Ačkoli draci nemají žádnou svoji přesnou předlohu v přírodě, existují některá skutečná zvířata s velmi podobnými vlastnostmi. Obrazem i textem jsme se podívali na některé z nich.
Nový „dráček“ z Indie
Letos v lednu byl v pohoří Západní Ghát na jihu Indie objeven nový druh ještěra z čeledi agamovitých (rodu Agasthyagama). Vědci o tomto plazu, který na délku měří pouhých 10 centimetrů, hovoří jako o „miniaturním drakovi”.
Jeho drápy, špičatý čenich a dlouhý ocas skutečně připomínají mýtickou šelmu, s tím však, že by se vešel do kapsy. Zajímavá u těchto ještěrů je skutečnost, že se naučili stát vzpřímeně a běhat po zadních nohách.
Řasovník „rubínový“
Červenou barvu nosíme, když chceme vyniknout, ale pro řasovníka s pracovním českým názvem „rubínového“ (Phyllopteryx dewysea) „je to taktika maskování v hloubce,“ říká Josefin Stiller, který pomáhal draka poprvé natočit u pobřeží Západní Austrálie.
Protože „červená je první barva spektra, která se odfiltruje“, pod vodou se tyto ryby jeví jako černé, což jim pomáhá skrýt se před predátory, říká Stiller.
Jejich maskování je pravděpodobně důvodem, proč nemají stejné maskovací přívěsky ve tvaru listů, jaké používá ke splynutí s okolím například řasovník rozedraný (Phycodurus eques).
Na rozdíl od svých příbuzných nosí samci tohoto druhu řasovníka mláďata pod ocasem, nikoli v břiše.
Glaukus atlantský
Tento nádherný malý tvor o délce necelých šest centimetrů je plný překvapení.
„Celý život se vznáší na hladině oceánu hlavou dolů a polyká vzduch, který mu pomáhá udržet se na hladině,“ říká Ángel Valdés, odborník na mořské plže z Kalifornské státní polytechnické univerzity.
Glaukus krade žahavé buňky, zvané nematocysty, měchýřovkám a ukládá je ve specializovaných orgánech na koncích svých „chapadel“.
V případě ohrožení predátorem glaukus tyto žahavé buňky vypouští, vysvětluje Valdés.
Růžová dračí mnohonožka
Vědci růžovou dračí mnohonožku objevili v roce 2007 v jeskyních v oblasti řeky Mekong v Thajsku.
Tento barevný členovec, o němž se předpokládá, že žije pouze ve vápencových jeskyních v Thajsku, se brání vypouštěním kyanidu, což sice není oheň, ale je to blízko.
Varan komodský
Tenhle plaz, jehož název v angličtině je „komodský drak“ (Komodo Dragon), vás může skutečně sežrat.
Varan komodský zabíjí kořist kombinací silného jedu a trhavých zubů, které tento jed rychle vpravují do těla oběti.
Jeden soupeř je ale dost odvážný na to, aby se varanovi postavil. „Hlavními predátory varanů komodských jsou jiní varani komodští,” říká Robert Espinoza z Kalifornské státní univerzity v Northridge.
Protože dospělí jedinci požírají mláďata, jenom velmi málo mláďat je k vidění ve volné přírodě. Jsou to zřejmě od přírody chytří potomci.
Pásovka černá
Tato hříšná kráska podobná nebezpečnému mimozemšťanovi byla kdysi neohrabaným batoletem.
Samice černé vážky má ve svém larválním stádiu oční tyčinky, které dosahují až do poloviny délky jejího těla a umožňují jí zrakem lépe proniknout do hlubin. Jak roste, oči jí ustupují a vyrůstají jí obrovské zuby a řady orgánů vydávajících světlo, které jí lemují tělo.
U tohoto zvířete se projevuje výrazný pohlavní dimorfismus. Zatímco samičky dorůstají délky až 40 centimetrů, samci jsou drobní, bezzubí a žijí jenom tak dlouho, než splní svoji samčí povinnost.
Dráček létavý
Tito ještěři z jihovýchodní Asie a Indie jsou docela dobře maskovaní, dokud neroztáhnou svá „křídla“.
Létající draci plachtí v korunách stromů pomocí svých barevných membrán, křídlům podobných útvarů vyztužených žebry, říká Jim McGuire, odborník na létající ještěry z Kalifornské univerzity v Berkeley.
Nejpodivnější na světě: Není to žádná mýtická příšera. Tento skutečný ještěr dokáže v ohrožení plachtit na délku poloviny fotbalového hřiště... a přesto dokonale přistát.
Každý z 50 známých druhů dráčků létavých má membrány různých odstínů a vzorů.
Slouží k útokům i k úniku před predátory a samcům dráčků také pomáhají předvádět se před samicemi při námluvách.