„Bylo fascinující sledovat, jak se velryba opakovaně ponořila do hloubky kolem 100 metrů a pak prudce zrychlila, aby pohltila hejno ryb,“ sděluje vedoucí výzkumu Rhonda Reidyová z Univerzity Victoria. Vědci monitorovali samici keporkaka, kterou přezdívají Aerie, pomocí speciálního senzoru připevněného na hřbetní ploutvi velryby.
KEPORKAK
Délka: 13-16 metrů
Váha: 25-40 tun
Délka života: až 100 let
Rychlost běžná: 4-8 km/h
Maximální zaznamenaná rychlost: až 27 km/h
Rychlost při lovu (podle studie): 12 až 17 km/h
Potrava: krill, malé ryby (např. treska tmavá, sleď), plankton
Habitat: všechny oceány světa
Populace: asi 84 000 celosvětově
Zajímavosti: Známý svým komplexním zpěvem během období páření
Má nejdelší ploutve ze všech velryb (až 1/3 délky těla)
Může se ponořit až do hloubky 200 metrů
Zadrží dech až 45 minut
Senzor zaznamenával každý pohyb Aerie – její rychlost, hloubku ponoru i náhlé zrychlení při lovu kořisti. „Viděli jsme, že velryba dosahuje rychlosti až 17 km/h těsně před otevřením tlamy,“ popisuje Reidyová.
Plejtváci loví unikátním způsobem zvaným „gulp feeding“ neboli krmení polykáním. Prudce zrychlí, široce otevřou tlamu a pohltí obrovské množství vody s kořistí. Pak vodu vytlačí ven přes ústní kostice a kořist spolknou. Během jednoho dne takto keporkaci spořádají běžně půl tuny potravy, ale někdy i třikrát více.
Sonar odhalil hejna kořisti
Zatímco senzor sledoval pohyby velryby, vědci zároveň pomocí sonaru mapovali výskyt ryb v okolní vodě. „Viděli jsme dvě výrazné vrstvy kořisti poblíž mořského dna. Horní vrstva obsahovala hustá hejna ryb, pod ní byla tenčí vrstva rozptýlených jedinců,“ popisuje spoluautor studie Stéphane Gauthier z kanadského Ministerstva rybolovu a oceánů.
Prvotní analýza sonarových dat ukázala, že se s největší pravděpodobností jednalo o tresky tmavé. Tyto ryby se běžně vyskytují v chladných vodách severního Pacifiku a jsou důležitou součástí místního ekosystému i komerčního rybolovu.
„Bylo zajímavé pozorovat, jak intenzita krmení velryby přesně odpovídala hustotě kořisti, kterou jsme detekovali sonarem,“ dodává Gauthier. „Když byla hejna nejhustší, velryba útočila pětkrát až šestkrát během jednoho ponoru. Jak se hejna rozptylovala, frekvence útoků klesala, až nakonec velryba přestala lovit úplně.“
DNA analýza potvrdila jídelníček
Aby vědci s jistotou potvrdili, čím přesně se velryba živila, odebrali také vzorek jejího trusu. Ten pak podrobili genetické analýze. „DNA sekvencování jasně ukázalo, že naprostou většinu potravy tvořily tresky tmavé,“ potvrdil Matthew Lemay z Hakai Institutu, který analýzu prováděl. „Našli jsme také stopy dalších ryb a krillu, ale ty tvořily jen zlomek celkového objemu.“
Toto zjištění je důležité pro pochopení ekologie plejtvákovců v této oblasti. „Dosud jsme si mysleli, že se zde živí hlavně krillem a sledi. Nyní víme, že tresky tmavé mohou být stejně důležitou součástí jejich jídelníčku,“ vysvětluje Reidyová.
Rostoucí populace velryb mění ekosystém
Počet keporkaků v severním Pacifiku v posledních desetiletích výrazně roste. Z méně než tisíce jedinců v 60. letech 20. století, kdy byl lov velryb zakázán, se jejich populace rozrostla v Severním Pacifiku na současných asi 21 000 kusů a celosvětově na 81 000 (2023). To je dobrá zpráva pro ochranu přírody, ale zároveň to přináší nové výzvy.
„S rostoucím počtem velryb roste i riziko jejich střetů s loděmi nebo zamotání do rybářských sítí,“ upozorňuje Reidyová. „Naše zjištění o jejich potravních návycích mohou pomoci lépe chránit klíčové oblasti, kde se velryby krmí.“
Zároveň tak velké množství velkých predátorů ovlivňuje celý mořský ekosystém. „Musíme pečlivě sledovat, jaký dopad to má na populace ryb a dalších mořských živočichů,“ dodává Gauthier.
Další výzkum je na obzoru
Studie otevřela mnoho nových otázek, na které budou vědci v budoucnu hledat odpovědi. Rádi by podobným způsobem prozkoumali více jedinců a zjistili, zda se všechny chovají podobně, nebo má každá své unikátní lovecké strategie. Také je zajímá, jak se jejich chování mění v průběhu roku nebo v různých částech oceánu.
Díky pokroku v technologiích mohou vědci stále lépe nahlížet do fascinujícího podmořského světa.
Sledujte nás v Google Zprávách