Mikroskopická fotografie dokáže odhalit svět jinak očím nedostupný. Soutěž o nejlepší mikrofotografii společnosti Nikon představuje nejlepší fotografie našeho malého světa již 50 let.
Loňskou vítěznou fotografii pořídil výzkumník Hassanain Qambari za asistence Jaydena Dickinsona z Lion's Eye Institute, centra pro výzkum zraku v australském Perthu. Zobrazuje sítnici hlodavce, jejímž středem je zrakový nerv, který přenáší informace mezi okem a mozkem.
„Fotografie vám dá představu o tom, jaké struktury jsou ve hře a kolik energie se spotřebuje od okamžiku, kdy otevřeme oči,“ říká Qambari.
Proužky červené, žluté a zelené barvy odhalují vnitřní molekulární fungování tohoto kritického nervu. Jde o jedinečný záběr, který by mohl vědcům pomoci pochopit, jak léčit onemocnění zvané diabetická retinopatie. U lidí tento stav způsobuje silné rozostření a následné úplný ústup zraku. Včasné odhalení nemoci by ji však mohlo pomoci zastavit, a čím lépe lékaři uvidí do oka, tím lépe porozumí jeho složitému vnitřnímu fungování a budou se moci utkat se slepotou.
Je to jen jeden z příkladů fascinujících nových poznatků, které lze objevit při pohledu na náš svět zblízka. Níže uvádíme výběr našich oblíbených fotografií, které jsme vybrali jako příklad propojení umění a vědy.
Letošní vítězný snímek ukazuje hlavu zrakového nervu hlodavce. Od roku 2021 Qambari zkoumá metody včasného odhalení a zvrácení diabetické retinopatie, komplikace cukrovky, která může způsobit trvalé poškození cév sítnice.
Spodní strana pavouka třesavky velké (Pholcus phalangioides) při desetinásobném zvětšení. V loňském roce získala fotografie téhož druhu od Andrewa Posselta čtvrté místo.
Špičku akupunkturní jehly lemují shluky pylu slunečnice. Ostnitý vnější povrch pomáhá pylu přilnout k rostlinám. Tento snímek získal 14. místo.
Hlava a tykadlo drvodělky fialové (Xylocopa violacea).
Tento mikroskopický pohled na buňky rakoviny prsu, které shodou okolností získaly třetí místo, vytvořily tvar srdce.
Pohled zblízka na motorické neurony zodpovědné za pohyb svalů. Pozorováním těchto neuronů na buněčné a molekulární úrovni mohou vědci získat nové terapeutické strategie pro řešení neurodegenerativních onemocnění, jako je ALS neboli Lou Gehrigova choroba.
Tento sladkovodní různonožec pod UV světlem přirozeně fluoreskuje.
V polarizovaném světle vypadá zkrystalizovaný cukr jako zubaté složené stránky knihy.
Na ledvině myšího embrya jsou vidět shluky dvou různých a zásadních složek, které napomáhají správnému fungování tohoto orgánu.
Diatomy jsou typem jednobuněčných řas, které se vyskytují v každém typu vodního prostředí. Aby Jan Rosenboom ukázal, jak jsou diatomy drobné, umístil jednu z nich nad hlavičku špendlíku. Uspořádání diatomu v přesně správné poloze bylo náročné - nakonec ho přemístil do správné polohy pomocí vlastního vlasu.
Detailní záběr pavouka běžníka květomilného (Thomisus onustus). Samičky těchto pavouků mohou měnit svůj vzhled z bílé, žluté nebo růžové, aby se mohly lépe skrývat uvnitř květů.
Rutil je druh minerálu, který se nachází v mnoha horninách a často se těží k výrobě titanu. Zde, uvnitř křemene, se jeví jako zlatý.
Hlava dospělého geneticky modifikovaného dánia pruhovaného zobrazující krevní cévy (modrá), lymfatické cévy (žlutá) a kůži a šupiny (purpurová). Obrázky, jako jsou tyto, pomáhají vědcům zjistit, jak živočichové jako tato drobná rybka rostou a vyvíjejí se.
Náš mozek je pevně nastaven tak, aby na určité podněty reagoval předvídatelně. Když vidíme předměty nad sebou nebo je cítíme za sebou, reagujeme s většími obavami, než když pozorujeme něco v úrovni očí. Mozkové buňky, které zde vidíme zde v mozku hlodavce, pomáhají vědcům pochopit, jak mozek zpracovává vizuální informace.
Na listech rostoucích na rakytníku řešetlákovém vyrůstají drobné chloupky zvané trichomy. Tyto tenké, téměř průhledné chloupky, odstraněné z listu žiletkou, při osvětlení pod mikroskopem lámou světlo.
Sledujte nás v Google Zprávách