Delfíni se v historii města, založeného Řeky v 7. století před naším letopočtem, vyskytují stejně hojně jako v jeho vodách. Avšak navzdory svému výsadnímu postavení coby odvěkého symbolu města se vědci počtem delfínů a oblastmi jejich páření či lovu začali hlouběji zabývat až nedávno – počátkem roku 2000.

Původně malebný Tarent viditelně poznamenala jeho nedaleká minulost. Obyvatelé města údajně léta nevycházeli z domova za větrných dní, kdy vítr do města přinášel znečištěný vzduch z nedaleké továrny. Navzdory tomu se dnes průmyslový region může pochlubit jedinečným, prosperujícím mořským životem, aniž by vědci přesně věděli proč: „Je to jako skládačka, která se s přibývajícími dílky stává bohatší a bohatší,“ uvádí biolog Roberto Carlucci z univerzity v Bari.

Mnoho druhů vodních živočichů

Nedávné genetické studie prokázaly, že delfíni pruhovaní žijící v Tarentském zálivu mají jedinečné genetické vlastnosti, které se u delfínů v jiných částech Středozemního moře neprokázaly. Z toho lze odvozovat i to, že tamní dnešní delfíni by mohli být potomky těch, které v tarentských vlnách vídali staří Řekové.

Po více než desetiletém průzkumu vědci v Tarentském zálivu objevili hned několik druhů kytovců: delfína skákavého – jehož počty se v tamních vodách odhadují na 20 000 jedinců –, delfína obecného, delfína Rissoova a vzácného vorvaňovce zubatého. V tamních vodách se rozmnožuje vorvaň obrovský a výzkumníci tam občas zahlédli i plejtváka obrovského.

Podmořská spižírna

Několik kilometrů od pobřeží Tarenta – v Tarentském zálivu mezi Apulií a Kalábrií – se nachází podmořský kaňon, který dosahuje ve svém nejnižším bodě hloubky až 1900 metrů. Tarentské údolí, jak se místu říká v angličtině, je aktivním biotopem hlavonožců, které jsou potravou vorvaňů. Na strmých svazích podmořského údolí se navíc mísí teplé vody u hladiny s hlubšími studenými vodami, které jsou bohaté na živiny, což zvyšuje produkci fytoplanktonu, který je základem potravního řetězce.

V dobře vyváženém ekosystému je fytoplankton zdrojem potravy pro celou řadu mořských živočichů, jako jsou krevety, plži a medúzy, kterými se živí menší ryby. Tyto ryby jsou zase nejdůležitější potravou delfínů. Vzhledem k tomu, že vědci začali populaci delfínů z Tarentského zálivu sledovat teprve nedávno, není jasné, jaký vliv měl na jejich přežití člověk. Odborníci se však domnívají, že se populaci daří zejména kvůli stálému zdroji potravy z tohoto kaňonu – díky ní se dokážou přizpůsobit stresovým faktorům, jako je znečištění vody nebo hluk lodí.

Hluk a znečištění vadí spíše lidem

V současné době se delfíni u pobřeží města potýkají s několika hrozbami: lodní dopravou, hlukem, rybolovem a rostoucí teplotou vody. Italské námořnictvo zde má svoji největší základnu, která zabírá dlouhý úsek pobřeží. Sídlí zde velitelské centrum NATO a rozšiřuje se městský obchodní přístav. V roce 2022 zde byla slavnostně otevřena první italská větrná elektrárna na moři a podél severního pobřeží města má energetická společnost Eni velký závod na zpracování ropy.

Podmořský hluk z těchto činností ohrožuje podle nedávných studií mořské savce, jako jsou delfíni. Delfíni používají ke vzájemné komunikaci, orientaci v okolí a k hledání potravy vlastní zvukové signály. Podmořský hluk způsobený mořskou dopravou a průmyslem toto základní chování narušuje.

Další starostí ochránců přírody je silné znečištění ovzduší z největší evropské ocelárny, polosoukromého podniku ILVA. Podle místních vědců „je téměř nemožné, aby znečištění ovzduší vznikající na pobřeží nemělo dopad na mořské prostředí a jeho tvory“. Určení přímé souvislosti mezi tímto typem znečištěním a konkrétními dopady však vyžaduje další výzkum.

Snaha vytvořit chráněné území

Zmíněná ocelárna poznamenala životní prostředí oblasti na dlouhá desetiletí. Ve městě stojí od šedesátých let minulého století a vrcholu její výroba dosáhla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy zaměstnávala více než 40 000 lidí, což bylo zhruba šestnáct procent tehdejší populace města. Ročně továrna vyrobila více než sedmnáct milionů tun oceli. Nyní jsou to už jenom zhruba tři miliony tun ročně, což je částečně způsobeno žalobami, které poukazují na nebezpečné emise, které údajně souvisí se smrtelnými chorobami některých obyvatel.

„Toto město trpělo v důsledku chyb, které se staly na mnoha místech Itálie. Přerušili jsme spojení s mořem, abychom vybudovali průmysl,“ říká Rinaldo Melucci, starosta Tarenta. Melucci by rád toto spojení obnovil a přešel od průmyslové minulosti k udržitelnější budoucnosti.

V zájmu zachování této jedinečné mořské populace nyní místní politici úzce spolupracují s vědci na vytvoření chráněné mořské oblasti v části Tarentského zálivu. Toto chráněné území by nejen posílilo snahu o ochranu přírody, ale také pomohlo zvýšit dotace na výzkum a stanovit pravidla týkající se omezení hluku a lodní dopravy.

Město však stále čeká na schválení chráněné oblasti od ministerstva životního prostředí. Zatím není jasně stanoven ani termín schválení. Starosta nicméně pokračuje v práci a říká, že město už začne zřizovat úřady, které by jednoho dne mohly chráněné území sledovat. Je pozoruhodné, že podle Evropské agentury pro životní prostředí patří Itálie mezi evropské země s nejnižším počtem takovýchto mořských chráněných území, přestože patří k zemím s nejdelším pobřežím v Evropě.