Vědci z Arizonské státní univerzity na podzim roku 2020 vypustili u pobřeží Massachusetts březí samici žraloka sleďového (Lamna nasus) vybavenou satelitní značkou. Žraločí samice měřící impozantních 223 centimetrů se vydala na dlouhou cestu přes Atlantik. Po pěti měsících plavby, během níž urazila minimálně 1120 kilometrů, se však stalo něco nečekaného.

„Nemohla jsem uvěřit datům z vysílačky našeho březího žraloka,“ říká mořská bioložka Brooke N. Andersonová, citovaná serverem ScienceAlert. „Stále jsem se snažila najít alternativní vysvětlení pro náhlý nárůst teploty v hloubce, ale všechny indicie ukazovaly na jediný závěr... naše březí samice musela být sežrána ještě větším žralokem.“

Je to jako kdybyste zjistili, že v savaně občas lvi loví gepardy.

Brooke N. Andersonová

Žralok sleďový přitom není žádný drobeček. Může dorůst délky až tří metrů a dožít se úctyhodných 65 let. Je to vytrvalý plavec, který se pohybuje v chladných vodách severního Atlantiku. Díky speciálnímu oběhovému systému dokáže udržet teplotu těla o něco vyšší, než je okolní voda, což mu umožňuje lovit v hlubších a studenějších vodách.

Kdo je pachatelem tohoto podmořského "zločinu"?

Vědci mají dva hlavní podezřelé: žraloka bílého a žraloka mako. Oba tito predátoři jsou dostatečně velcí na to, aby si troufli na dospělého žraloka sleďového, a oba se vyskytují v oblasti, kde k incidentu došlo.

Zdroj: Youtube

„Vzhledem k hloubce, ve které k útoku došlo, a teplotním údajům, které jsme zaznamenali, se přikláníme spíše k žralokovi bílému,“ vysvětluje Andersonová. „Žraloci bílí tráví více času v hloubkách 400-600 metrů, zatímco makové se většinou drží do 400 metrů.“

Vědecká detektivka s nečekaným rozuzlením

Celý příběh připomíná podmořskou detektivku. Vědci měli k dispozici jen nepřímé důkazy – data ze satelitní vysílačky. Ta zaznamenávala polohu žraloka, hloubku, ve které se pohyboval, a teplotu vody kolem něj.

„Je to, jako kdybyste sledovali oběť pomocí GPS v jejím mobilu,“ uvádí Andersonová. „Najednou vidíte, že se pohybuje rychleji, než je v lidských silách, a telefon vysílá z míst, kam by se člověk normálně nedostal. To vás přivede k závěru, že mobil už není v rukou původního majitele.“

V případě našeho žraloka vysílačka náhle začala ukazovat teplotu o 5 °C vyšší, než byla okolní voda, a to i v hloubce několika set metrů. To odpovídá teplotě v žaludku velkého endotermního predátora – tedy tvora, který dokáže udržovat vyšší teplotu těla než okolí.

Žraločí mateřství v ohrožení

Tento objev má větší význam, než by se na první pohled mohlo zdát. Žraloci sleďoví patří mezi ohrožené druhy. Samice se rozmnožují až ve věku kolem 13 let a mají potomky jen jednou za dva až tři roky. Každá ztráta dospělé, navíc březí samice, je proto pro populaci citelná.

„Je to, jako kdybyste v lidské populaci ztratili ženu v produktivním věku, která je těhotná s trojčaty,“ přibližuje Andersonová závažnost situace. „Navíc v komunitě, kde je jen málo žen, které mohou mít děti.“

Nový pohled na život v oceánu

Tento jedinečný záznam predace na dospělém žralokovi otevírá nové otázky o dynamice potravních vztahů v oceánu. Ukazuje, že i velcí predátoři mohou být kořistí, a to může mít významný vliv na celý ekosystém.

„Je to jako kdybyste zjistili, že v savaně občas lvi loví gepardy,“ vysvětluje Andersonová. „Věděli jsme, že se to může stát, ale nikdy jsme to přímo nepozorovali. Teď máme důkaz a můžeme začít zkoumat, jak často k tomu dochází a jaký to má dopad na populace obou druhů.“

Tento objev také podtrhuje důležitost dlouhodobého sledování mořských živočichů pomocí moderních technologií. Bez satelitní vysílačky by tento fascinující příběh zůstal navždy skryt v temných hlubinách Atlantiku.

Technologie odhaluje tajemství oceánů

Výzkum žraloků pomocí satelitních značek přináší stále nové poznatky. „Odhalování tajemství otevřeného oceánu bylo vždy náročné, a teprve vývoj a zdokonalení satelitních technologií v posledních desetiletích nám konečně umožnily sledovat a odhalovat nové chování mořských druhů, jako jsou vysoce mobilní žraloci,“ říká Andersonová.

Tato technologie funguje na principu tzv. pop-off značek. Ty zaznamenávají informace jako teplotu, hloubku vody a přibližnou polohu po určitou dobu. Data ukládají, dokud se neodpojí od žraloka a nevyplují na hladinu. Po třech dnech beze změn vodního tlaku značka předpokládá, že už není připevněna k žralokovi, a začne přenášet všechna uložená data čekajícím vědcům.

Budoucnost výzkumu a ochrana žraloků

Tento případ není jen zajímavou kuriozitou, ale má významné důsledky pro ochranu žraloků. Ukazuje, že podobný „kanibalismus“ mezi velkými žraloky může být další hrozbou pro již ohrožené druhy, jako je žralok sleďový.

„Myslím, že čím více těchto zvířat označkujeme a budeme sledovat, tím více takových chování odhalíme,“ dodává Anderson. To by mohlo pomoci lépe pochopit, proč se žraloci sleďoví stěhují do otevřených vod severního Atlantiku, jak často dochází k takovým střetům a jaký vliv mají na populaci žraloků.