Saturn v hlavní roli: Prstencový div v opozici
V neděli 8. září 2024 se ocitne Saturn v opozici ke Slunci. Bude se tehdy nacházet v souhvězdí Vodnáře – na opačné straně Země než Slunce, vyjde po jeho západu a zmizí při jeho východu. Velmi dobře je ale pozorovatelný několik měsíců před touto událostí a také několik měsíců po ní. Saturn je vděčným cílem pro jakýkoli astronomický přístroj.
Ozdoba druhé největší planety Sluneční soustavy, prstenec, je viditelný už v malém dalekohledu. Pokusit se můžete zahlédnout i tmavší skvrnky v Saturnově atmosféře, stín, jejž prstenec vrhá na planetu (resp. planeta na prstenec). V těsné blízkosti planety snadno odhalíte největší měsíc – Titan, který vypadá jako drobná „hvězda“.
U vzdáleného Saturnu budou viditelné prstence i měsíc Titan jako malá hvězda.
Saturnovy prsteny jsou složeny z částic vodního ledu, od velikosti obytného domku až po jemný prach mikrometrových rozměrů. Neuvěřitelná je i jejich tloušťka: jen několik stovek metrů! Kdyby tedy byly prsteny tenké jako list papíru, činil by jejich průměr hodně přes padesát metrů! Pokud se ale na ně podíváte větším dalekohledem, možná si uprostřed prstenu všimnete tmavého předělu, tzv. Cassiniho dělení, bývá však pozorovatelné pouze za skutečně klidného vzduchu.
Superúplněk s překvapením
V noci z úterý 17. září na středu 18. září 2024 nastane úplněk. A ne ledasjaký. Jednak bude v době, kdy se střed Měsíce ke středu Země přiblíží na méně než 360 tisíc kilometrů, proto se označuje jako superúplněk. Současně dojde k jeho částečnému zatmění – stříbřitý disk našeho vesmírného souseda se zanoří do zemského stínu.
Superúplněk
Měsíc vyjde nad obzor po 19. hodině našeho času. Po jeho pravé straně přitom najdete zářivou planetu Saturn. Kolem třetí hodiny ranní bude patrné, že se „něco děje“. Horní polovina kotouče bude zřetelně tmavší než spodní. Kdybychom se v té době nacházeli na povrchu Měsíce, sledovali bychom částečný zákryt Slunce planetou Zemí. Tato fáze úkazu se označuje jako polostínové zatmění.
Ve čtvrt na pět se v horní části disku objeví plný zemský stín (hypotetický kosmonaut sleduje úplný zákryt Slunce), který se bude pozvolna rozšiřovat. Částečné zatmění vyvrcholí o tři čtvrtě na pět našeho času, kdy bude „zatměno“ asi 10 procent disku. Pak Měsíc zmizí za obzorem. Superúplňkové, částečné zatmění tedy nebude nijak úžasné na pohled, za pozornost ale rozhodně stojí. Klasické úplné zatmění viditelné z České republiky proběhne až za rok – a kdo ví, jaké bude počasí.
Příchod podzimu
V neděli 22. září 2024 ve 14 hodin a 43 minut našeho času nastane podzimní rovnodennost. Z astronomického úhlu pohledu jde o okamžik, kdy se střed slunečního kotouče ocitne na světovém rovníku v souhvězdí Panny, severně od jasné hvězdy Spica (místu se říká podzimní bod).
Vzácně může k podzimní rovnodennosti dojít i 21. září – naposledy se tak stalo roku 643, příště až v roce 2092 nebo 2096. A také až 24. září – roku 1931 a znovu až roku 2303. Důvod souvisí s dobou oběhu Země kolem Slunce. Ta trvá přesně 365 dní 6 hodin 9 minut a 13 sekund. Náš civilní kalendář má ale pouze celé dny, proto musíme kvůli synchronizaci s děním v přírodě tu a tam zařadit přestupný den (nebo jej naopak vynechat). A než se tak stane, zažíváme podobné hrátky.
U nás, na severní polokouli, označuje zářijová rovnodennost začátek astronomického podzimu. Není tomu tak ale všude. Z pohledu meteorologa je podzim už od 1. září. A podobně to vnímají i Australani nebo Novozélanďani. Některé země, zejména v jižní Asii, rozlišují dokonce šest ročních období a ve Finsku a Švédsku se vše odvíjí od venkovní teploty, nikoli kalendářního data.
25. září 2024: rovnodenný den
Slovo „rovnodennost“ naznačuje, že 22. září 2024 by měl být den stejně dlouhý jako noc. Sluneční kotouč ale není bodový, navíc se jeho paprsky v atmosféře ohýbají. V den podzimní rovnodennosti tak bude Slunce viditelné nad obzorem přibližně 12 hodin a 10 minut. Ke skutečné rovnodennosti se nejvíce přiblíží 25. září 2024, kdy bude den v Brně dlouhý 11 hodin 59 minut a 27 sekund.
