké asi osm metrů. Ve své době, tedy asi před 400 miliony let, to byly největší suchozemské organismy.
To je však jen zlomek z toho, co tyto drobné zázračné organismy dokážou. Od kvasinek přes plísně až po makroskopické houby (makromycety), jejichž plodnice jsou dobře viditelné – jejich rozmanitost není jen pozoruhodná, ale je také mnohem širší než rozmanitost rostlin a obratlovců. Existuje přibližně pět milionů druhů hub, a přibližně 90 procent z nich zůstává nepopsáno. Houby najdeme ve vzduchu, ve vodě, a dokonce i na naší pokožce a uvnitř našich těl. Vědci však mají dosud jen nepatrné znalosti o tom, proč jsou houby tak zásadní pro udržení rovnováhy různých ekosystémů.
Saccharomyces cerevisiae neboli kvasinka pivní používaná při kvašení – od kynutí chleba až ke kvašení piva a vína.
Mykoložka Giuliana Furciová, která spolupracuje s Harvardovou univerzitou a je také badatelka National Geograpic, říká o zásadní úloze hub v životním cyklu naší planety: „Houby vám ukážou, že život začíná dokonce i tehdy, když jiný život končí.“ Jako zakladatelka nadace Fungi Foundation věnovala uplynulých čtrnáct let vedení kampaně za zařazení hub do strategie ochrany přírody.
Muchomůrka zelená (**Amanita phalloides**) je jednou z nejjedovatějších známých hub a její požití často končí smrtí.
Giuliana Furciová prožila okamžik náhlého prozření, když se jako studentka univerzity v Chile při výzkumné terénní exkurzi setkala se zajímavou houbou mísenkou oranžovou a při dalším výzkumu si uvědomila, že v celé zemi nejen že neexistují klíče k určování hub, ale ani žádné mykologické programy. Slíbila si, že to změní, a od té doby se věnuje dokumentaci chilských původních hub.
Desítky mykologů dnes stále silněji volají po zavedení výrazu „funga“ – je to nový výraz označující regionální populaci hub – a dožadují se toho, aby se výzkumu hub dostalo stejné míry financování a aby houby požívaly stejnou ochranu biologické rozmanitosti, jaké se dnes dostává rostlinám a živočichům. Čelní propagátoři a zastánci hub, jako je například Paul Stamets, který se v roce 2019 objevil v nesmírně úspěšném dokumentárním filmu Fantastic Fungi (Fantastické houby), a Merlin Sheldrake, autor komerčně úspěšné knihy z roku 2020 Entangled Life (Propletený život), našli vlastní způsoby, jak se podělit o zázraky existující v tomto skrytém světě a jak mít prospěch, který z něj plyne.
Penicillium je rod plísně, jež rozkládá organickou hmotu. Lze ji využít v boji proti bakteriálním infekcím, a dokonce dodává chuť a vůni měkkým sýrům.
Není nijak překvapivé, že další významní činitelé a tvůrci zásad mezinárodního přístupu – například mexické ministerstvo životního prostředí a přírodních zdrojů, thajská národní biologická banka a italský Institut pro ochranu a výzkum životního prostředí – se veřejně zasazují o to, aby houby byly zařazeny do úsilí o ochranu životního prostředí. Stejně postupuje i National Geograpic Society, jež nedávno zařadila houby do své definice „organismů žijících ve volené přírodě“, aby přilákala žadatele o granty v této oblasti a otevřela další příležitosti pro budoucí badatele.
Dřevnatka mnohotvárná (Xylaria polymorpha), někdy nazývaná „prsty mrtvého muže“, je suchá hniloba, která stravuje odumřelé dřevo. Její černé plodnice se poněkud podobají prstům.
Svět je nesrovnatelně větší Petriho miska, než si téměř každý z nás kdy představoval. Od invazních druhů, jež mohou naznačit, jak se vypořádáme s oteplujícím se a měnícím se světem, přes složitý „mykobiom“ hub rostoucích v lidském těle, jež nabízejí nový vhled na to, jak se mohou šířit smrtelné choroby jako nádorová onemocnění (a současně nabízejí vodítka pro léčbu), až po využití mycelia jako ekologičtějšího materiálu pro výrobu módního zboží…
Budoucnost je spjatá s houbami. Je na čase pochopit, co se v ní skrývá.
