Epsomská sůl je dnes populárnější než kdy jindy. Lidé si ji sypou do vany po hrstech a své fotografie v teplé lázni sdílejí na sociálních sítích. Je cenově dostupná, je široce rozšířená a prodejcům přináší zisk. Podle odhadů dosahuje celosvětový trh s Epsomskou solí hodnoty několika miliard dolarů ročně – a tato hodnota rychle roste. Pokud je však řeč o údajných zdravotních účincích této minerální soli, máme více otázek než odpovědí.

„Blahodárný vliv při zbavování se bolesti a uvolňování duševního napětí má i samotná teplá voda,“ vysvětluje Jesse Bracamonte, odborník na rodinnou medicínu z Arizony. „Zda Epsomská sůl účinky teplé vody ještě zvyšuje, zatím není úplně jasné kvůli nedostatku výzkumů a důkazů.“

Kde se vzala?

Podle legendy byla Epsomská sůl objevena před více než čtyřmi stoletími, když zemědělci z okolí anglického města Epsom zjistili, že jejich dobytek nechce pít vodu z místních přírodních pramenů. Ukázalo se, že kvůli obsahu hořčíku a síranů má skutečně nepříjemnou chuť, a to i pro člověka. V kombinaci s teplými prameny však začala lákat utrmácené Angličany do lázní, které byly v Epsomu založeny v 17. století. Později se začala prodávat také jako doplněk do koupele.

Základní teorie o její blahodárnosti vychází ze skutečnosti, že hořčík a sírany jsou rozpustné v teplé vodě, v níž je můžeme vstřebávat pokožkou či vdechovat spolu s horkou párou.

Hořčík – po vápníku druhý nejrozšířenější minerál v našem těle – potřebujeme pro zdraví svalstva, nervů, srdce a regulaci krevního tlaku. Zdrojem hořčíku jsou potraviny jako zelenina, ořechy a fazole. Jeho nedostatek může vést až k bolestem svalů, únavě, stresu či dalším obtížím.

Kůže jako bariéra

„Ke vstřebávání látek do těla jsou uzpůsobena střeva ... a v tomto směru jsou opakem kůže.“

Vyjádření dermatologa

Podle Nicholase Theodosakise, dermatologa z Harvard Medical School nemáme žádnou uznávanou studii, z níž by vyplývalo, že koupel v Epsomské soli takový, nebo vůbec nějaký přínos opravdu má.

„Já jako někdo, kdo se živí biochemií a dermatologií, to považuji za nesmysl. Kůže ve většině případů funguje jako bariéra, ne jako houba, která nasává všechno kolem. My, kdo vyvíjíme léky pro lokální užití a trávíme spoustu času tím, že se snažíme dostat nějakou látku skrze kůži dovnitř do těla, víme, jak obtížný úkol to je.“ Podle Theodosakise je lepší si hladinu hořčíku doplnit prostřednictvím potravin či doplňků stravy. „Ke vstřebávání látek do těla jsou uzpůsobena střeva,“ uvádí, „a v tomto směru jsou opakem kůže.“

Nicméně mnoho lidí uvádí, že koupel v lázni s Epsomskou solí jim pomáhá při uvolňování svalů, zmírňování bolestí a duševním uvolnění. Nejspíš to však není díky hořčíku. Samotná horká lázeň zvyšuje průtok krve v těle a pomáhá uvolňovat svaly a klouby. Teplá lázeň může také dočasně snižovat krevní tlak a tím uvolnit organismus – ať už obsahuje Epsomskou sůl, či nikoliv.

Theososakis je také nedůvěřivý vůči tvrzením, že Epsomská sůl má antibakteriální a protplísňové účinky. „Nevím o žádné studii, která by důsledně hodnotila tento druh minerální soli z hlediska jejího působení na množství bakterií,“ poznamenává, „a mám silné podezření, že zředěná sůl v množství, které se dává do koupele, nebude mít v tomto ohledu žádný významný účinek.“

Spíše jenom do koupele

Minerální sůl z Epsomu se někdy doporučuje jako projímadlo, které má schválení od amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv. V porovnání s jinými přípravky však není tak účinné a má některé vedlejší příznaky, jako je nadýmání. Požití nadměrného množství hořečnatých solí může navíc vyvolat silné zvracení a průjem, nebo dokonce výraznější pokles krevního tlaku.

Na otázku, zda může být samotná koupel pro někoho nebezpečná, má Theodosakis odmítavou odpověď. „Kromě opravdu vzácných okolností, jako například když máte hodně otevřených ran, si nemyslím, že by to někomu mohlo nějak uškodit.“

Zdroje: