Florida – kde mimochodem pojistné dosahuje v průměru kolem 5000 dolarů za dům a rok, ale jsou i místa, kde přesahuje 8 až 10 000 dolarů – jen ostřejším světlem nasvětluje záležitost, která se děje všude na světě a pomalu přichází i k nám.

Senioři a mladé rodiny jako první oběti

Příčiny jsou zhruba řečeno dvě: zhoršující se klima a právní situace. Obojí nejvíc dopadá na mladé rodiny a pak na seniory. V Austrálii rovněž po povodních roku 2022 postižené pojišťovací krizí se uvádí, že polovina seniorů žije v chudobě nebo na její hranici a na Floridě zhruba 20 % penzistů uvažuje o tom, že by opustila „sluneční stát“. Jenže nemají na to, aby zůstali, ale ani aby odešli.

Z Floridy odešlo nebo bankrotovalo v uplynulých dvou letech celkem šest velkých pojišťovacích firem, a to je mnohem víc než ve státech, které jsou rovněž postižené přírodními katastrofami. Země má pověst nejvíc svobodomyslného a liberálního amerického státu, jenže právní svoboda má jen omezený význam, je-li doprovázena neúměrným ekonomickým tlakem.

Právníci versus pojišťovny: začarovaný kruh

Floridské zákony dovolily situaci, kdy právníci malých firem obcházejí domy a nechávají si podepsat listinu, že zastupují vlastníka nemovitosti. Vzápětí uplatňují, často přehnané pojišťovací nároky a začínají se soudit s velkými pojišťovnami, které to v mnoha případech nakonec vzdají a zaplatí, nebo při stovkách či tisících podobných případů raději odejdou.

Ale ani chování pojišťoven, které se snaží zachránit, co se dá, není bez problémů. V některých oblastech vyžadují výměnu střechy každých šest let, anebo pokácení stromů, a to i na cizím pozemku, když stojí blíž než 6 m od stavení. Australané si stěžují, že je pojišťovny nutí stavět stejné domy, jako před povodní, které jsou pak stejně zranitelné, jako ty předchozí. Majitelé pak mají problém nahradit třeba dřevěnou podlahu dražší, ale vůči vodě odolnější leštěnou, betonovou dlažbou.

Nepojištěný dům znamená past chudoby

Zatím to vypadá jako handrkování o peníze, ale dům, který nejde pojistit, nejde ani prodat. Mnoho Američanů si spořilo na penzi tím, že si koupili nemovitost a najednou jsou z nich chudáci, o které by se měl starat stát. Podobně i mladí lidé, mohou dosáhnout na hypotéku jen v případě, že dům je pojištěn ve vyšší a tím dražší kategorii.

Ale je to ještě horší. Některé lokality, které leží nízko nad mořem, nebo kde půda následkem nadměrného čerpání vody klesá (aby trávník na golfovém hřišti byl zelený) se nedají pojistit a jediná možnost je řízená depopulace. Floridská ekonomika je navíc úzce svázána se stavebním průmyslem, takže pokud lidé začnou stát opouštět, projeví se to v makroekonomické situaci celého státu.

Něco podobného se ale děje například na moři, kdy se starší nákladní lodě nedají pojistit a řada těch větších, zejména pokud pochází z USA, Izraele či Anglie není pojistitelná, pokud by používala Suezský kanál. Výsledkem je někdy plíživé, jindy skokové zdražování vodní dopravy. Většina věcí, které doma máme, k nám přitom přišla po moři.

Česká republika: zatím klidnější vody

A jak to je u nás? Konkurenční tlak zatím vytváří vlídnější pojišťovací prostředí, ale podle analýzy klimatických škod ve střední Evropě je zřejmý jejich růst, a to i po odečtení toho, že lidé bohatnou a staví větší domy. Jenže se také zdražují stavební práce a materiál, takže pojistné zdaleka nekryje náklady na novou výstavbu. Municipality tak do budoucna mohou volit cestu „depopulace“ rizikových lokalit zejména v nivách řek, kde jinak stavební úřady běžně povolují nové stavby.

Další, byť omezené možnosti přináší plánování odolnější krajiny. V dnešní Evropě už víc jak polovina povodní přichází jako přívalové srážky z mírných svahů a údolí. Průtrže mračen rovněž vedou k epizodické erozi půdy. Podzimní povodně na Jesenicku dokázaly v lesních cestách vyhloubit strže hluboké kolem dvou metrů a někdy až čtyřmetrové „propasti“. Hlavní funkci pojistného je ochrana důstojného života lidí a sociální smír, ale klima a občas i právníci tento smírný proces vedoucí k pocitu bezpečí docela řádně komplikují.