Tučňáci, kteří jsou zdatnými navigátory ve volné přírodě, často putují až za hranice svých teritorií.
Obvykle jsou tyto ledové průzkumy poměrně krátkodobé. Jeden osamělý a podvyživený tučňák císařský se však nedávno překvapivě dostal na pláž v Austrálii, více než 3200 km od své rodné Antarktidy.
Pro člověka se tato vzdálenost rovná více než 44 000 koleček v padesátimetrovém olympijském bazénu.
Dospělý samec byl 1. listopadu spatřen, jak se brodí po pláži Ocean Beach v městečku Denmark v západní Austrálii, kde se ho ujali místní odborníci na divokou zvěř. Překvapivá přítomnost tučňáka císařského, kterému se nyní přezdívá Gus, znamená, že se tento druh dostal na tento kontinent vůbec poprvé přirozenou cestou.
V ptačím světě se takovýmto vzácným přesunům říká vandrování, říká Casey Youngflesh, docent na Clemsonově univerzitě, který využívá datové vědy ke studiu ekologie a pochopení faktorů ovlivňujících biodiverzitu.
Gus stojí na pláži nedaleko Dánska v Austrálii.
„Kdyby se nějaký druh objevoval pořád, považovali bychom to prostě za součást jeho areálu,“ říká. „Popravdě řečeno, stále ještě moc nerozumíme mořskému prostředí a nemáme dobrou představu o tom, kde mnoho živočichů tráví svůj čas.“
Tučňáci císařští dorůstají výšky až 114 centimetrů a dožívají se 15 až 20 let. Obvykle žijí v koloniích s populací, která se může pohybovat od několika stovek až po tisíce členů. Ale ani shlukování se není zárukou přežití v nepříznivých podmínkách a tučňáci vděčí za všechny své výhody několika jedinečným adaptacím.
Neuvěřitelně husté peří chrání tučňáky před mrazivými teplotami a kousavým větrem v Antarktidě a velké tukové zásoby jim umožňují dlouhý půst. Tato zvířata jsou také fenomenální plavci, kteří se dokážou potápět do hloubky přes 450 metrů.
Ačkoli jim tyto schopnosti nemusí sloužit tak dobře v mnohem teplejším podnebí, mohly tomuto tučňáčímu samci určitě pomoci zvládnout náročnou cestu do Austrálie, říká Youngflesh.
Gus byl nalezen živý a pohyblivý, ale s velkou podváhou, takže jeho páteř byla vidět pod úhlem, jak uvedl rehabilitační pracovník Oddělení pro biologickou rozmanitost, ochranu přírody a atrakce. Gus bude pravděpodobně potřebovat týdny rehabilitace, než bude opět zcela zdravý a bude moci být případně vypuštěn zpět do známých vod.
Určit, co přesně způsobilo, že tučňák skončil tam, kde skončil, je jiná věc, protože někteří odborníci předpokládají, že ho mohla z kurzu odnést bouře a on se dezorientoval nebo měl nějakým způsobem narušené některé z dalších navigačních smyslů.
Tento poslední případ není ani prvním, kdy byl příslušník tohoto druhu spatřen daleko od místa svého původu. V roce 2011 jeden z obyvatel hlásil, že za podobných okolností viděl tučňáka císařského, který uvízl na pláži na Novém Zélandu. V roce 2002 byl na Aljašce nalezen tučňák Humboldtův pocházející z Jižní Ameriky, který se údajně utopil na rybářské lodi.
V obou případech byl další zásah člověka zbytečný a potulující se zvířata pravděpodobně odcestovala domů.
Navzdory tomu, jak zřídka se mořští ptáci vylodí na vzdálených územích, může být Gusův případ ukázkou toho, jak rychle se mění antarktické prostředí a jak jsou ovlivněny místní druhy. Například tučňáci císařští jsou při rozmnožování závislí na stabilním mořském ledu, ale vzhledem k tomu, že změna klimatu stále více způsobuje tání ledových šelfů, očekává se, že v příštích několika desetiletích dojde k rychlému poklesu populace tohoto druhu.
Tyto rozsáhlé změny životního prostředí spolu s ubývajícími zdroji potravy znamenají, že některá zvířata musí hledat potravu a úkryt dále, než by jinak hledala. Proto, i když tato neobvyklá událost v současné době nenaznačuje širší vzorec, měli by ji odborníci vzít na vědomí, protože tuláctví zvířat může být někdy předpovědí budoucího rozšiřování areálu, říká Youngflesh.
„Zvyšující se frekvence takových událostí by mohla naznačovat, že se u tohoto druhu něco mění,“ říká.
Sledujte nás v Google Zprávách