Vážky, pohybující se jako miniaturní vrtulníky, jsou více než jen úchvatnou podívanou. Podle nové studie jsou tito opalizující hmyzí dravci také nejlepším způsobem, jak zjistit, kde a jak se v našem životním prostředí hromadí rtuť – toxický kov pro lidi i volně žijící živočichy.
Vědci často používali ryby nebo ptáky jako předzvěst kontaminace rtutí. Ještě lepším indikátorem jsou však vážky. Jejich larvy se totiž vyvíjejí téměř v jakémkoli typu vodní nádrže, včetně malých pouštních výmolů nebo bahnitých bažin, které nemohou uživit větší živočichy. Navíc je levnější, jednodušší a přesnější analyzovat rtuť v larvách hmyzu než v rybách nebo ptácích.
Pracovník U.S. Geological Survey zaznamenává údaje pro projekt vážek s rtutí v národním parku Joshua Tree v Kalifornii.
Světová zdravotnická organizace řadí rtuť mezi deset chemických látek, které vzbuzují největší obavy o veřejné zdraví, a tento kov se v naší atmosféře vyskytuje v koncentraci asi o 450 % vyšší, než je jeho přirozená hladina, a to v důsledku průmyslové činnosti člověka, včetně spalování uhlí a výroby cementu.
Od roku 2009 nasbíralo více než 7 000 občanů a výzkumníků larvy vážek ve 150 národních parcích USA v rámci projektu Dragonfly Mercury Project, který provozuje U.S. Geological Survey a National Park Service. V rámci tohoto dobrovolnického vědeckého úsilí, které je nyní největším národním hodnocením kontaminace rtutí, byly analyzovány desítky tisíc larev vážek.
Vědci přitom objevili překvapivé zákonitosti pohybu rtuti v krajině, včetně míst, kde jsou koncentrace tohoto škodlivého kovu nejvyšší.
Toto úspěšné výzkumné úsilí ukazuje, že larvy vážek by měly být zlatým standardem pro detekci rtuti, říká Collin Eagles-Smith, výzkumný ekolog USGS a vědecký vedoucí projektu Dragonfly Mercury Project, který je spoluautorem studie na toto téma, jež nedávno vyšla v časopise Environmental Science and Technology.
„Existuje celosvětové úsilí o snížení emisí rtuti a vážky nám pomáhají sledovat, jak ekosystémy na toto snížení reagují.“
Zdravotní riziko uprostřed nás
„Neexistuje žádná bezpečná hladina rtuti,“ říká Alexandra Scrantonová, ředitelka pro vědu a výzkum v neziskové organizaci Women's Voices for the Earth, která usiluje o snížení a odstranění toxických chemických látek. „Přesto ji máme všichni v těle. Bohužel jsme kontaminovali celý náš svět.“
Lžička s larvou vážky odchycené v národním parku a rezervaci Great Sand Dunes v Coloradu.
Jakmile se rtuť dostane z ovzduší do našich vodních toků prostřednictvím deště nebo sněhu, dochází k její bioakumulaci v potravním řetězci od hmyzu přes ptáky až po ryby, což znamená, že ohroženi jsou zejména živočichové na vrcholu potravního řetězce, jako je člověk.
Lidé jsou mu vystaveni především při konzumaci některých velkých dravých ryb, jako jsou mečoun, žralok nebo marlín. „Největším nebezpečím je vliv na mozek. Rtuť je silný neurotoxin – prostě velmi, velmi poškozuje mozkové buňky,“ říká Scranton.
Studie zjistily, že u lidí s vyšším obsahem rtuti je méně šedé a bílé hmoty – doslova menší mozek. Vysoké hladiny rtuti v krvi jsou spojovány se zvýšeným rizikem Alzheimerovy choroby u starších osob a také se zvýšeným rizikem potratu u těhotných žen.
„Rtuť se nerozkládá na něco méně toxického,“ říká Scranton. „Bude se v našem životním prostředí dlouho pohybovat“ – což je přesně to, co potřebujeme, abychom se zaměřili na místa, kde je nejnebezpečnější.
Skupinové úsilí o sledování rtuti
V Kanadě a kontinentálních Spojených státech žije asi 470 druhů vážek, které se mohou pochlubit téměř 360stupňovým zrakem, zubatými zuby a působivými letovými schopnostmi při hledání kořisti.
Během dvouletého larválního stádia tohoto hmyzu se živí spoustou vodního hmyzu kontaminovaného rtutí.
Dobrovolníci mohou snadno odchytit početné larvy – každá samička naklade až tisíc vajíček – kdekoli, kde je voda. Všechny vzorky larev jsou poté odeslány do laboratoře v Corvallisu v Oregonu, kde vědci analyzují jejich tkáň.
V letech 2009 až 2018 projekt zjistil, že zhruba třetina ze 457 lokalit neměla žádné nebo nízké hodnoty rtuti, zatímco více než polovina měla střední hodnoty. Jedenáct procent lokalit mělo vysoce nebezpečné hladiny rtuti a jedno procento – včetně místa v Yellowstonském jezeře- spadalo do kategorie vážného nebezpečí.
Tento výzkum také ukázal, že koncentrace rtuti je nejvyšší v larvách vážek z řek a potoků po celých USA, nikoli ve stojatých vodách, jako jsou mokřady nebo jezera.
Nejvyšší koncentrace rtuti mají larvy v pouštních oblastech, zatímco na Velkých pláních jsou koncentrace nejnižší. Aby vědci zjistili proč, sledovali v nejnovější studii izotopy rtuti – neboli různé formy rtuti – v larvách, aby vyhodnotili, jak se tento kov dostává z atmosféry do vodních toků.
Tým například zjistil, že kov se překvapivě začíná rychleji hromadit ve vodních tocích a potravní síti v suchých místech, jako je Velká pánev nebo Mohavská poušť. Je to proto, že při absenci stromového porostu se rtuť v dešti nebo sněhu dostává přímo do vodních toků. Navíc se kov rychleji hromadí v potravním řetězci, když sedimenty vyschnou a pak se znovu namočí.
Ve vlhčích, lesnatých oblastech, jako je severovýchod USA, se však rtuť ukládá ze vzduchu do listů, které při pádu odnášejí toxin na zem. Rtuť se pak ukládá v půdě, než se pomaleji dostane do vodních toků. To znamená, že může trvat roky nebo desetiletí, než se rtuť dostane z ovzduší do potravního řetězce v zalesněných oblastech.
Jak snížit expozici rtuti
„To, co způsobuje rtuť v Nebrasce, je jiné než to, co způsobuje rtuť v Novém Mexiku,“ říká Eagles-Smith.
Tyto nové informace podle něj pomohou komunitám „lépe pochopit časový rámec obnovy“ a pomohou udržet škodlivé toxiny mimo životní prostředí a naše těla.
Nejlepším způsobem, jak snížit expozici rtuti, je dávat si pozor na to, jaké ryby jíte. Vybírejte si raději ančovičky, sardinky nebo lososa než halibuta nebo oranžovníka, kteří se živí jinými rybami. Zvláštní pozornost věnujte také manipulaci se zářivkami, úspornými žárovkami a bateriemi – pokud se rozbijí, rtuť uvnitř se může vstřebat kůží.
Vědci také vyzývají veřejnost, aby se zapojila do projektu Vážka rtuť. Koneckonců, sbírání larev vážek je zábavné.
„Jsou jakousi kulturní ikonou,“ říká Colleen Flanagan Pritzová, ekoložka ze Správy národních parků a vedoucí programu projektu.
Říká, že pozorování tohoto půvabného hmyzu baví každého, od školáků až po důchodce.
