„Láska je biologická nutnost, která je stejně důležitá pro blaho člověka jako čerstvá voda, jídlo a pohyb,“ zdůrazňuje Stephanie Cacioppová, neuroložka z Oregonské univerzity a autorka knihy Wired for Love: A Neuroscientist’s Journey Through Romance, Loss, and the Essence of Human Connection. (Naladěni na lásku: S neurovědkyní o milostných vztazích, rozchodech a podstatě mezilidských vztahů).
Ačkoliv se projevy lásky obvykle připisují srdci, většina z nich souvisí spíše s lidským mozkem. Tento orgán je totiž evolučně naprogramován tak, aby vyráběl a uvolňoval hormony v okamžicích, když k druhé osobě prožíváme náklonnost.
„Protože je pro naše zdraví, pohodu a rozmnožování láska tak důležitá, nemohla ji příroda ponechat jako emoci, kterou se musíme naučit,“ vysvětluje Sue Carterová, emeritní ředitelka Kinseyho institutu v Indianě a uznávaná bioložka, která se specializuje na sociální vazby.
Pokud se chceme lépe zorientovat ve světě přátelství, lásky, zlomených srdcí a rozchodů, je dobré pochopit způsob, jakým mozek přijímá a vysílá signály, a také to, co se stane, když je těchto signálů nedostatek.
Role hormonů
Mysl a tělo využívají rozsáhlou síť neurotransmiterů a molekulárních chemických poslů, jimiž koordinují různé funkce a ovlivňují naše emoce. Tito chemičtí poslové, nazývaní hormony, jsou součástí endokrinního systému, který je propojen prostřednictvím důležitých struktur v mozku. Mezi ně patří hypotalamus, hipokampus, amygdala, thalamus, bazální ganglia a cingulární gyrus.
Tyto struktury tvoří dohromady limbický systém, což je z evolučního hlediska jedna z nejstarších částí mozku. V něm se ukládají vzpomínky a zpracovávají pachy a je to primární oblast mozku, která se podílí na přitažlivosti a náklonnosti.
Tento systém také umožňuje, aby různé hormony „posilovaly naši touhu seznámit se při pouhém pohledu, snižovaly naše obavy ze zranitelnosti při prvním setkání s novým partnerem ... a abychom časem pociťovali, že jsme s někým spřízněni,“ říká Cynthia Kubuová, neuropsycholožka z Centra pro neurologickou obnovu na Clevelandské klinice v Ohiu.
Sedm hormonů lásky
Pokud jde o emoce, které si spojujeme s láskou, pak obzvlášť důležitou roli při jejich utváření hraje sedm hormonů, mezi něž patří následující chemické látky:
1) Oxytocin je označován jako „hormon lásky“. Pomáhá vytvářet sociální vazby, zvyšuje naši důvěru ve druhého a prohlubuje pocity přitažlivosti. Uvolňuje se při rozhovoru, doteku, hravém dovádění či jiných emocionálně smysluplných činnostech.
„Oxytocin zvyšuje naše pocity sblížení, náklonnosti či oddanosti,“ vypočítává Theresa Larkinová, docentka lékařských věd pro postgraduální studium medicíny na univerzitě ve Wollongongu v Austrálii. Bylo však prokázáno, že tento hormon negativně ovlivňuje vzpomínky na blízké osoby, což dokazuje také temnou stránku této chemické látky.
2) Vazopresin vyvolává pocity vzrušení, které se s láskou k jiné osobě pojí. Stimulují ho některé stejné projevy chování, při nichž se uvolňuje také oxytocin. Studie ukazují, že se vazopresin uvolňuje také v případě ohrožení, kdy máme tendenci ty, na kterých nám záleží, ochraňovat ještě více. Výzkumy také ukazují, že v této funkci může být vazopresin odpovídat také za pocity vlastnictví nebo žárlivosti – emoce, které lze zase zmírnit uvolňováním oxytocinu.
„Oxytocin a vazopresin spolu tančí jakýsi dynamický tanec, který pomáhá vysvětlit výhody a ‚náklady‘, jež se pojí s různými aspekty lásky,“ vysvětluje Carterová.
3) Dopamin patří mezi nejstudovanější hormony utvářející pocit odměny v těle. Aktivují ho podněty, díky nimž se cítíte dobře – jídlo, cvičení nebo drogy. U zamilovaných párů často záplava dopaminu doprovází činnosti jako líbání se nebo pohlavní styk.
„Když se dopamin uvolňuje, aktivuje dráhy odměny, které způsobují pocit milostného ‚opojení‘ a zvyšují naši touhu a motivaci být s předmětem svého milostného zájmu,“ říká Larkinová. Tato reakce je natolik silná, že byla přirovnána k euforii z užití tak silné drogy, jako je kokain.
4) a 5) Testosteron a estrogen, známé také jako naše „pohlavní hormony“, hrají důležitou roli při vyvolávání touhy párů po reprodukci a jsou zodpovědné za „naši základní lidskou touhu po sexu“, vysvětluje Larkinová. Podle ní se tyto hormony nejčastěji pojí se zamilovaností či chtíčem. Jiný pohled na věc je, že tyto hormony motivují člověka k sexu, zatímco dopamin tuto činnost odměňuje.
6) Noradrenalin vyvolává fyziologické reakce při setkání s novou osobou nebo při zamilování. Těmito reakcemi jsou bušení srdce, zvýšená energie či zpocené dlaně. Tento hormon je také spojen s ukládáním vzpomínek, což je důvod, proč si mnoho párů dokáže živě vybavit svoje první dny randění.
7) Serotonin. Tento hormon je jedním z mála, u nichž bylo prokázáno, že se v některých fázích přitažlivosti snižuje. Jeho nižší hladiny jsou podobné jako u jedinců trpících obsedantně-kompulzivní poruchou neboli OCD. Sandra Langeslagová, behaviorální neuroložka z University of Missouri-St. Louis, na toto téma publikovala výzkum, v němž ukazuje, jak jsou si „zamilovaní lidé a pacienti s OCD podobní v tom smyslu, že obě skupiny trpí obsesemi“.
Ačkoli různé činnosti mohou způsobit uvolnění některých z těchto chemických látek, jednotlivé hormony se ne vždy spouštějí samostatně a mnoho podnětů může způsobit produkování více než jedné chemické látky najednou. Například k obsedantním myšlenkám přispívají oba hormony, jak dopamin, tak serotonin.
„Láska je nesmírně komplexní multisenzorický jev, který zahrnuje všechny naše smysly a ovlivňuje mozek mnoha hlubokými a záhadnými způsoby,“ říká Jacquie Oldsová, docentka klinické psychiatrie na Harvard Medical School.
Zdravotní přínosy lásky
Bez ohledu na to, proč a kdy se hormony související s láskou uvolňují, jsou jednotlivé chemické látky spojeny s různými přínosy pro duševní a fyzické zdraví.
„Když se zapne síť lásky, aktivují se mozková centra odměny a uvolní se celá kaskáda hormonů, neurochemikálií a přírodních opioidů, které nám dodávají pocit radosti a také pomáhají tělu léčit se, popřípadě naší mysli vyrovnat se s bolestí,“ uvádí Cacioppová.
Mezi prokázané fyziologické výhody lásky patří potlačení stresu, lepší spánek, zlepšení imunitního systému, snížení bolesti (výzkum ukazuje, že více oxytocinu v krvi pomáhá při hojení ran), méně depresí, lepší schopnost řešit problémy, lepší kognitivní funkce a dokonce delší život.
Bezpečné vztahy, a to jak sexuální, tak nesexuální povahy, „vytvářejí biologické stavy, které podporují uvolnění, růst a obnovu,“ říká Carterová. „V průběhu celého života je budování láskyplných vztahů zásadní pro dobré zdraví.“
Proč jsme zaslepeni láskou
Různé fáze vztahu mohou přinášet různé výhody. Výzkumy ukazují, že některé hormony jsou hojnější v počáteční fázi zamilovanosti, zatímco jiné přinášejí dlouhodobé výhody.
Například noradrenalin se uvolňuje častěji na začátku vztahu, kdy je v páru mnoho neznámých, a uvádí mozek do režimu „postupuj opatrně“.
„Na počátku vztahu se více uvolňuje adrenalin, který vyvolává pocity, jako jsou například často citovaní „motýlci v břiše“ u žen nebo zrychlený tep. Dochází také k potlačení aktivity v těch částech mozku, v nichž si utváříme úsudek, což je důvod, proč můžete být v počátcích lásky nebo zamilovanosti ‚zaslepeni‘ vůči chybám druhého člověka,“ vysvětluje Lucy Brownová, klinická profesorka neurologie na Albert Einstein College of Medicine v New Yorku.
S tím, jak takový vztah roste a zvyšuje se síla vzájemných závazků, část počáteční velké vášně, která byla odměněna dopaminem, je nahrazena jinými hormony, říká Brownová.
„Oxytocin hraje důležitější roli při udržování dlouhodobých vztahů,“ vysvětluje. Přispívá také k pocitu bezpečí a jistoty, jakmile opadne nejistota a obavy z toho, že se někomu něco stane. Podobně hraje v dlouhodobých vztazích pravidelnou roli i vazopresin. Podporuje oddanost a zvyšuje pocit ochrany a pýchy nad svými vztahy.
Co se stane, když se rozejdeme?
I když jsou přínosy těchto hormonů pro fyzické a duševní zdraví významné, „za emocionální reakce ve vztahu zaplatíme, když o své blízké přijdeme,“ říká Carterová.
Rozchod může znamenat ztrátu stálého přísunu hormonů, vyvolávajících dobré pocity, jako je dopamin a oxytocin, a zároveň nárůst hormonů vyvolávajících stres, jako je kortizol a noradrenalin.
„Rozchod nás náhle připraví o neurotransmitery, na něž jsme si zvykli,“ říká Oldsová. „Stejně jako člověk závislý na drogách těžko snáší ukončení přísunu drog, způsobuje nám obrovské utrpení špatný rozchod.“
„Rozchod v těle a v mozku vyvolává stresovou reakci, na níž mozek reaguje, jako by šlo o fyzicky bolestivý podnět,“ vysvětluje Brownová. Často se také projevuje náhlá touha – podobně jako u závislého člověka, jež prochází abstinenčními příznaky. „Hledáte osobu, která už tu není, hledáte pozitivní pocity, které jste si kdysi s milovanou osobou spojovali,“ vysvětluje Cacioppová. Tak vypadá zlomené srdce nebo neopětovaná láska.“
Podle Kubuové se tyto pocity ztráty či stesku mohou projevit ztrátou chuti k jídlu, změnami hmotnosti, poruchami spánku, úzkostí či depresí.
Tyto pocity mohou výrazně zesílit, pokud partner zemře. V extrémních případech to může být pro truchlícího smrtelné.
„Oxytocin má zásadní význam pro ochranu všech tkání, ale zejména srdce,“ říká Carterová.
Jakmile se stálý přísun oxytocinu náhle zastaví v důsledku úmrtí milované osoby, může to u pozůstalého vyvolat kardiovaskulární reakci. Mnoho lidí při uvolňováním stresových hormonů, které náhlou ztrátu provázejí, zažívá zvýšení krevního tlaku, zrychlený tep a potíže s dýcháním.
Ačkoli pro většinu lidí se tyto fyzickými projevy dále neprohlubují, jedinci se základním onemocněním srdce „by mohli být ohroženi srdečním infarktem,“ upozorňuje Larkinová. V tomto případě hraje roli vzácný zdravotní stav známý jako syndrom zlomeného srdce.
„Jedna průlomová studie zármutku z šedesátých let 20. století zkoumala 4 486 vdovců ve Velké Británii,“ vysvětluje Cacioppová. „Během prvních šesti měsíců po ztrátě manžela měli o 40 procent vyšší riziko úmrtí než ženatí lidé jejich věku.“
Nejlepším lékem na to je čas. Nejhorší následky spojené s odloučením od milované osoby, ať už s rozchodem, nebo se smrtí se zmírňují s postupem času a s tím, jak si utváříme a upevňujeme nové vztahy.
„Když jsou sociální vazby přerušeny odloučením či ztrátou partnera, nervový systém potřebuje čas, aby se s tím znovu vyrovnal a přizpůsobil se,“ říká Carterová. „Bolest ze ztráty můžeme prožívat doslova navždy, ale jakmile se vytvoří nová pouta, mohou nám pomoci emocionální bolest spojenou se ztrátou vyléčit.“
S uzdravením může pomoci také péče o sebe sama. „Po nejtěžších prvních dnech či týdnech je důležité dělat věci, které vás baví, abyste snížili hladinu stresových hormonů a zvýšili hladinu hormonů lásky,“ radí Larkinová.
Klidně single, ale nikoliv osaměle
Užitečným opatřením může být také rozšířit svou komfortní zónu a vytvořit smysluplnější vazby se stávajícími blízkými či novými lidmi.
Pokud jste ve vztahu, kde podle vás chybí láska a hormony dobré nálady, které ji doprovázejí, navrhuje Langeslagová trávit s partnerem více času, zaměřit se na jeho silné stránky a na vaše společné šťastné vzpomínky či se věnovat fyzické intimitě, abyste spustili uvolňování těchto chemických látek a zlepšili své propojení.
A pokud zrovna nejste v romantickém vztahu, lze si přísun „laskavých hormonů“ spustit i tím, že trávíte čas s rodinou a s blízkými, přičemž nezapomínejte na jednoduché věci jako pohlazení, dotek, objetí. Pomoci může dokonce i hraní si s domácími mazlíčky, říká Larkinová.
Jediné, co byste neměli dělat, je přijmout život v osamění. Stejně jako mnoho jiných savců nejsou ani lidé evolučně vybaveni k tomu, aby žili jako osamělí tvorové. „Láska není volitelná. Není to něco, bez čeho bychom se mohli obejít,“ připomíná Cacioppová. „Láska je biologická nutnost.“