Odborníci se shodují na tom, že vorvani jsou dlouhověká, vysoce inteligentní a mimořádně společenská zvířata. Z jejich vzájemných „rozhovorů“, kterým odborníci naslouchají už celá desetiletí, byli však dlouho trochu nešťastní. „Kdybyste poslouchali zvuky vorvaňů, nebo je dokonce zakreslovali do grafu, mohlo by to vypadat, že jsou stále stejné,“ říká Pratyusha Sharmaová, doktorandka v Laboratoři počítačových věd a umělé inteligence na MIT. Hlasové projevy vorvaňů jsou totiž uspořádány do opakovatelných kódů, jichž je v současné době evidováno nejméně sto padesát.

Nový výzkum Sharmaové a jejích kolegů, publikovaný v časopise Nature Communications, však ukazuje, že vorvani se domlouvají pomocí jakési „fonetické velrybí abecedy“. V rámci výzkumu badatelé vzali zmíněnou sadu komunikačních kódů, nově ji však začali posuzovat z hlediska vztahů mezi jednotlivými kódy a všímat si nových proměnných, jakými jsou rytmus, tempo, délka zvuků, popřípadě další zvuky, které mohou význam kódů měnit.

Díky tomuto objevu zjistili, že vzájemné dorozumívání vorvaňů je zřejmě mnohem složitější, než se předpokládalo. Co přesně si však tyto „živé ponorky“ sdělují, zůstává zatím tajemstvím. Nové poznatky by mohly být dalším krokem k dešifrování jejich tajných zpráv. „Je to neuvěřitelně důležitý první krok k pochopení základních stavebních kamenů komunikačního systému vorvaňů,“ říká spoluautor objevu David Gruber, profesor biologie na City University v New Yorku a spolupracovník National Geographic.

Význam podle kontextu

Nová studie by se neobešla bez projektu Dominica Sperm Whale. Vědci v něm v letech 2005 až 2018 zaznamenali téměř 9 000 příkladů takzvaných kódů pomocí podmořských poslechových stanic a akustických značek uchycených na tělech jednotlivých zvířat.

„Obrovská výhoda projektu Dominica Sperm Whale,“ zahájeného v roce 2005, „spočívá v tom, že některé vorvaně známe už hodně dlouho,“ říká zakladatel projektu Shane Gero, badatel National Geographic a spoluautor nové studie. „Víme, že jde o rozhovor matky s mládětem nebo chůvy s malým bratrancem,“ vysvětluje vědec, který je také vedoucím biologem projektu CETI neboli Cetacean Translation Initiative, jehož cílem je rovněž zkoumání komunikace velryb.

„A jakmile máte kontext, můžete se začít soustředit na to, co si velryby potřebují sdělit."

Podle Gera je získávání informací z pořízených kódů náročné, protože každý zvuk musí být přiřazen konkrétnímu jedinci a poté ručně kategorizován, což může trvat osm až dvanáct minut na každou minutu záznamu. I přes toto omezení však už Gero s kolegy dokázali na základě nahrávek zjistit, že se kódy liší v závislosti na skupině či oblasti, v níž se pohybují, a tedy že zvířata mají svá vlastní společenství a kultury, z nichž každou mohou odlišit podle jejího zvláštního dialektu.

Nová technika zakreslování, takzvaný „výměnový graf“, ukázala, že vorvani při vysílání kódů často mění rychlost a že ostatní velryby se stejným kódem tuto změnu napodobují „v podstatě okamžitě“, říká Gero.

Pro lepší pochopení složité komunikace lze variace přirovnat například k různým významovým odstínům téhož výrazu při odlišném způsobu jeho vyslovení v lidské řeči. „Panebože!“ je něco úplně jiného než „Panebože,“ vysvětluje vědec a dodává: „Je to opravdu poprvé, kdy se na kódové výrazy díváme podle kontextu, v němž velryby komunikují.“

Hledání jazyka

Velryby tedy nejspíš dokážou kombinovat určité výrazové úseky do slov. „Jako když v angličtině použijeme zvuky ba a na, které nic neznamenají, a spojíme je do srozumitelného výrazu banana, uvádí Sharmaová. Vědkyně však zatím nechce zacházet tak daleko, že by vorvaní kódové znaky a jejich variace označovala za věty. Podle některých indicií by totiž zvuky u vorvaňů mohly nést více než jeden význam – na rozdíl od většiny slov používaných v lidské řeči.

„Při srovnávání chování zvířat s lidským, včetně srovnávání zvířecích komunikačních systémů s lidskou řečí, je třeba být vždy opatrný,“ uvádí Léonie Huijserová, postdoktorandka z Queenslandské univerzity. „Ačkoli se srovnání vorvaních kódů s lidskými slovy může zdát lákavé, ve skutečnosti nevíme, zda mají tyto kódy doopravdy jiný význam, jako mají slova,“ říká Huijserová. Vědkyně dodává, že autoři se tímto omezením nijak netají. Ona sama výsledky označuje spíše za „vzrušující (další krok) než překvapivé“, protože už dříve bylo jasné, že v kódových slovech vorvaňů něco chybí.

Podle Gera už však víme, že komunikace vorvaňů umožňuje „téměř nekonečného množství kombinací“.

Studie Shanea Gera a Davida Grubera byla financována National Geographic Society, která se zavázala osvětlovat a chránit zázraky našeho světa. Přečtěte si více o podpoře společnosti Explorers, jež upozorňuje na klíčové živočišné druhy a chrání je.

Zdroje: