Diego Noriega zakouší již od března tvrdé podmínky. Na jaře na mexické biologické stanici Chajul začala hnízdní sezona. Budík ho probouzí každé dvě hodiny a on se s baterkou v ruce vydává do laboratoře, aby tam nakrmil mláďata papouška ary arakangy středoamerického. Mláďata jsou zatím v inkubátorech.
Některá ptáčata jsou jen pár dnů stará a bez typického peří, které jim doroste až v následujících týdnech. Nejsou to sirotci, ale zvířata zachráněná z hnízd. Vědci se hnízda snaží najít včas a čerstvě vylíhnutá mláďata z nich odnést do záchranné stanice, kde je odchovají. Poté je vracejí do volné přírody.
Arové dávají při hnízdění přednost vrcholům odumřelých stromů. Často se vracejí na stejná místa.
Ačkoli arové arakangové žijí v celé Latinské Americe, jejich mexický poddruh ara arakanga středoamerický patří mezi ohrožené druhy a ve volné přírodě ho zbývá jenom asi tisíc jedinců. Tento křiklavý pták kdysi zbarvoval do červena oblohu podél Mexického zálivu od hranic s USA až po hranice s Guatemalou.
Deštný prales se však v průběhu desetiletí drasticky zmenšil. Papouškům tak z jejich původního areálu zbylo jenom dvacet procent. Kromě úbytku životního prostředí ubývá papoušků i kvůli nelegálnímu obchodu, který z jejich populace pravidelně „ukusuje“ rychlostí asi sto jedinců ročně.
Noriega proto od roku 2005 vede Program ochrany, zachování a reintrodukce ary arakangy středoamerického. Jeho cílem je zachovat největší populaci, která žije v deštném pralese Lacandon ve státě Chiapas, v biosférické rezervaci Montes Azules a v jejím okolí. V tomto programu, financovaném neziskovou organizací „Natura y Ecosistemas Mexicanos“ (NEM) se sídlem v Mexico City, bylo dosud zachráněno a úspěšně nasazeno do volné přírody asi 200 mláďat.
Mexická Amazonie
Arové arakangové jsou inteligentní a krásní ptáci, kteří pozorovatele zaujmou svým výrazným zbarvením, elegantním létáním i silným hlasem. Ačkoli má tento tropický druh dlouhou historii coby domácí mazlíček, jeho obchodování na černém trhu je záležitostí až posledních let.
Podle zprávy OSN za rok 2024 působí v oblasti nelegálního obchodování se zvířaty celosvětová síť organizovaného zločinu, které se zaměřuje na zhruba 4 000 druhů zvířat a rostlin. Mezi nejvyhledávanější druhy patří papoušci, kteří podle zprávy tvoří až dvě procenta nelegálního obchodu.
Situace v oblasti ochrany těchto ptáků je však složitá. Nákup a prodej arů arakangů v Mexiku je sice postaven mimo zákon, vymahatelnost zákona je však nízká. Prodej mláďat nelegálním překupníkům, kteří ptáky následně prodávají zákazníkům v zahraničí, je pro některé místní obyvatele snadným zdrojem příjmů.
Mláďata ary jsou chována v biologické stanici, dokud nemají dostatek sil, aby sama přežila ve volné přírodě.
Dvacet procent biologické rozmanitosti mexické přírody se nachází v deštném pralese Lacandon.
Bez účinného vymáhání vládními prostředky „můžeme dělat jen to, co je v našich silách, tedy hledat mláďata, sami je odchovat a šířit osvětu o významu těchto ptáků mezi místními obyvateli,“ uvádí Julia Carabiasová, členka představenstva výše uvedené organizace NEM a profesorka na Přírodovědecké fakultě.
Celkem zbývají v Mexiku pouze dvě populace arů arakangů. Vzhledem k tomu, že jedna z nich je příliš malá – čítá sotva dvacet jedinců – a její šance na přežití jsou nízké – zaměřuje se nezisková organizace na druhou silnější a zdravější populaci v okolí řeky Lacantun, v deštném pralese Lacandon, který je stanovištěm více než dvaceti procent biologické diverzity v Mexiku.
Tato část deštného pralesa je také domovem stejnojmenného kmene Lacandonů, mayského národa, který se stal vědcům důležitým partnerem při ochraně lesa. Nezisková organizace NEM s jeho příslušníky navázala úzkou spolupráci a snaží se místním obyvatelům vysvětlovat význam papoušků coby například roznašečů semen rostlin.
Ara arakanga, monogamní druh, se může dožít až 50 let.
Součástí spolupráce s domorodými obyvateli jsou také školení zaměřené na rozvoj ekoturistických projektů, které jsou v konečném důsledku výnosnější než pytláctví nebo ničení pralesa za účelem hospodaření, vysvětluje Carabiasová. „Je to součást širšího programu na ochranu tohoto ekosystému. Bez něj bychom neměli žádné ary, jaguáry, tapíry ani celou zdejší biodiverzitu,“ dodává vědkyně.
Ara arakanga je důležitým roznašečem semen, rozlouskává ořechy a roznáší je po celém území pralesa.
Dramatické záchranné akce
Arové arakangové, kteří se ve volné přírodě dožívají až 50 let, jsou monogamní ptáci, hnízdící ve velkých dutinách nejvyšších a nejstarších stromů. Dokud jsou tato hnízda dostupná a ničím nerušená, vracejí se páry arů každý rok na stejná místa.
Tento zvyk však ptáky činí zranitelnými vůči pytlákům, kteří si někdy ke hnízdům stavějí pevný přístup, jako jsou dřevěné žebříky, po nichž šplhají a vybírají z hnízd obvykle dvě až tři mláďata.
„Naším cílem není konfrontace s těmito lidmi, kteří jsou obvykle ozbrojeni. Závodíme s nimi o to, kdo se k hnízdům dostane jako první,“ říká Noriega. „Pro maximální úspěšnost spolupracujeme s majiteli pozemků a pozorovateli z neziskové organizace, kteří nám hlásí, když se ptáci znovu uhnízdí. A pokud hrozí, že pytláci hnízdo vykradou – například když víme, že některé hnízdo vybrali už v minulosti nebo že si u něj postavili žebříky – tým zasáhne a mláďata včas odnese.“
Pracovníci biologické stanice Chajul krmí mláďata každých několik hodin.
Tým biologů odchová na stanici každý rok několik desítek mláďat. Do volné přírody je vypouští, když je jim 90 dní a když ptáci začínají podnikat první lety s ostatními. Před navrácením do volné přírody je okroužkují a očipují, aby je mohli dlouhodobě sledovat.
Pozitivní dopad
Podle ochranářky Patricie Escalanteové je program neziskové organizace NEM záslužný. Tím, že vědci zachraňují mláďata, zabraňují podle ní stárnutí stávající populace a umožňují jí přirozenou obnovu.
Nejlepší výchovu mláďata samozřejmě dostávají od rodičů, ale neexistuje žádný oficiální dohled proti pytlákům,“ říká Escalanteová, která v roce 2014 založila program reintrodukce arů arakangů odchovaných v zajetí do biosférické rezervace Los Tuxtlas v mexickém státě Veracruz, odkud zmizeli před 50 lety.
Počet arů arakangů v Mexiku se snížil kvůli ničení deštných pralesů a nelegálnímu pytláctví. Ve volné přírodě zbývá asi 1 000 jedinců.
Escalanteová, výzkumná pracovnice Biologického institutu Mexické národní autonomní univerzity, říká, že v rámci projektu bylo v letech 2014–2018 vypuštěno do volné přírody 200 arů, z nichž přežilo asi 75 procent. Od roku 2018 se začali přirozeně rozmnožovat a každoročně se této nové populaci narodí nejméně deset mláďat.
Metodu neziskové organizace NEM oceňuje i Sam Williams, který vede síť pro reintrodukci arů v Kostarice. Podle něj dosahuje NEM dobrých výsledků, aniž by byla ohrožena bezpečnost lidí. „Existují projekty, které k hlídání hnízdišť najímají strážce, což je časově náročné a riskantní. NEM našla poměrně málo rizikový a nekonfliktní způsob řešení problému. To oceňuji,“ dodává.
Raul Mendez šplhá k papouščímu hnízdu, aby zachránil mládě, které by mohli odnést pytláci.
Učí se „být papouškem“
Podle Williamse má však metoda NEM i svou stinnou stránku: Arové jsou velmi společenští ptáci, kteří si předávají znalosti z generace na generaci, a oddělování mláďat od rodičů může tento cyklus narušit.
Také sám Noriega uznává, že je jeho postup pro papouščí rodiče traumatizující. Věří však, že je to jediná možnost, jak mláďata zachránit. Dodává, že rodiče, kteří přišli o mláďata, nejeví žádné známky sklíčenosti a vypadá to, že se vzpamatují: Pokud je to na začátku hnízdní sezony, mohou dokonce znovu snést novou snůšku vajec.
Zachráněná mláďata se také mísí s místní divokou populací papoušků, kteří byli odchováni na biologické stanici Chajul a rádi se vracejí na známé místo. „Mláďata následují zkušenější jedince, kteří je učí dovednosti klíčové pro přežití a povzbuzují je k podnikání delších letů,“ říká Noriega. „Dost možná, že ztratili pokrevní spojení s rodiči, ale v rámci svého druhu povedou dobrý život ve svém přirozeném prostředí."
V biosférické rezervaci roste 500 druhů stromů, včetně tohoto fíkovníku zlatého.
