Zatímco politici debatovali o uvalení sankcí, řada nadnárodních společností se rozhodla, bezprostředně po ruské invazi v únoru roku 2022, jednat na vlastní pěst. Stovky firem od Mastercard po Toyotu oznámily, že ukončují nebo omezují své aktivity v Rusku. Jiné naopak zůstaly. Jak se ale firmy rozhodují, zda z problematického trhu odejít?

Tým vědců z Harvardovy a Princetonské univerzity se rozhodl tuto otázku prozkoumat. Zaměřili se na Japonsko – zemi, která sice odsoudila ruskou agresi, ale zároveň patří k významným obchodním partnerům Ruska. V květnu 2022, tři měsíce po začátku invaze, provedli rozsáhlý průzkum mezi 2100 manažery japonských firem.

„Chtěli jsme pochopit, jak se manažeři firem rozhodují ve složitých geopolitických situacích,“ vysvětluje profesorka Christina L. Davis z Harvardovy univerzity, jedna z autorek studie. „Zjistili jsme, že klíčovou roli hraje chování ostatních firem – ať už jde o odchod z Ruska nebo setrvání na tamním trhu.“

Stádový efekt v akci

Výsledky studie, publikované v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, ukazují, že manažeři jsou silně ovlivněni tím, co dělá konkurence. Když se respondenti dozvěděli, že společnosti z více zemí opouštějí Rusko, jejich podpora pro odchod japonských společností vzrostla o 14 %.

„Je to jako když se rozhodujete, zda jít na večírek. Pokud vám několik přátel řekne, že tam budou, je pravděpodobnější, že půjdete také,“ vysvětluje spoluautorka studie Jialu Li (Ťia-lu Li). „V tomto případě jde ale o mnohem závažnější rozhodnutí s potenciálně obrovskými finančními dopady.“

Zajímavé je, že tento „stádový efekt“ fungoval pouze v případě, kdy manažeři slyšeli o odchodu firem z více zemí. Samotná informace o stažení amerických společností neměla významný vliv. To naznačuje, že manažeři hledají širší mezinárodní konsenzus, než aby se řídili pouze podle USA.

Čínský faktor

Studie však odhalila i opačný trend. Když se manažeři dozvěděli, že čínské firmy v Rusku zůstávají a pokračují v obchodních aktivitách, jejich podpora pro odchod japonských firem klesla o 20 %.

„Toto zjištění ukazuje na silný faktor konkurence,“ říká Sayumi Miyano (Sajumi Mijano), další z autorek výzkumu. „Manažeři se obávají, že pokud odejdou z ruského trhu, zatímco jejich čínští konkurenti tam zůstanou, ztratí konkurenční výhodu.“

Tato obava je zvláště silná u firem, které mají obchodní vazby na Čínu. Více než polovina respondentů uvedla, že jejich společnosti mají nějakou formu obchodního vztahu s Čínou.

Překvapivá zjištění o reputaci

Jedním z nejpřekvapivějších výsledků studie bylo zjištění týkající se role firemní reputace. Vědci předpokládali, že obavy o pověst budou hlavním motivem pro odchod z Ruska. Ukázalo se však, že opak je pravdou.

Když byli manažeři informováni, že jiné společnosti odcházejí z Ruska kvůli obavám o svou reputaci, jejich podpora pro odchod japonských firem ve skutečnosti klesla.

„Zdá se, že když manažeři slyší, že jiné firmy odcházejí kvůli reputaci spíše než kvůli obavám ze sekundárních sankcí nebo obchodním rizikům, jsou vlastně ujištěni, že rizika setrvání v Rusku jsou omezená,“ vysvětluje profesorka Davis.

Co tedy manažery skutečně zajímá?

Místo obav o reputaci se ukázalo, že manažeři jsou mnohem více znepokojeni účinností sankcí v odstrašení Ruska, potenciálními obchodními riziky v Rusku a možností sekundárních sankcí ze strany USA nebo Číny.

„Manažeři se chovají jako hráči pokeru,“ říká Li. „Neustále sledují, co dělají ostatní hráči, a snaží se odhadnout, jaké karty mají v ruce. V tomto případě jde o to, jaká rizika a příležitosti vidí ostatní firmy na ruském trhu.“

Globální byznys v éře geopolitického napětí

Studie nabízí pohled do myšlení manažerů v době, kdy se globální byznys stále častěji střetává s geopolitickými konflikty. Ukazuje, že rozhodnutí firem nejsou motivována pouze morálními úvahami nebo jednoduchými ekonomickými kalkulacemi.

„Je to složitá hra, kde firmy musí vyvažovat mnoho faktorů,“ shrnuje Miyano. „Morální aspekty, obchodní rizika, chování konkurence, možné sankce – to vše hraje roli. A v době krize, kdy je situace nejistá, se společnosti často ohlížejí na to, co dělají ostatní.“

Výzkum také odhalil zajímavé rozdíly v tom, jak manažeři vnímají různé země. Když byli informováni o chování amerických firem, zajímali se více o americké veřejné mínění. Naopak při zmínce o čínských firmách je zajímala především politika čínské vlády.

„To ukazuje, jak hluboce zakořeněné jsou představy o USA jako tržně řízené ekonomice a Číně jako ekonomice řízené státem,“ poznamenává Davis.

Budoucnost ekonomických sankcí

Zjištění studie mají významné implikace pro budoucnost ekonomických sankcí a mezinárodního obchodu. Ukazují, že vlády při uvalování sankcí musí brát v úvahu nejen přímé ekonomické dopady, ale i složitou dynamiku rozhodování firem.

Studie naznačuje, že pro účinnost sankcí může být klíčové pochopení rozhodovacích procesů firem. Výsledky výzkumu ukazují, že vytvoření širokého mezinárodního konsenzu by mohlo hrát významnou roli v přesvědčování firem, aby se připojily k sankcím.