V roce 2022 se biolog Juan Sánchez-Nivicela spolu se svým týmem prodíral hustou vegetací do pralesa Molleturo v ekvádorských Andách. Cílem jejich nočních pátrání bylo nalezení nových i dlouho ztracených druhů obojživelníků. Hledali za svitu úplňku a za neustálého dunění sopky Sangay.
Uprostřed mýtiny poblíž padlého kmene nalezli dvě žabí samičky, které se jim nepodařilo ihned identifikovat. Minulý měsíc tým v časopise Zoosystematics and Evolution oznámili, že žabky patří k druhu Pristimantis ruidus. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) tento druh zařadil na seznam „pravděpodobně vyhynulých“. Od roku 1922, kdy zoolog George Tate žábu původně objevil, ji totiž ve volné přírodě žádný vědec nespatřil.
„Tento objev nás naplňuje nadějí,“ říká bioložka María del Carmen Vizcaínová, ředitelka Alianza Jambato, koalice více než 26 institucí, které se v Ekvádoru věnují ochraně obojživelníků. Vizcaínová věří, že P. ruidus by se mohl stát „vlajkou odporu“ v právní válce za ochranu jižních And – ekvádorského ekosystému, který je nejvíce postižen těžbou a nelegálním kácením.
Juan Carlos Sánchez (na snímku při analýze muzejního exempláře v laboratoři) a jeho kolegové žábu rodu P. ruidis porovnávali s jinými druhy, aby potvrdili, zda se jedná o nový objev.
Potvrzení v laboratoři
V sedmdesátých letech 20. století v jižním Ekvádoru hledal a popsal několik druhů žab herpetolog John D. Lynch. S druhem P. ruidus se však nikdy nesetkal. Své popisy tohoto druhu proto založil na Tateových dochovaných exemplářích, které vědec objevil téměř o padesát let dříve. V laboratoři na Universidad San Francisco v Quitu tým Sáncheze-Nivicela porovnával žáby, které nalezl, právě s Lynchovým popisem.
Obě žáby vypadaly přesně tak, jak je Lynch popsal a nakreslil, s drsnou kůží, mnoha hrbolky a zvláštními hřebeny ve tvaru písmene W na hřbetě. Některým žábám z hlavy vyčnívají bubínky, nikoliv však žábám P. ruidus – a ani divokým žábám ne. „Šíleli jsme nadšením,“ říká Sánchez-Nivicela. „Bylo to dokonalé. Popis dokonale odpovídal.“
Genetici z Universidad Técnica Particular de Loja navíc porovnali DNA obou samic s DNA 35 dalších druhů rodu Pristimantis, které jsou uchovány v genové bance. Genetická struktura žab se neshodovala s žádným jiným druhem a mohli tak potvrdit nový objev. „Neshodoval se s ničím, protože nikdy neexistoval žádný genetický materiál tohoto zvířete,“ říká Sánchez-Nivicela.
Znovuobjevení P. ruidus je „druhou šancí na ochranu lokality, která může být potenciálně jedinou, kde můžeme druh znovu najít, a to nejen v Ekvádoru, ale na světě,“ říká Diego Armijos Ojeda, herpetolog z Universidad Técnica Particular de Loja. Tento vědec byl také členem skupiny IUCN, která v roce 2019 aktualizovala hodnocení ekvádorských druhů obojživelníků v Červeném seznamu, z něhož vyplývá, že je ve stavu ohrožení 363 obojživelníků – 57 procent z celkového počtu druhů v zemi.
Bitvy o ochranu přírody
Ernesto Arbeláez Ortiz, spoluautor studie, hledá pulce jiného druhu žab, který je rovněž považován za vyhynulý.
Herpetologové a aktivisté v Ekvádoru objevení žab využívají v boji proti významným ohrožením biologické rozmanitost země. Podobně jako v roce 2019, kdy několik nevládních organizací na ochranu přírody a severoekvádorské komunity využilo podobného nálezu, znovuobjevení druhu Atelopus longirostris, jako symbol svého boje proti těžebním koncesím, které stát udělil chilské společnosti CODELCO a národní těžební společnosti Enami EP.
Aktivisté a vědci varovali, že těžební činnost v severním Ekvádoru porušuje práva a kontaminuje stanoviště v blízkosti místa, kde vědci našli druh A. longirostris. Ochránci přírody podali žalobu, v níž argumentovali tím, že studie o vlivu na životní prostředí, které schválily přístup těžebních společností, nezohlednily tento druh obývající údolí Intag na severu země. Autoři studie navíc opomněli navrhnout opatření na ochranu ohrožených druhů, jako je A. longirostris. Po skoro pěti letech soudních sporů s těžebními společnostmi soudce nakonec na začátku tohoto roku rozhodl ve prospěch komunit a nevládních organizací a odebral těžebnímu projektu Llurimagua povolení k provozu.
„Vyhráli jsme jednu bitvu,“ říká biolog Andrea Terán Valdez, koordinátor projektu Centra pro výzkum a ochranu obojživelníků Jambatu v Quitu. „Problém je v tom, že dokud bude platit stejný zákon, nic se nezmění,“ říká.
Pralesy na andském úpatí v západním Ekvádoru, včetně pralesa Molleturo, v němž byl znovu nalezen druh P. ruidus, si po dvou desetiletích intenzivního odlesňování, změn ve využívání půdy a těžby zachovaly jen 30 procent své původní rozlohy.
Sánchez-Nivicela a jeho tým jsou přesvědčeni, že každý druh, který objeví a přidají na seznam obojživelníků, posiluje jejich zájmy na ochranu pralesa. V laboratoři použijí genetický materiál žáby druhu Pristimantis ruidus jako referenční materiál, který v budoucnu usnadní určování nových druhů. Mezitím jsou vědci i nadále odhodláni najít další obojživelníky považované za vyhynulé. „Věříme,“ říká Sánchez-Nivicela. „...myslíme si, že tam někde ještě jsou.“
