Přírodním pokladem, který hrál důležitou roli během olympijských her v Paříži, byly korálové útesy na Tahiti. Část elitních sportovců proto zamířila na více než 15 000 km vzdálené ostrovy, aby tam změřila síly v surfařské soutěži. Mimochodem – podobně vzdálené „detašované pracoviště“ zažily olympijské hry zatím pouze jednou, a to na letních hrách v Melbourne v roce 1956. Soutěže na koňském hřbetu se z důvodů tehdejších přísných karanténních opatření v Austrálii konaly také na opačné straně zeměkoule – ve švédském Stockholmu.
Tahiti, patřící do rodiny států ovládaných Francií, si své právo na konání olympijské surfařské soutěže vydobylo s řádným předstihem v konkurenci několika dalších světových kolbišť tohoto sportu. Respekt sportovců mají tamní vlny dlouhodobě pro svoji náročnost. Tahitské pobřeží patří mezi nejobávanější, ale i nejkrásnější surfařská místa světa.
Letecký pohled na pobřeží u vesnice Teahupo'o ve Francouzské Polynésii. Na této pláži jsou možná jedny z nejlepších vln na světě, ale podle vedoucího mořského ekologa National Geographic Alana Friedlandera jsou korálové útesy pod těmito vlnami „skutečným pokladem Francouzské Polynésie“.
Silné rozpaky však vzbudil plán pořadatelů olympijských her na nahrazení dosluhující dřevěné věže pro rozhodčí. Kritici namítali, že výstavba nové čtyřpatrové hliníkové věže s toaletami a klimatizací pro 40 osob by zásadně narušila korálový útes, na kterém měla konstrukce stát.
Vzhledem ke křehkosti korálového útesu věž údajně představovala nepřiměřené zatížení přírodního stanoviště, známého mimo jiné některými endemickými druhy ryb. V důsledku stavebních prací a kotvení – namítali odpůrci – hrozilo, že se útes stane zranitelnější vůči takzvaným „mořským horkým vlnám“, které jsou významným rizikem ohrožujícím korálové útesy na celém světě.
„Kostra korálů je velmi podobná lidským kostem“ a roste velmi pomalu, říká Carlos Duarte, mořský biolog a univerzitní profesor. Varuje, že útes se do svého původního stavu nevrátí ani po dvou desetiletích, protože většině korálových útesů trvalo přibližně 5 000 let, než dosáhly své současné velikosti. Nebude mít ani stejnou biologickou rozmanitost.
Jak přesně by věž korálům ublížila
Proti výstavbě věže byla dokonce sepsána petice. K ní se podařilo nashromáždit 257 500 podpisů. „Projekt byl protlačen bez studie ekologického dopadu,“ upozorňují její autoři na webových stránkách petice, v níž varují před „hrozivými důsledky“ poškození útesu stavebními vrty. Podle Duarteho by mohl škodit i stín, který by plošina vrhala, protože „korálové útesy jsou kriticky závislé na světle, které je důležité pro fotosyntézu“, říká Duarte.
Pohled na dřevěnou rozhodčí věž, která byla použita při soutěži v surfování Tahiti Pro 2018 v Teahupo'o. Organizátoři olympijských her 2024 ji nahradili kovovou věží, která při stavbě způsobila určité škody na korálovém útesu, na němž stála.
Proti výstavbě protestovali i někteří surfaři. Například Matahi Drollet ve videu na podporu petice tvrdí, že věž by mohla „upravit nebo změnit naši vlnu a v nejhorším případě způsobit, že za několik let úplně zmizí“.
Podle Duarteho navíc nejde jen o to, aby se útes nepoškodil. Mezinárodní olympijský výbor se zavázal ke slibu „Sport pro přírodu“, což znamená, že by se měl snažit zanechat útes dokonce v lepším stavu, než byl před soutěží. „Navrhování infrastruktury, která může poškodit velmi zranitelný ekosystém, jako jsou korálové útesy, je v rozporu s tímto závazkem,“ říká.
V prosinci 2023 Mezinárodní surfařská asociace oznámila, že „výstavbu nové hliníkové věže pro rozhodčí nepodpoří“.
Změnily protesty něco?
Organizátoři olympijských her uvedli, že renovace původní věže by nebyla bezpečná, protože její základy jsou poškozené. Odmítli také návrhy, aby nová věž byla vyrobena ze dřeva, protože by to znamenalo navrhnout projekt od začátku a na to nebyl dostatek času. Mezinárodní surfařská asociace navrhla alternativní řešení pro rozhodčí, včetně pozemní věže, kamer s dlouhým objektivem a umístění prioritních rozhodčích na loď s technickými úředníky.
Žádný z těchto návrhů se neuskutečnil. Rozhodčí by neměli dostatečný přehled ze břehu a organizátoři olympiády uvedli, že „by nebylo možné soutěž řádně sledovat“, pokud by se natáčelo z lodí.
Místo toho bylo rozhodnuto o výstavbě „nové, skromnější věže pro rozhodčí“ v oblasti s menším množstvím korálů. Projekt se však dočkal další kritiky, když v prosinci do korálového útesu narazil stavební člun. Ačkoli rozsah poškození nebyl potvrzen, objevily se záběry polámaných korálů poté, co v něm plavidlo uvázlo během přílivu.
Širší pohled na problém
Vzhledem k tomu, že korálové útesy jsou ohroženy na celém světě, Je podle Duarteho nakonec důležitější myslet na širší souvislosti. Tento příběh „není o tomto malém korálovém útesu o velikosti asi dvou tenisových kurtů na Tahiti,“ říká. „Jde o stejné dopady, které se projevují na tisících korálových útesů po celém světě.“
Duarte vidí přínos v tom, že zmíněný dialog zvýšil povědomí o důležitosti ochrany korálů v celosvětovém měřítku. Doufá, že to k podpoře ochrany a obnovy útesů zmobilizuje i další místní společenství.
Sledujte nás v Google Zprávách