Pro mnoho lidí představují delfíni skákaví hravost, zejména díky jejich přátelskému zobrazování na obrazovce a v akváriích.

Kdy se tedy z nich stali ti „zlí"? Stačí se podívat na TikTok a YouTube a člověk by si myslel, že všichni delfíni jsou zkažení a mají málo známou „temnou stránku“. Nedávné zprávy o delfínovi skákavém z Indopacifiku, který na plážích v Japonsku pokousal lidi, mohou tyto stereotypy jen prohloubit.

Démonizace zvířat však může mít své důsledky. Například film Čelisti vyvolal v lidech strach z velkých bílých žraloků, což vedlo k rozmachu trofejního lovu tohoto vrcholového druhu.

Požádali jsme proto vědce zabývající se studiem pomlouvaných kytovců, aby nám pomohli oddělit pravdu od hyperboly. (Podívejte se na 10 intimních fotografií delfínů.)

Problém nastává, když lidé pozorují delfíny skákavé v reálném životě a myslí si: „‚Aha, delfíni nejsou tak milí, jak si je pamatuji ze sledování filmu Flipper,‘“ říká Andrew Read, ředitel mořské laboratoře Dukeovy univerzity v Severní Karolíně. Ve skutečnosti delfíni často projevují agresi, zejména samci při interakci se samicemi.

Pro tvůrce sociálních médií je pravděpodobně přitažlivé „postavit éru Flippera na hlavu a přehnat ‚špatné‘ chování delfínů, které je ve skutečnosti jen evolučním chováním,“ dodává Amber Lea Kincaidová, odbornice na chování zvířat a zakladatelka floridské neziskové organizace Wildlife Research Alliance.

„Dělají to, co dává největší smysl při rozmnožování druhu.“

Samci se chovají špatně? Ne tak rychle

Delfíni skákaví jsou inteligentní, společenští tvorové, kteří žijí v politické společnosti a vytvářejí aliance, aby získali věci, které potřebují. Pro samce je to přístup k samicím.

V některých populacích ovládají páry nebo skupiny samců samice způsobem, který se zdá být násilný, což vede některé lidi k tomu, že toto jednání označují lidskými termíny, například únos.

Vědci tomu říkají „sociálně-sexuální chování“, říká Denise Herzingová, behaviorální bioložka z Floridské atlantské univerzity a zakladatelka projektu Wild Dolphin Project, který již 40 let zkoumá tlupu delfínů skvrnitých (kapverdských) na Bahamách.

V bahamské populaci si samci „monopolizují“ samice v období říje, vznášejí se v jejich blízkosti a odhánějí ostatní samce.

Ale „není to vždy vynucená situace,“ říká Herzing. Samice si může mezi samci vybírat“ a v průběhu let rodit potomky mnoha různých samců. Samice také někdy plácají nechtěné samce ocasem, aby je udržely na uzdě.

Zdroj: Youtube

„Jejich společnostem říkáme fúzní,“ říká. „Dávají se dohromady a rozpadají se. Jsou dost flexibilní.“ Samčí skupiny také chrání matky s mláďaty před žraloky a dalšími nebezpečími.

Dobře prozkoumaná populace indopacifických delfínů ze Žraločí zátoky v Austrálii má podle všeho jeden z nejsložitějších sociálních řádů mimo člověka, kde se vícečlenné skupiny spojují do federací, aby si zajistily samice.

„Pasení"samic v této skupině může trvat i několik týdnů. Studie samců ze Žraločí zátoky z roku 2022 zjistila, že sociálně vázaní samci plodí více mláďat než ti bez sociálních vazeb.

Pro nás šokující, ale pro ně normální

V některých populacích delfínů skákavých se samci pravidelně dopouštějí infanticidy.

„Pokud samec delfína ví, že samici delfína doprovází mládě, které nezplodil, může se pokusit toto mládě zabít,“ díky čemuž je samice rychleji přístupná páření a samec má možnost pokračovat ve svých genech, říká Read.

Když se samec afrického lva zmocní smečky, „první, co udělá, je, že zabije všechna mláďata, protože to nejsou jeho mláďata. Z evolučního hlediska to dává smysl,“ říká.

„V rámci lidského konstruktu sociálního chování a morálky bychom si mysleli, že je to hrozná věc,“ ale ve zvířecí říši je to běžné, říká.

„Lachtani jako druh mají skutečně jakýsi šikanózní temperament,“ říká Herzing. Osamělí delfíni skákaví podle ní z dosud ne zcela pochopitelných důvodů zabíjejí sviňuchy obecné.

Morální kodexy jsou lidským konstruktem

Mnohem větší zmatek vyvolává nekrokoitus neboli pohlavní styk s mrtvým jedincem téhož druhu. Vědci zdokumentovali čtyři takové případy mezi samci delfína skákavého v okolí zátoky Sarasota na Floridě.

„Je to tak extrémně vzácné pozorování,“ říká Kincaid, který tyto incidenty zaznamenal ve studii z roku 2022, když pracoval v Mote Marine Laboratory and Aquarium, která řídí Sarasota Dolphin Research Program, což je s 50 lety nejdelší studie delfínů na světě.

Výzkumníci, kteří nekrokoitus pozorovali, věděli, že čtyři spojené samčí páry nemají žádnou vazbu na sebe navzájem ani na mrtvé samice, s nimiž kopulovali.

Tým vyloučil hlavní vysvětlení nekrokoitu, včetně feromonů ve vodě nebo toho, že si samci mysleli, že samice jsou stále naživu – a ponechal tak tento jev záhadou.

„Nemají lidský morální kodex,“ říká Kincaid, a i kdyby ho měli, je těžké poznat jejich záměry.

Vodní grizzlyové

Opakovaný kontakt s lidmi, ať už kvůli plavcům nebo činnosti lodí, může delfína snadno stresovat, říká Read. Někteří odborníci mají podezření, že právě to může stát za agresivitou japonského zvířete, uvádí Kyodo News.

A přestože většina delfínů lidi nezraní, je důležité znát varovné příznaky delfíní agrese, jako je držení tlamy pod vodou, vyfukování bublin, hlasité vokalizování a blafování, jako to dělají medvědi a gorily.

„Kdyby to byl bizon nebo medvěd grizzly,“ říká Read, ‚nikoho by jejich agrese nepřekvapila‘. Ale delfíni skákaví jsou „jako velcí vodní bizoni nebo velcí vodní medvědi grizzly“.

„Je to velké, divoké, silné zvíře, které nemůžete předvídat.“

Zdroje: