Don McKnight a Jaren Serano pádlovali za svítání na kánoi po kalné řece v Belize a pomocí přístrojů zachycovali zvukové signály dlouhohlávky mexické.

Tyto vzácné želvy, které se pohybovaly pod hladinou, měly na krunýři připevněné zvukové vysílače a signály z nich vědci zachycovali pomocí speciálních podhladinových mikrofonů.

Výsledky výzkumu vědce je překvapily: Želvy v řece plavaly společně a v některých případech se od svého druha nevzdálily více než na jeden metr. „Připadalo mi to, jako bych sledoval skupinu velryb,“ uvádí McKnight, ekolog z australské LaTrobe University a z laboratoře pro ekologii želv v Belize.

Tyto společenské želvy mohou obrátit naruby naše dosavadní předpoklady o těchto údajně samotářských zvířatech, říká. Dříve se mělo za to, že želvy se shromažďují, když hledají stejný zdroj, například sluncem vyhřátý kámen, ale že spolu v zásadě nekomunikují.

Při nedávném výzkumu se však zdálo, že želvy vyhledávají společnost. „Bylo uklidňující je pozorovat,“ uvádí Serano, student magisterského studia na katedře ekologie a ochrany přírody Floridské univerzity.

Studie vědců, publikovaná loni v časopise Animal Behaviour, navíc může pomoci při ochraně tohoto kriticky ohroženého druhu, jehož počty klesají v celém areálu výskytu v Belize, v Mexiku i v Guatemale. Neexistují žádné přesné odhady populace tohoto silně pytlačeného plaza, ale jejich počet by mohl být až 10 000.

Dlouhohlávky mexické se často prodávají na černém trhu kvůli svému masu, které je ve Střední Americe považováno za delikatesu.

„Belize zůstává poslední baštou tohoto druhu želvy, avšak s pokračujícím pytlačením kvůli masu a vejcím nad rámec běžné spotřeby by mohl v příštích 30 letech vyhynout,“ říká Venetia S. Briggs-Gonzalezová, ekoložka divoké přírody z Floridské univerzity.

Mláďata dlouhohlávky mexické. Fotografie pořízena v Nadaci pro výzkum a environmentální vzdělávání v Belize.
info

Mláďata dlouhohlávky mexické. Fotografie pořízena v Nadaci pro výzkum a environmentální vzdělávání v Belize.

Náhoda, nebo společenské chování?

McKnight a Serano prováděli jiný výzkum těchto želv už na jaře 2020, při němž si všimli, že se zvířata pohybují ve skupinách.

Aby zjistili, zda se želvy pohybují ve skupině běžně, našli si úsek řeky, kde se nenacházely žádné ze známých proměnných, které by mohly želvy přilákat, jako jsou kmeny nebo vegetace. Zvukové vysílače připevnili na krunýře 19 mláďat, aby vyloučili, že sdružování zvířat ovlivní pohlavní pud.

Několik měsíců pak vědci denně sledovali označené želvy z kánoe, jezdili po řece nahoru a dolů a pátrali po skupinkách dvou a více želv a zkoumali vzdálenosti mezi jednotlivci.

Nebylo to snadné. Jednoho dne se dvojice vědců setkala s krokodýlem, který jim plaval vedle kánoe. Jindy jejich práci přerušil mohutný liják a museli z člunu vylévat vodu.

Jakmile McKnight, Serano a jejich kolegové získali dostatek dat, provedli simulaci, aby zjistili, zda jsou seskupení a cestovní návyky želv náhodné, nebo svědčí o jejich společenském založení. Náhodný model ukázal, že vzdálenosti mezi želvami byly vždy větší, než jaké zjistili ve volné přírodě.

Z toho vyplývá, že se želvy v reálném životě nepohybovaly náhodně – záměrně se přesunovaly společně ve stádech v různě velkých skupinách.

Nedoceněný společenský život

„Případů sociálního chování se pravděpodobně odehrává mnohem více, než jsme byli schopni zdokumentovat,“ říká McKnight, který doufá, že jeho studie bude inspirací pro další výzkum sociálních plazů, protože studenokrevní živočichové byli ve výzkumu v porovnání se savci a s ptáky značně opomíjeni.

„Zjištění některé překvapí, ale ne ty z nás, kteří studovali sociální chování želv,“ uvádí J. Sean Doody, odborný asistent biologie ochrany přírody na University of South Florida. Dodává, že podobné chování pozoroval u karetky novoguinejské v tropické Austrálii, ale zatím jej vědecky nezdokumentoval.

Doody se „nebojí představy, že želvy, prastaří plazi, kteří tu byli dříve než člověk o stovky milionů let, mohou mít složitý sociální život jiný než jenom námluvy, páření nebo boj“.

Briggs-Gonzalesová dodává, že „v živočišné říši existuje mnohem více případů společenského chování, než si dokážeme představit“.

Dva dospělí samci dlouhohlávky mexické. Fotografie z Nadace pro výzkum a environmentální vzdělávání v Belize.
info

Dva dospělí samci dlouhohlávky mexické. Fotografie z Nadace pro výzkum a environmentální vzdělávání v Belize.

Podpora ochrany přírody?

Podle McKnighta nejsou důvody seskupování želv stále jasné, i když můžeme předpokládat, že je to jejich způsob ochrany před krokodýly. Ve skutečnosti však budou možným největším nepřítelem pytláci, nikoliv krokodýli.

„Strategie, která se u nich [pravděpodobně] vyvinula na obranu před většinou predátorů a skvěle se jim osvědčila, se jim vymstí při setkání s člověkem,“ uvádí McKnight. „Od pytláků jsme slýchávali zprávy o tom, že dokážou za noc ulovit až desítky želv, což bylo pro nás opravdu těžko pochopitelné,“ říká McKnight.

Zjištění vědců by také mohlo být podnětem k přepracování stávajících zákonů v Belize, například k omezení používání tenatových sítí, v nichž mohou najednou uvíznout velké skupiny želv, říká spoluautor Day Ligon, profesor biologie na Missourské státní univerzitě.

Odborníci se shodují na tom, že takové úsilí by mohlo zabránit dalšímu tragickému vymírání.

„Nechceme o tento druh přijít jako o jiné, které se sdružují,“ uvádí Doody, „například o holuba stěhovavého, který vyhynul před více než sto lety.“