Děj filmu Homeward Bound (v Česku poo názvem Neuvěřitelná cesta) se často mění: Když ztracený pes urazí ohromující vzdálenost, aby našel cestu domů, stává se neuvěřitelná cesta skutečností.

V roce 2015 se Georgia May, štěně ze záchranné stanice, vydala na 56kilometrovou túru domů poté, co utekla během výletu v kalifornském San Diegu. Bígl Laser se v roce 2010 vrátil do svého sousedství ve Winnipegu v Manitobě šest týdnů poté, co se od své rodiny oddělil během ohňostroje vzdáleného 80 km.

A v roce 1924 se Bobbie, směs kolií, který se od rodiny oddělil během výletu, dostal z Indiany zpět domů do Silvertonu v Oregonu – cesta dlouhá 4 500 km trvala šest měsíců a vedla přes několik horských pásem.

Jak se psům daří překonávat tak impozantní cesty? Podle odborníků mají silnou kombinaci instinktů pro hledání domova a bystrých smyslů.

Vytváření mentální mapy

Psi své schopnosti orientace pravděpodobně zdědili po svém předkovi, vlku šedém, který se pohyboval po rozsáhlých územích v Eurasii, kde byli psi poprvé domestikováni.

Zdá se, že stejně jako lidé „jsou i psi schopni vytvářet mentální mapy svého prostředí,“ říká Zazie Toddová, autorka knihy Bark! The Science of Helping Your Anxious, Fearful, or Reactive Dog. „Je pravděpodobné, že jejich mentální mapa prostředí je trochu jiná než ta naše, protože v ní pravděpodobně převládají pachy.“

Sledování neboli sledování pachové stopy je jednou z metod, které psi používají k orientaci a orientaci v okolí. Psi mají 10 000 až 100 000krát větší čich než my, což jim dává schopnost vyčenichat vše od výbušnin přes COVID-19 až po cukrovku.

Psi také dokáží rozpoznat známé orientační body podle zraku, čichu a zvuku. Někteří zbloudilí psi se pravděpodobně orientují podle toho, že rozpoznají relativní polohu známého orientačního bodu vůči svému domovu a svou aktuální polohu vůči témuž orientačnímu bodu, říká Bridget Schovilleová, vrchní ředitelka oddělení behaviorálních věd v útulcích ASPCA.

„Na základě těchto referenčních bodů jsou pak schopni se vydat poměrně přímou cestou domů.“

Kalibrace vnitřního kompasu

Stěhovaví ptáci, lososi a velryby jsou jen hrstkou zvířat, o kterých je známo, že využívají magnetické pole Země, ačkoli orgány ovládající magnetorecepci nejsou dosud dobře známy.

Zdroj: Youtube

Tuto komplikovanou schopnost mohou mít i psi. Pro studii publikovanou v roce 2020 vědci v Česku naverbovali 27 loveckých psů, aby se zúčastnili tříletého experimentu. Během více než 600 terénních zkoušek vědci na psy umístili GPS trackery a kamery a poté je vypustili do neznámé lesní oblasti. Zvířata pak sledovali, když je jejich majitelé zavolali zpět domů. Všichni zkoumaní psi uběhli v průměru téměř kilometr do lesa.

Téměř 60 % psů ve studii použilo svůj čich ke sledování svých kroků a vyčmuchání cesty zpět ke svým psovodům.

Dalších 30 procent psích účastníků však dělalo něco jiného. Tito psi používali průzkumnou strategii, při níž se vydali po nové trase, která začínala během na krátkou vzdálenost podél severojižní osy lesa, bez ohledu na to, kde se nacházel jejich psovod. Bez jakýchkoli známých vizuálních vodítek, z nichž by mohli čerpat, se zkoumaní psi pravděpodobně orientovali podle magnetického pole Země.

Výzkumníci tuto strategii nazvali „běh podle kompasu“ a poznamenali, že díky ní testovací psi našli své lidi mnohem rychleji než psi, kteří používali pouze svůj pach. Autoři dospěli k závěru, že psi mohou spojit svou mentální mapu s magnetickým polem, aby se orientovali, když se ztratí.

„Zatím jsme nenašli přesvědčivé důkazy, že psi používali magnetické signály k navigaci, ale je to nejpravděpodobnější vysvětlení,“ říká spoluautor studie Hynek Burda, emeritní profesor zoologie na německé univerzitě v Duisbergu-Essenu.

Psi mohou tyto smyslové metody také kombinovat. Řídit se nosem je sice pomalejší než průzkum, ale v některých případech to může být bezpečnější. „Pes, stejně jako my nebo jiná zvířata řešící podobný problém, může používat a přepínat mezi různými strategiemi,“ říká Burda.

Domov je tam, kde je pes

Celkově však „většina psů nemá možnosti učit se, získávat zkušenosti nebo trénovat hledání domova ze vzdálených, neznámých míst,“ říká Burda.

Je to proto, že tyto neuvěřitelné cesty jsou stále méně časté, protože moderní plemena psů jsou šlechtěna tak, aby byla blízko svým majitelům.

„Psi vychovávaní společně s lidmi si mohou k člověku vytvořit pouto, které se podobá vazbě dítěte a rodiče, a klíčovým aspektem tohoto druhu vazby je silná motivace usilovat o shledání, když jsou odloučeni,“ říká Monique Udellová, ředitelka Laboratoře interakce člověka a zvířete na Oregonské státní univerzitě.

„Když se psi ztratí, je to pro ně děsivá zkušenost,“ dodává Todd, a proto je důležité, aby se vaše štěně vůbec nezatoulalo.

Pokud se opatrovník ujistil, že jeho pes má dobrou identifikaci, například mikročip nebo obojek s telefonním číslem, může to usnadnit shledání zvířete s jeho rodinou.

„To je ta nejpřínosnější věc, kterou můžeme udělat, abychom zajistili, že pes nebude muset hledat cestu domů.“