Ohromeni kraby jich archeologové během vykopávek vytahovali ze země kbelíky. Tito korýši, známí pod vědeckým názvem Potamon fluviatile, jsou jedinými velkými sladkovodními kraby původem z Itálie. Vědci mají podezření, že jejich populace je prastará a pochází z doby, kdy Řím nebyl o moc víc než bažinaté údolí.

Tito korýši nebyli podrobně studováni a v posledních 15 letech se na ně do značné míry zapomnělo. Tito krabi možná zažili vzestup a pád říše, ale nové údaje z monitoringu naznačují, že této kdysi hojné populaci může hrozit zánik.

Jak staří jsou tito krabi?

Není překvapením, že se životní prostředí těchto krabů za posledních 2 000 let výrazně změnilo. Oblast, na které dnes stojí Koloseum a Forum Romanum, byla kdysi bažinatým údolím napájených vodami řeky Tibery, vysvětluje přírodovědec Gianluca Damiani. Předkové krabů pravděpodobně využívali řeku jako vodní dálnici k pohybu po oblasti. Během výstavby starověkého římského Fóra mezi 1. stoletím př. n. l. a 2. stoletím n. l. Římané vybudovali Cloaca Maxima, dodnes používaný systém odvodňovacích trubek, který odvodňoval oblast a odváděl její vody do Tibery.

Načasování těchto stavebních prací je jedním z důvodů, proč se vědci domnívají, že krabi obývali římskou kanalizaci po celá staletí. Urbanizace odřízla kraby od Tibery, izolovala je od ostatních příslušníků jejich druhu a uvěznila je uprostřed rozvíjejícího se města. „V centru Říma uvízli už ve starověku. To, co vidíme dnes, je pozůstatek dávné populace, která zde kdysi žila,“ vysvětluje Damiani. 

V průběhu tisíciletí krabi nadále využívali tento starobylý kanalizační systém k pohybu pod městem, zejména pod Trajánovým fórem, v kanálech a tunelech, které jsou pro člověka z velké části nepřístupné. Na povrch vylézají jen zřídka a pouze v noci, aby se živili lidskými odpadky a zbytky zvířat. (Další informace: Kdo byl Traján?)

„Římské podzemí, zejména v oblasti starověkého Fóra, je velmi bohaté na vodu, s mnoha chodbami a úkryty pro přežití,“ říká Marco Seminara, environmentální biolog z římské univerzity Sapienza. „Nepřekvapuje mě, že tam tito živočichové žili tak dlouho.“ Dodává, že rozpad Římské říše a nevyužívání Fóra umožnily těmto krabům nepřetržitou vládu nad tímto územím, což by mohlo vysvětlovat přetrvávání populace.

Co o těchto krabech víme?

Místní vědecká komunita má o existenci krabů mlhavé povědomí již téměř sto let, vysvětluje Seminara, který si pamatuje, že o populaci slyšel jen tak mimochodem jako student. Vykopávky v roce 2005 odhalily rozsah jejich počtu a na krátkou dobu vyvolaly zájem o studium populace.

V letech 2004-2006 vědci z místní univerzity Roma Tre odlovili a identifikovali téměř 500 jednotlivých krabů. V roce 2008 tým uvedl, že římští krabi jsou o 13 až 20 procent větší než ostatní příslušníci stejného druhu. Průměrný římský krab dosahoval délky karapaxu něco přes 2,7 palce (sedm centimetrů) - možný příklad gigantismu, kdy se populace zvětšuje ve srovnání se svými příbuznými.

Studie také zaznamenala, že římští krabi rostli pomaleji a měli žít až o pět a půl roku déle než ostatní příslušníci jejich druhu. Tyto rozdíly ve velikosti, růstu a délce života se musely projevit až po staletích.

Při vykopávkách v roce 2005, které byly podnětem k této studii, byla také objevena síť podzemních kanálů, které kraby po staletí chránily a vystavovaly jejich populaci predátorům, jako jsou rackové a vrány. Seminara stále častěji nachází více částí krabích těl než živých krabů. A protože se povrch v důsledku klimatických změn stává teplejším a méně vlhkým, krabi se prokopali hlouběji, aby zůstali v chladu a nerušeni. „Nyní se dostali ještě hlouběji. Je nemožné je najít,“ říká Damiani.

V roce 2020 Archeologický park Koloseum najal přírodovědce, aby pomohli monitorovat rozmanitou faunu obývající oblast mezi Koloseem a Forum Romanum. Damiani a Seminara byli součástí skupiny, která sledovala populaci krabů v noci pomocí svítilen, rozmístila optické kamery, aby nahlédla do mělkých nor v bahně, a nastražila pasti, aby odchytávala a zaznamenávala jedince pro aktuální odhady populace. Výsledky byly neuspokojivé – za poslední tři roky bylo identifikováno pouze šest nových krabů, říká Damiani.

To sice nutně neznamená, že je populace na pokraji vyhynutí, ale naznačuje to, že jejich počet rychle klesá. Seminara se domnívá, že krabi mohou mít stále šanci na dlouhodobé přežití, pokud se jim podaří přizpůsobit se životu v ještě větším úkrytu hlouběji pod zemí. Dodává však, že „když vidíme, jak se vyvinul Řím, jak pro ně Tibera přestala být vodní dálnicí, a kvůli klimatickým změnám nemá populace rozhodně růžovou budoucnost“.

Přežijí krabi?

Aby bylo zajištěno přežití krabů, potřebují vědci finanční prostředky na jejich studium a povolení města k zavedení mříží nad odkrytými kanály, aby je ptáci nemohli snadno lovit. „Rádi bychom tyto živočichy studovali, protože si zaslouží, abychom je nejen studovali, ale také zachránili,“ říká Damiani. „Tato populace nemůže zmizet.“ (Přečtěte si více: O přežití bojuje i starobylá italská populace delfínů).

Město zatím zamítlo žádosti Damianiho a jeho kolegů o zavedení mříží a cedulí informujících kolemjdoucí o existenci krabů. Zdůvodňuje to tím, že by to znemožnilo pohled na antické památky: „Krabi je nezajímají, spíše jim jde o turisty, kteří se chodí dívat na Koloseum.“

Budoucnost starověké římské populace říčních krabů je sice mlhavá, Seminara však doufá, že se jednoho dne najde dostatek finančních prostředků a zájmu o další výzkum této populace. Prozatím musí fanoušci krabů čekat, zda si tito samotářští tvorové budou i nadále vydobývat existenci hluboko pod ruinami města.

„Jejich existence je jistě folklorní. Bylo by to jako najít kraba žijícího v Central Parku,“ říká. „Je to jedinečné zvíře. Skutečnost, že na Foru Romanu žije jediný velký sladkovodní korýš, kterého máme v italských vodách, vyvolávala a vždy bude vyvolávat určitý údiv."