STUNG TRENG, KAMBODŽA – Obrovské kostry akácií stojí v záplavovém lese v severní Kambodži. Místo vypadá, jako by se tudy prohnala tropická cyklona a zničila všechno živé. Příčina odumírání stromů je však mnohem záludnější. Provozovatelé přehrad na horním toku řeky vypouštějí do řeky v období sucha příliš mnoho vody, aby mohli vyrábět elektřinu. Hladina řeky je tak vyšší, než by měla být, a způsobuje úhyn stromů.
Pozvolný, ale soustavný úbytek tamního záplavového lesa – který zde volně přechází v řeku a plochou zasahuje i do sousedního Laosu – je znepokojivý. Záplavový les má totiž zásadní roli z hlediska místního rybolovu. „Je to nejdůležitější oblast tření ryb v Mekongu,“ říká Srey Somuichet, ředitel regionální rybářské správy v kambodžské provincii Stung Treng.
Záplavový les však není jedinou oblastí u Mekongu, která za současné situace strádá. Na dolním povodí řeky, jejíž celková délka je 4 350 kilometrů, leží obrovské plochy mokřadů. Od roku 1970 však 30 procent těchto mokřadů zmizelo kvůli zásahům do zemědělství, kvůli hydrologickým změnám v souvislosti s infrastrukturními projekty a kvůli dalším hrozbám.
Navzdory tomu se úsilí o ochranu přírody zatím soustředilo především na hlavní tok řeky a na její četné přítoky. Na zemědělství a na rybolovu jsou však existenčně závislé miliony lidí. Jsou důležité pro zavlažování v zemědělství a rybolov. Zvýšenou ochranu mokřadů navíc motivují i nové podnikatelské záměry, jako je rozpaky budící projekt výstavby kanálu v Kambodži.
„Pokud je voda v Mekongu krví řeky, jsou mokřady jeho tlukoucím srdcem,“ říká Jake Brunner, vedoucí programu pro dolní tok Mekongu při Mezinárodním svazu ochrany přírody (IUCN). Tato organizace stojí v čele připravovaného projektu na záchranu mokřadů v regionu. Jeho hodnota je téměř 100 milionů dolarů.
Co s mokřady zmizelo
Mokřady jsou bohaté ekosystémy zaplavené nebo nasycené vodou, včetně záplavových oblastí, bažin a mangrovových porostů. Mokřady jsou životně důležitými jednotkami k udržování ekologického zdraví regionu. Podporují biologickou rozmanitost, fungují jako přírodní vodní filtry a chrání oblast před povodněmi. V povodí Mekongu se význam mokřadů ještě násobí. Je to kvůli značnému rozdílu mezi průtokem vody v obdobích sucha a dešťů, kdy život do rozsáhlých záplavových biotopů vlévají mohutné záplavy. Tyto přirozené sezonní výkyvy neboli záplavový cyklus jsou nezbytné pro rybolov i zemědělství.
Vědecký průzkum mokřadů však trochu vázne. Úsek Mekongu v severní Kambodži byl sice vyhlášen takzvanou ramsarskou lokalitou, tedy mokřadní oblastí mezinárodního významu, avšak ekologické škody na tamním záplavovém lese byly prozkoumány jen málo. „To, co máme k dispozici, jsou v podstatě informace z rozhovorů s lidmi,“ říká Ian Baird, geograf z Wisconsinské univerzity v Madisonu. Jeho mnohaletou specializací je rybolov na Mekongu na laoské straně státní hranice.
Rybáři popisují, že hladina vody se v období sucha zvyšuje až o dva metry, než je historický standard, uvádí Baird. Za změnou k horšímu vidí výstavbu přehrad. Jejich budování začalo v devadesátých letech 20. století v Číně a v Laosu na horním toku řeky. Přehrady v období dešťů zadržují vodu a v období sucha ji postupně vypouštějí, aby mohly vyrábět energii.
Baird také zjistil, že u dvou důležitých druhů stromů došlo k úbytku jejich množství až o polovinu, u některých keřů až o sto procent. Jenomže na těchto rostlinách jsou závislé některé druhy ryb. Jsou pro ně zdrojem potravy i „kulisami“ tření. Dojde-li k úbytku těchto rostlin, projeví se to i úbytkem ryb, včetně hospodářsky významných sumců.
Úbytek vegetace změnil i strukturu řeky. Stromy a keře mají na život v řece příznivý vliv – oslabují říční proud a umožňují vznik písečných lavic. Menší stromový porost znamená menší počet písečných lavic. Následkem toho se zmenšuje i počet stanovišť pro živočichy, včetně ptactva. „Jsme si vědomi, že můžeme hodně ztratit, o tom není pochyb,“ uvádí Baird.
Více vody, více ryb
Nejvýznamnější mokřadní oblastí v povodí Mekongu je jezero Tonlésap v Kambodži. Jde o největší jezero jihovýchodní Asie, které se k Mekongu připojuje prostřednictvím řeky Tonlésap. Tuto vodní plochu obklopují záplavové lesy. V době záplav se tak plocha jezera zvětší a vzniknou důležitá krmná a odchovná stanoviště pro stovky druhů ryb.
Rybáři v tomto jezeře údajně vyloví až 400 000 tun ryb ročně. Spolehlivých údajů však není mnoho. Pro srovnání uvádíme, že roční úlovek ryb ze všech amerických řek, jezer a nádrží dohromady je v průměru asi poloviční.
V posledních dvaceti letech však úlovky v jezeře Tonlésap výrazně poklesly. Příčinou je nadměrný rybolov. Problémem jsou ale i velké změny ve vodohospodářství. Od devadesátých let 20. století záplavové lesy přišly o více než 30 procent své rozlohy, a to zejména v důsledku rozšiřování zemědělství a kvůli požárům. Sucha v letech 2019 a 2020 v kombinaci s negativním účinkem přehrad, které zadržují vodu na horním toku řeky, způsobila, že se výrazně zpomalil povodňový cyklus. Toto zpomalení mělo katastrofální dopad na množství ryb.
„Amplituda záplavového cyklu přímo souvisí s množstvím ryb ve vodním toku,“ uvádí Zeb Hogan, vedoucí výzkumného projektu „Divy Mekongu“ financovaný agenturou USAID. „Ryby i lesy jsou uzpůsobeny nárůstu a poklesu hladiny vody během záplavového cyklu.“
V posledních letech se hladina jezera zvýšila na obvyklejší úroveň. Kambodžská vláda zároveň potlačila nelegální rybolov a omezila rozšiřování zemědělství. Výsledkem těchto snah jsou malé, přesto nadějné náznaky, že se populace ryb obnovuje. Jeden rybářský podnik na jezeře Tonlésap, jehož živobytí se odvíjí od kvality záplavových lesů, hlásí za poslední tři roky nárůst úlovku. „Bylo jasně prokázáno, že více zaplavených mokřadů znamená zvýšení počtu ryb,“ uvádí Hogan, který je také badatelem National Geographic.
V řece se začínají objevovat i obří druhy ryb. Při nedávné Hoganově návštěvě mokřadů v jižní Kambodži rybáři ulovili 400kilového pangase velkého. „Byl by omyl se domnívat, že by se takhle velké zvíře objevilo v oblasti, v níž je většinu roku sucho,“ uvádí Hogan.
Obavy z výstavby kanálu
Mokřadní oblastí by mohl ohrozit i kambodžsko-čínský projekt kanálu Funan Techo v jižní Kambodži a ve Vietnamu. Tento kanál by spojil hlavní město Kambodže Phnompenh s kambodžskými přístavy v Thajském zálivu. Vyhnul by se tak vietnamským kontrolním stanovištím nad ústím Mekongu.
V projektu, který by měl začít v roce 2028, by měly být menší kanály s nízkou hrází přetvořeny na 90 metrů široký kanál se dvěma dopravními pruhy a vysokou hrází. Brian Eyler, ředitel programu pro jihovýchodní Asii ve Stimsonově centru ve Washingtonu, však varuje, že by tento kanál mohl změnit průtok vody a narušit rytmus přirozených záplav v deltě Mekongu, jež je zemědělskou a hospodářskou hnací silou Vietnamu.
Kambodžští představitelé zatím nezveřejnili studie ekologického dopadu projektu. Návrh však podle nich nepočítá s čerpáním vody z hlavního toku Mekongu. Tím se nemůže do věci zapojit Mekongské komise (MRC), která podporuje udržitelný rozvoj povodí. Její pravomoci se totiž vztahují pouze na hlavní tok řeky.
Na svůj omezený mandát poukazují i nezávislí pozorovatelé. Mokřady a další ekosystémy jsou při podobném rozhodování často upozaďovány či zcela přehlíženy. „Plánovači a inženýři řeky často vidí jenom jako přímky s počátečním a koncovým bodem,“ uvádí Eyler.
Ochránci přírody však doufají, že se jim mokřady podaří zachránit i díky projektům jako chystaná iniciativa na úpravu mokřadů. Tyto činnosti vede IUCN s finanční podporou francouzské vlády. Jejich cílem je obnovení a zdokonalená správa nejohroženějších mokřadů v regionu, včetně delty Mekongu, jezera Tonlésap a záplavových lesů v severní Kambodži. Snahou v rámci tohoto projektu je i vyjádření konkrétní finanční hodnoty, kterou mokřady mají, pro tamní hospodářství.
Rafael Schmitt, výzkumník ze Stanfordovy univerzity, zdůrazňuje, jak důležité je uznat přínosy, které mokřady mají. „Pokud přínosy nezachytíme komplexně, riskujeme, že tyto ekosystémy podhodnotíme, což může zkreslit celkové rozhodování,“ říká.
Určitou naději na zlepšení situace v záplavových lesích na severu Kambodže přinášejí i satelitní data: V posledních dvou letech se hladina vody v záplavových lesích v období sucha snížila, i když pořád zůstává nad historickými normami.
Chamnan Hong, vedoucí oddělení ochrany mokřadů na kambodžském ministerstvu životního prostředí, doufá, že ochraně záplavového lesa pomůže i větší zapojení vědců. „Abychom Mekong zachránili, musíme věnovat větší pozornost celému říčnímu systému, a to znamená začít u mokřadů,“ uzavírá odborník.
