Odborníci na mezinárodní vztahy před námi rozprostírají v Review of International Studies vizi budoucnosti plnou paradoxů – svět nevídaných možností, ale zároveň hrozeb, které si dnes dokážeme jen stěží představit. Vítejte v éře, kde se utopie střetává s dystopií na každém kroku.

V roce 2074 bude otázka společenské a politické kontroly klíčovým tématem. Státy budou muset čelit výzvám, které přinese tzv. „weaponizace všeho“ – situace, kdy prakticky cokoliv může být použito jako zbraň. Mark Galeotti, expert na bezpečnostní otázky, to popisuje takto: „Bylo by snadné vidět budoucnost jako dystopickou, jako věčný konflikt, ve kterém lze jako zbraň mobilizovat vše od dobročinnosti až po právní systém. Přesto bych byl raději terčem znepokojivých memů než jaderných střel.“

Svět jako z kyberpunkového komiksu?

Technologie budou hrát v tomto novém světě klíčovou roli. Umělá inteligence, drony, robotika a biotechnologie poskytnou státům i jednotlivcům dosud nevídané možnosti sledování a kontroly. Představte si města plná senzorů, které monitorují každý pohyb, nebo implantáty, které sledují náš zdravotní stav v reálném čase.

Uvedené technologie mohou přinést mnoho pozitivního – od prevence zločinů po efektivnější zdravotní péči. Zároveň však vyvolávají obavy z možného zneužití.

Zajímavé je, že tato vize budoucnosti připomíná díla tzv. kyberpunkových autorů z 80. let 20. století. William Gibson, Bruce Sterling a další předpověděli svět, kde mocné korporace a technologicky vylepšení jedinci využívají pokročilé technologie způsoby, které často balancují na hraně zákona. Zdá se, že realita jejich vize dohání.

Zbraně všude kolem nás

S rostoucími možnostmi kontroly paradoxně roste i potenciál pro chaos. Fenomén, který odborníci nazývají „otevřená technologická inovace“, umožňuje jednotlivcům a malým skupinám získat přístup k technologiím, které byly dříve výsadou států. Expertka na terorismus z Carnegie Mellon Institute Audrey Kurth Croninová varuje: „Míra systémové integrace a velení a řízení, kterou vznikající technologie poskytují, nebyla nikdy předtím v dosahu jednotlivých aktérů nebo malých skupin. Rojení, samořídící nákladní automobily-bomby a roboti jsou teprve začátek.“

To vše vytváří nový typ mezinárodní politiky, který se odehrává v „šedé zóně“ mezi válkou a mírem. Státy se snaží získat výhodu prostřednictvím ekonomické špionáže, kybernetických útoků nebo manipulace sociálních médií. Tyto aktivity často zůstávají pod prahem, který by vedl k otevřenému konfliktu, ale přesto mohou mít devastující důsledky.

Důležitým aspektem této nové reality je tzv. „všudypřítomná válka“. Konflikty se již neomezují na tradiční bojiště, ale pronikají do všech sfér života – od ekonomiky přes informační prostor až po vesmír. V roce 2074 může být terčem útoku prakticky cokoliv – od kritické infrastruktury přes finanční systémy až po naše vlastní mysli.

Planeta v ohrožení

Zatímco se státy a jednotlivci potýkají s novými bezpečnostními výzvami, na obzoru se rýsuje hrozba, která může změnit samotné základy mezinárodní politiky – klimatická krize. Bruno Latour, francouzský sociolog a filozof, upozorňuje: „Jak můžeme říct, kde jsme, pokud místo 'na' nebo 'v' kterém se nacházíme, začíná reagovat proti našim činům, obrací se proti nám, uzavírá nás, ovládá nás, něco od nás požaduje a unáší nás svou cestou?“

Klimatická změna může do roku 2074 radikálně přetvořit geografii našeho světa. Některé státy mohou doslova zmizet pod hladinou moří, zatímco jiné se promění v nehostinné pouště. Tato „mutilace“ politické mapy světa představuje výzvu, s jakou se lidstvo dosud nesetkalo. Nejde jen o přizpůsobení se novým podmínkám – jde o přehodnocení samotných základů našeho politického a ekonomického systému.

Latour a jeho kolega Nikolaj Schultz navrhují, že budeme muset vyvinout nový typ „ekologické třídy“, která bude schopna myslet a jednat v planetárním měřítku. Nejde jen o ochranu životního prostředí v tradičním slova smyslu, ale o zcela nový přístup k otázce „obyvatelnosti“ naší planety. To může zahrnovat radikální přehodnocení našich představ o hranicích, suverenitě států, ekonomickém růstu a mnoha dalších konceptech, které jsme dosud považovali za samozřejmé.

Budoucnost lidstva?

V roce 2074 možná budeme čelit otázkám, které zpochybní samotnou podstatu toho, co znamená být člověkem. S rozvojem biotechnologií a umělé inteligence se hranice mezi člověkem a strojem stále více rozmazává. Možná budeme schopni „stahovat“ své vědomí do počítačů nebo obývat různá těla, jako „periferní“ postavy ve sci-fi románech Williama Gibsona.

Tyto změny mohou mít hluboké důsledky pro naše chápání etiky, politiky a samotné lidské existence. Jak poznamenává Mark Lacy z Lancasterské univerzity: „Nejradikálnější možností pro svět v roce 2074 bude, že tělo nebude stejné jako tělo v roce 2024 nebo 1924, což vyvolává možnost, že násilí, bolest a utrpení nemusí být stejné, jak bylo chápáno v historii politického myšlení a mezinárodní teorie."

Tváří v tvář těmto výzvám bude klíčové, abychom nezapomněli na základní etické otázky, které lidstvo řeší od nepaměti. Jak zajistit spravedlnost a důstojnost pro všechny v době, kdy se mění sama definice toho, co znamená být člověkem? Jak vyvážit potřebu bezpečnosti a kontroly s ochranou svobody a soukromí? A jak se vypořádat s existenčními riziky, která přináší klimatická změna a nové technologie?

Budoucnost, která nás čeká v roce 2074, je plná výzev i příležitostí. Bude vyžadovat nové způsoby myšlení, nové formy spolupráce a možná i nové definice toho, co znamená být člověkem.