Jde o látku rilmenidin, která je u nás předepisována a užívána pod označením Tenaxum.

Výzkumný tým vedený João Pedro de Magalhãesem z Birminghamské univerzity a Collinem Y. Ewaldem z ETH Curych se zaměřil na rilmenidin poté, co počítačová analýza naznačila, že by mohl napodobovat účinky kalorické restrikce – jednoho z nejslibnějších přístupů ke zpomalení stárnutí.

„Naše studie ukazuje, že rilmenidin by mohl napodobovat účinky omezení příjmu kalorií a působit jako nový lék proti stárnutí,“ uvedl profesor de Magalhães. To otevírá možnosti pro využití již schválených léků v boji proti stárnutí.

Kalorická restrikce, tedy omezení příjmu kalorií bez podvýživy, je známá tím, že prodlužuje život a zlepšuje zdraví u různých organismů od kvasinek až po primáty. Problém je, že pro většinu lidí je dlouhodobé dodržování takové diety extrémně obtížné. Proto vědci hledají látky, které by mohly napodobit účinky kalorické restrikce bez nutnosti drastického omezení jídla.

Překvapivé účinky na háďátka

Aby vědci otestovali potenciál rilmenidinu, použili jako modelový organismus háďátko obecné (Caenorhabditis elegans). Tento drobný průsvitný červ je oblíbeným nástrojem pro studium stárnutí, protože má krátkou životní dobu a sdílí mnoho genů s člověkem.

Výsledky byly pozoruhodné. Háďátka léčená rilmenidinem žila v průměru o 19 % déle než kontrolní skupina. Co je ještě důležitější, lék zlepšoval i tzv. dobu aktivního života – tedy období, kdy jsou organismy zdravé a aktivní.

Rilmenidin nejen prodloužil život háďátek, ale také zpomalil nástup křehkosti a zlepšil jejich odolnost vůči stresu. Zajímavé bylo, že rilmenidin fungoval, i když byl podáván starším červům. To je slibné zjištění, protože mnohé jiné potenciální látky proti stárnutí jsou účinné pouze tehdy, jsou-li podávány od mládí.

Molekulární detektivka

Vědci se neomezili jen na pozorování účinků rilmenidinu, ale snažili se také pochopit, jak přesně funguje na molekulární úrovni. Jejich pátrání je přivedlo k objevu dosud neznámého receptoru v háďátcích, který nazvali NISH-1.

Tento receptor je podobný lidskému imidazolinovému receptoru, na který se rilmenidin váže v lidském těle. Když vědci vytvořili červy bez genu pro NISH-1, rilmenidin přestal fungovat – což naznačuje, že právě tento receptor je klíčový pro jeho účinky na stárnutí.

Další analýzy ukázaly, že rilmenidin aktivuje několik důležitých molekulárních drah spojených s dlouhověkostí, včetně dráhy mTOR a autofagie – buněčného „úklidového“ procesu, který odstraňuje poškozené součásti buněk.

„Je fascinující, že jediná molekula může aktivovat tolik procesů spojených s dlouhověkostí,“ poznamenává profesor de Magalhães.

Od červů k myším a dále

Povzbuzeni výsledky na háďátcích se vědci rozhodli otestovat účinky rilmenidinu na myších. I když studie na myších ještě neprokázala prodloužení života, analýza genové exprese v játrech a ledvinách myší léčených rilmenidinem ukázala změny podobné těm, které se vyskytují při kalorické restrikci.

Tyto výsledky naznačují, že mechanismy, které jsme pozorovali u háďátek, by mohly být konzervovány i u savců. A to je velmi slibné pro potenciální využití u lidí.

Cesta k elixíru mládí?

Přestože jsou tyto výsledky vzrušující, vědci varují před předčasnými závěry. Je třeba provést mnohem více výzkumů, než bude možné říci, zda rilmenidin může mít podobné účinky u lidí.

Háďátka a lidé jsou velmi odlišní. Nemůžeme jednoduše předpokládat, že to, co funguje u červa, bude fungovat i u člověka.

Přesto má rilmenidin několik výhod, které z něj činí slibného kandidáta pro další výzkum. Je to již schválený lék s dobře známým bezpečnostním profilem, který je obecně dobře snášen i staršími pacienty. To by mohlo urychlit cestu k případným klinickým studiím zaměřeným na jeho účinky proti stárnutí.