Jeden z jejích bytostných aspektů je omezování tělesných radostí a funkcí. Zdá se, že Evropan budoucnosti bude uzavřen ve své moderní poustevně s kompjútrem, plátkem sýra a několika sójovými klíčky.

Ťukání do klávesnice je ostatně činnost, která nápadně připomíná popis práce mnichů všech možných denominací, od otáčení modlitebními mlýnky po odříkávání žalmů. I životospráva se tomu chtě nechtě blíží. K životu rytíře či koloniálního důstojníka jaksi bytostně patří spořádat velký kus masa a potom sekat mečem až do vyčerpání, tu tam nějaké to vypalování, znásilnění či jiné radosti soldatesky.

Má-li se velké množství lidí snést v míru na malé ploše a vykonávat fyzicky nenáročná zaměstnání, musí většina z nich upadnout do jakéhosi položivotí. Je pozoruhodné, jak rychle se šíří cosi, co bychom mohli nazvat „parabuddhismem“. Netýká se to jenom představ o stěhování duší a reinkarnačních posloupnostech - základní touhou buddhismu je vyvázat se z „žízně po životě“ vůbec, přivést plození i zabíjení v zásadě k nulovému bodu - to platí s celou přísností pochopitelně jenom pro mnichy, nikoli laiky. Zápověď se netýká až tak sexu samého, jako právě roztáčení žernovu osudu plozením potomků, dříve s ním nedílně propojeného - z hormonální antikoncepce by měl Osvícený nepochybně radost.

Je zvláštní sledovat i jiné aspekty „parabuddhismu“ - ve vzdělanějších kruzích rychle vychází z módy i zabíjení a pojídání zvířat. Také většina sexuálních nezbedností se přesunula do virtuálních prostorů a k tělesnosti s jejími trapnými pachy, chloupky a celkovou tíží vzniká pozvolna dříve nebývalý odpor - není vůbec náhodou, že nejhojnější fóbií dnešní doby, s níž se psychiatři potýkají, je strach ze špíny, bakterií a vůbec „přímého“ kontaktu se světem...Jen se jím „nezapatlat“...