„Zdravé demokracie potřebují informované občany, shodu na faktech a důvěru ve volby – základy, které jsou stále více narušovány náchylností k dezinformacím a odporem k pravdě,“ varují autoři studie.

Pravda nebo shoda: Co nás ovlivňuje víc?

Vliv politických názorů na vnímání faktů se stává stále výraznějším fenoménem. Studie dokládá, že při rozhodování o tom, čemu věříme, se často více spoléháme na shodu se svými politickými názory než na skutečná fakta. Tento jev vědci nazývají „efekt politické shody“ (political concordance effect). V praxi to znamená, že lidé spíše uvěří zprávám, které podporují jejich politickou stranu, i když jsou tyto zprávy falešné, zatímco zprávy, které jejich politickému přesvědčení odporují, odmítají i přesto, že jsou pravdivé.

Výzkum odhalil, že vliv politické shody na hodnocení pravdivosti zpráv byl 1,4krát až 2,2krát silnější než vliv skutečné pravdivosti zprávy. „Tento efekt přetrvával napříč úrovněmi vzdělání, schopností analytického uvažování i různými politickými skupinami,“ uvádějí autoři studi.

Kde začíná odpor k pravdě

Aby se vědci dopátrali jádra problému, rozdělili účastníky do dvou skupin. Větší skupina (80 %) hodnotila mix pravdivých i falešných zpráv, menší kontrolní skupina (20 %) viděla pouze pravdivé zprávy. Každý účastník posuzoval celkem 16 titulků, z nichž osm bylo politických a osm nepolitických.

Výsledky potvrdily hypotézu o dominanci politické shody – zprávy souznící s politickými názory účastníků byly hodnoceny jako pravdivé, zatímco nesouznící zprávy byly zamítány, a to i přesto, že některé z nich byly zcela pravdivé.

Jedním z příkladů je situace, kdy příznivci jednoho politického tábora považovali falešnou zprávu, která podporovala jejich názor, za pravdivou, zatímco odmítli pravdivou zprávu, jež byla v rozporu s jejich politickým přesvědčením. Výzkumníci nazývají tuto selektivní akceptaci informací „odpor k pravdě“ – jev, kdy lidé odmítají fakta, pokud jsou v rozporu s jejich politickými názory.

Podezřívavost k falešným zprávám?

Výzkum zjistil, že náchylnost k přijetí falešných zpráv souvisí s naším přesvědčením o „objektivitě“ vlastního politického názoru. „Ti, kteří byli přesvědčeni o objektivitě své politické strany, byli paradoxně nejvíce zaujatí a nejméně objektivní,“ poznamenávají výzkumníci. Tento „klam objektivity“ byl označen za jeden z klíčových faktorů, který přispívá k polarizaci a šíření nepravd.

Překvapivým zjištěním bylo, že ani vysoká úroveň vzdělání ani schopnost analytického myšlení výrazně nesnižovaly tendenci věřit politicky shodným zprávám více než pravdivým. Nejsilnějšími prediktory této tendence byly:

  • „Iluze objektivity“ – přesvědčení o nezaujatosti vlastního politického tábora

  • Konzumace jednostranných médií

  • Extrémní politické názory

Dalším pozoruhodným závěrem je, že falešné zprávy mají větší schopnost zůstat v paměti než zprávy pravdivé. Účastníci si lépe pamatovali falešné zprávy než pravdivé, a to bez ohledu na to, zda zprávy podporovaly nebo odporovaly jejich politickému přesvědčení. Tento efekt zřejmě vychází z naší potřeby zapamatovat si informace, které nás nějakým způsobem zasáhnou.

Výzkumníci objevili zajímavý fenomén nazvaný „selektivní uvažování“. Lidé s vyšší schopností analytického myšlení byli skutečně lepší v rozpoznávání pravdivých a falešných zpráv – ale pouze když závěry podporovaly jejich ideologické přesvědčení. Když pravda odporovala jejich názorům, jejich analytické schopnosti jim v jejím rozpoznání nepomáhaly.

Test vlastní zaujatosti

Abychom pochopili, jak silně dokáže politická příslušnost ovlivnit naše vnímání reality, podívejme se blíže na část studie, která testovala hranice lidské důvěřivosti. Výzkumníci vytvořili sofistikovaný systém zpráv různé úrovně pravdivosti a sledovali, jak jim lidé věří v závislosti na jejich politických preferencích.

Pracovali se dvěma typy skutečných zpráv: jasně prokazatelnými fakty a subtilnějšími pravdivými informacemi. Proti nim postavili dva typy falešných zpráv. První typ představoval nepravdivé, ale relativně uvěřitelně znějící titulky, jako například „Bezplatný pobyt pro veterány v Trumpově hotelu ve Washingtonu, DC“ nebo „Trump řekl 'Nemám rád chudé lidi' během soukromého setkání s podnikateli.“

Druhý typ falešných zpráv byl záměrně absurdní. Výzkumníci vytvořili zcela nepravděpodobné titulky jako „Trump porazil velmistra v šachu Magnuse Carlsena“ nebo „Trump se účastnil soukromého halloweenského večírku se sexuálními orgiemi převlečený za papeže.“ Dokonce použili i zprávu „Trump v roce 1973 srazil a zabil chodce.“

Výsledky byly znepokojivé. I těm nejabsurdnějším zprávám lidé věřili více než pravdivým informacím, které odporovaly jejich politickému přesvědčení. Tento efekt se projevoval bez ohledu na vzdělání či schopnost analytického myšlení. „Politická shoda byla silnějším prediktorem důvěry ve zprávy než jejich faktická pravdivost,“ poznamenávají autoři studie.

Iluze vlastní objektivity

Každý by si měl položit otázku: Když čteme zprávu podporující naše politické názory, ověřujeme si její zdroje stejně pečlivě jako u zpráv, které našim názorům odporují? Nezačínáme automaticky zpochybňovat informace pouze proto, že nesouhlasí s našim světonázorem? A kdy jsme naposledy změnili názor na základě faktů, které odporovaly našemu přesvědčení?

Studie odhalila paradoxní jev: lidé, kteří byli nejvíce přesvědčeni o své vlastní objektivitě, projevovali největší zaujatost při hodnocení zpráv. „Iluze objektivity se ukázala jako jeden z nejsilnějších prediktorů tendence věřit politicky příjemným zprávám bez ohledu na jejich pravdivost,“ uvádějí výzkumníci.

Praktická doporučení pro čtenáře

Na základě studie můžeme doporučit několik konkrétních kroků pro obranu proti dezinformacím:

  1. Před sdílením zprávy si položte otázku: „Věřil bych tomu, kdyby to bylo o politikovi, kterého podporuji?“
  2. Sledujte média z různých částí politického spektra.
  3. Buďte skeptičtí zejména k zprávám, které příliš dobře zapadají do vašeho světonázoru.
  4. Uvědomte si, že tendence věřit politicky příjemným zprávám je přirozená, ale může být klamná.

Společenské důsledky a budoucí výzvy

Zjištění studie mají závažné důsledky pro demokratickou společnost, zejména v době blížících se voleb. Autoři varují před vznikem „post-pravdivého“ světa, kde politická příslušnost převažuje nad fakty.

„Bez kritického myšlení riskujeme budoucnost, ve které lidé nebudou schopni rozlišit mezi tím, co se jim líbí, a tím, co je pravdivé,“ citují výzkumníci předpověď Carla Sagana.

V době, kdy jsou dezinformace stále sofistikovanější a jejich šíření stále rychlejší, je schopnost rozlišovat pravdu od fikce důležitější než kdy jindy. Tato studie ukazuje, že cesta k pravdě vede přes uvědomění si vlastní zaujatosti a aktivní snahu o objektivitu. Jak poznamenávají autoři studie: „Klíčovým krokem je naučit lidi kriticky zkoumat nejen zprávy, ale i vlastní mysl.“