U Pyrenejského poloostrova skupina kosatek nechvalně proslula potopením několika plavidel – naposledy letos na jaře. Úvahy nad tím, co predátory vede k tomuto podivnému chování, které začalo už v roce 2020, vyvolaly divoké spekulace: baví se, mstí se člověku, nebo dělají něco úplně jiného? Odborníci tvrdí, že konečně vědí, co se za chováním kosatek skrývá.
V nově uveřejněné zprávě vědci z Mezinárodní velrybářské komise uvádějí, že toto hejno asi patnácti jedinců vykazuje stejné chování jako mladí lidé v pouliční partě. K takovému závěru došli na základě analýzy on-line záběrů kosatek, které se chovaly agresivně, například lovily. Vědci také studovali videa, na nichž si zvířata hrají s potravou, třeba s medúzami a chaluhami, avšak nezaznamenali přitom žádné známky nepřátelství.
„Přibližují se [k lodi] klidně a opatrně, a vypadá to, že si hrají. Jemně tlačí špičkou rypce na kormidelní list,“ popisuje Alex Zerbini, předseda vědeckého výboru komise a výzkumník Washingtonské univerzity v Seattlu.
Ať jsou inteligentní kosatky jen zvídavé či si jen hrají, střet s nimi není zrovna příjemný
„Jejich chování se velice liší od projevů agresivity. Ve skutečnosti nevědí, že jejich hravost způsobuje škody… není to úmyslné,“ myslí si výzkumník. „V dospívání také děláme věci, které bychom jako dospělí možná nedělali. Jsme odvážnější,“ říká.
S tímto vysvětlením souhlasí i Rob Lott z britské neziskové organizace na ochranu velryb a delfínů. „Víme už s jistotou, že to, čeho jsme byli svědky, je jen způsob chování při hře, jakkoli je to pro námořníky na palubě znepokojující.“
Mladí a neklidní
Kosatky, které žijí po celém světě, jsou neuvěřitelně inteligentní lovci a v závislosti na prostředí, které obývají, se jejich populace zaměřují na různé druhy kořisti.
Například kosatky u břehů Austrálie dokážou ve skupině ulovit plejtváka obrovského – největší zvíře na Zemi; antarktické kosatky zase loví tuleně pomocí vln, které samy vytvářejí, a kořist splachují z ledové kry; a konečně nechvalně známý pár kosatek u pobřeží Jihoafrické republiky si pochutnává na obřích játrech velkého bílého žraloka.
Populace kosatek žijící u Pyrenejského poloostrova, která má specializovaný jídelníček a živí se převážně tuňákem obecným, je v seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody jako kriticky ohrožená a čítá už jen čtyřicet jedinců.
Jedním z vysvětlení, proč kosatky začaly potápět lodě, by mohl být dostatek jejich hlavní potravy. Tuňák obecný, který byl kdysi ohrožen nadměrným rybolovem, se v poslední době vrací v plném počtu díky prosazování udržitelných rybolovných kvót.
„Nyní, když se populace tuňáka obecného obnovila, dává smysl, že velryby jsou nejen dobře živené, ale mají i více času, a proto se věnují těmto společenským aktivitám,“ říká Zerbini.
Chtějí legraci, nikoliv pomstu
Nová vědecká zpráva rovněž zdůrazňuje, že popisovat těchto setkání jako útoky nebo prosazovat myšlenku, že se kosatky člověku takto mstí, je nejen nepřesné, ale mohlo by to vzácným živočichům uškodit. V srpnu 2023 posádka jednoho plavidla v Gibraltarském průlivu vystřelila na kosatky několik projektilů, což ochránci přírody označili za zločin proti chráněným druhům.
„Motivací jejich chování v tomto případě zjevně není pomsta,“ říká Lott a dodává, že nebyly zaznamenány žádné případy zabití člověka kosatkami, ačkoliv „jim člověk v průběhu desetiletí poskytl dostatek důvodů k pomstě – například tím, že je loví“.
Navzdory tomu všemu může být i hravé napadení kosatkou více než nepříjemným zážitkem. Odborníci proto doporučují, aby se lodě v Gibraltarském průlivu vyhýbaly lokalitám s vysokým výskytem kosatek nebo aby se okamžitě vzdálily, pokud se zvíře přiblíží, a informovaly o poloze zvířat ostatní lodě v okolí.
Vědci také plánují několik pasivních opatření, která mají zabránit poškozování lodních kormidel kytovci. Těmi jsou například vlečení člunů jako návnady či úprava kormidla. Chtějí vyzkoušet také použití odstrašujícího zvukového signálu. „Ze zkušenosti víme, že pokud v nich probudíme ústupový reflex, zvířata se skutečně vzdálí,“ vysvětluje Thomas Goetz, výzkumník v oblasti bioakustiky zvířat na univerzitě v St. Andrews ve Skotsku.
Lott je také přesvědčen o tom, že výtržnické tendence kosatek odezní – a možná už odeznívat začaly, protože už teď víme, že v roce 2024 bude případů zřejmě méně. V osmdesátých letech minulého století začaly kosatky v Pugetově zálivu u pobřeží amerického státu Washington nosit na hlavě mrtvé lososy jako klobouk. „Tato ‚móda‘ zmizela stejně rychle, jako se objevila,“ říká.
