Když si dáte ke svačině banán nebo si osladíte kávu, možná vás nenapadne, kolik vody bylo potřeba na vypěstování těchto plodin. Vědci z Univerzity v Twente nyní přišli s rozsáhlou analýzou, která mapuje spotřebu vody v zemědělství za posledních 30 let. A výsledky jsou alarmující – mezi lety 1990 a 2019 vzrostla celková spotřeba vody na pěstování plodin o téměř 30 procent.
Na druhou stranu, ačkoli vypadá 6,8 bilionu kubických metrů vody giganticky, ve srovnání s celkovým objemem vody na Zemi je to jen nepatrný zlomek – méně než tisícina procenta. Jenže problém není v celkovém množství, ale v tom, kde a jak rychle tuto vodu spotřebováváme.
Koloběh vody nekončí
Spotřebovávání vody v zemědělství, neznamená, že voda nenávratně mizí. Ve skutečnosti zůstává samozřejmě součástí přirozeného koloběhu vody v přírodě. Když rostliny přijmou vodu kořeny, většinu jí pak vypustí do atmosféry pomocí transpirace (vypařování vody z listů). Spolu s přímým výparem z půdy se tak voda dostává zpět do atmosféry, odkud se později vrátí v podobě srážek.
„Celková spotřeba vody na pěstování plodin odpovídá 10,1 % veškerého výparu z pevniny,“ uvádí studie. To znamená, že zemědělství významně přispívá ke globálnímu koloběhu vody. Nárůst spotřeby vody pak logicky ovlivňuje všechny odběratele, tedy nejen v rámci lidské civilizace, ale i v přírodě.
Pokud například čerpáme vodu na zavlažování z řeky v období sucha, může to ohrozit vodní ekosystémy i dostupnost vody pro města níže po proudu. Podobně nadměrné čerpání podzemní vody může vést k jejímu vyčerpání rychleji, než se stihne přirozeně doplnit.
Celkové množství spotřebovávané vody „bude pravděpodobně v budoucnu dále růst, což může zhoršit již existující environmentální a socioekonomické problémy,“ varují autoři studie.
Není voda jako voda
Když mluvíme o vodě v zemědělství, není voda jako voda. Vědci rozlišují dva hlavní typy: „zelenou“ a „modrou“. Zelená voda je ta, která přichází přirozeně z deště a půdní vlhkosti. Modrá voda je naopak ta, kterou aktivně čerpáme ze řek, jezer a podzemních zdrojů na zavlažování.
Studie ukazuje zajímavý fakt – z celkové spotřeby vody v zemědělství tvoří zelená voda překvapivých 87,1 %. To znamená, že většina plodin roste především díky dešťové vodě. Zbývajících 12,9 % tvoří modrá voda ze zavlažování, z čehož 1,7 % pochází z podzemní vody, která se dostává ke kořenům rostlin vzlínáním.
„Zelená voda tvoří téměř veškerou spotřebu v nezavlažovaném zemědělství a téměř polovinu spotřeby v zavlažovaném zemědělství, což ukazuje, že zavlažované plodiny spoléhají stejnou měrou na srážky i závlahy,“ uvádějí studie.
Efektivnější, ale žíznivější
Paradoxem je, že zemědělství se za sledované období stalo ve skutečnosti efektivnějším. Téměř 80 % plodin nyní potřebuje na vypěstování jedné tuny méně vody než v roce 1990. Je to díky lepším technologiím, kvalitnějším osivům a modernějším postupům. Například na vypěstování tuny kukuřice se dnes spotřebuje o třetinu méně vody než před 30 lety.
Jenže celková spotřeba vody přesto roste. Důvodem je dramatický nárůst produkce některých na vodu náročných plodin, zejména palmového oleje, sóji a kukuřice. Jen tyto tři plodiny stojí za polovinou celkového nárůstu spotřeby vody v zemědělství od roku 1990.
Za rostoucí spotřebou vody stojí především tři hlavní faktory. Prvním je ekonomický růst a globalizace, která umožnila dovážet potraviny do všech koutů světa. Druhým je změna stravovacích návyků – lidé jedí více masa, sladkých nápojů a tučných jídel. To zvyšuje poptávku po krmných plodinách pro hospodářská zvířata.
Třetím faktorem je boom biopaliv. „Produkce biopaliv první generace zažila boom od počátku roku 2000, když USA, Evropská unie a další země zavedly povinné přimíchávání do pohonných hmot,“ vysvětlují vědci.
Kde světem proudí nejvíc vody
Ovšem ačkoli globálně spotřeba vody v zemědělství roste, situace se v různých částech světa dramaticky liší. Tři největší spotřebitelé – Indie, Čína a Spojené státy – dohromady využívají třetinu veškeré vody v zemědělství. Přesto se na celkovém nárůstu spotřeby za posledních 30 let podílely jen z jedné pětiny (+19,8 %).
Až 87 % nárůstu spotřeby vody se odehrálo v tropickém pásmu mezi 25. stupněm severní a jižní šířky, kde Indonésie zaznamenala rekordní nárůst (+165,6 %) díky masivní expanzi plantáží palmy olejné a kaučukovníku. Naopak země bývalého Sovětského svazu prošly opačným vývojem – například Kazachstán snížil spotřebu vody téměř o polovinu (-49,2 %) kvůli opouštění zemědělské půdy po rozpadu SSSR. Podobně i Rusko (-22,3 %) a Ukrajina (-4,6 %) dnes spotřebovávají méně vody než v roce 1990, přičemž zbývající pole prošla modernizací a hospodaří s vodou efektivněji.
Zvláštní pozornost si zaslouží spotřeba „modré“ vody ze zavlažování. Tři země – Indie (40,1 %), Čína (15,3 %) a Egypt (9,3 %) - jsou odpovědné za téměř dvě třetiny celkového nárůstu spotřeby závlahové vody. To je znepokojivé, protože všechny tyto oblasti již nyní čelí vážným problémům s nedostatkem vody.
Kontrasty najdeme i v Africe, kde Nigérie více než zdvojnásobila svou spotřebu vody (+121,8 %) kvůli rostoucí populaci a rozšiřování tradičního zemědělství. V Oceánii zase došlo k opačnému trendu – Austrálie snížila spotřebu vody v zemědělství (-42,1 %) a více spoléhá na dovoz potravin, částečně i kvůli častějším obdobím sucha.
„Mnoho farem vykazuje velké rozdíly ve výnosech kvůli nedostatečnému přístupu k zemědělským inovacím a současně jsou ovlivněny environmentálními tlaky,“ vysvětlují autoři studie situaci v rozvojových zemích, kde modernizace zemědělství postupuje pomaleji.
Cesta k udržitelnosti
Vědci upozorňují, že existuje řada způsobů, jak situaci zlepšit. Patří mezi ně další zvyšování efektivity zemědělství, přesun produkce do oblastí s dostatkem vody, širší adopce rostlinné stravy, omezení plýtvání potravinami a snížení závislosti na biopalivech první generace.
„Je důležité přejít k vodě šetrnějším zemědělsko-potravinářským systémům. Stále existuje velký potenciál ve zvyšování produktivity využití vody, přesunu produkce do oblastí s menším nedostatkem vody a přehodnocení našich stravovacích a průmyslových spotřebních vzorců,“ uzavírají autoři studie.