Nová studie publikovaná v prestižním vědeckém časopise Nature nyní odhaluje, jak tato fascinující látka ovlivňuje lidský mozek a proč může mít tak významné terapeutické účinky.

Psilocybin není žádnou novinkou – lidé používají houby obsahující tuto látku již tisíce let, často v náboženských a léčebných rituálech. Moderní vědecký výzkum psilocybinu začal v 50. letech 20. století, kdy Albert Hofmann, známý objevem LSD, izoloval a identifikoval psilocybin jako aktivní složku „kouzelných hub“.

V 60. a 70. letech probíhal intenzivní výzkum psilocybinu a dalších psychedelik, ale politické a společenské tlaky vedly k zákazu těchto studií. Teprve na přelomu tisíciletí se dveře výzkumu znovu otevřely, což vedlo k současné renesanci psychedelického výzkumu.

Revoluce v mozku

Tým vědců vedený Dr. Joshuou S. Siegelem z Washingtonské univerzity v St. Louis použil pokročilé metody zobrazování mozku, aby sledoval, co se děje v hlavách dobrovolníků před, během a po užití psilocybinu. Výsledky jsou ohromující – psilocybin doslova „rozladí“ běžnou mozkovou aktivitu způsobem, který nemá mezi známými látkami obdoby.

 „Psilocybin masivně narušil funkční konektivitu v kortexu a subkortexu, akutně způsobil více než třikrát větší změnu než methylfenidát,“ uvádí se ve studii, která je sice založená jen na sledování účinků u sedmi dobrovolníků, nicméně doktor Siegel zdůrazňuje, že se podařilo získat ohromné množství detailních dat.

Různé oblasti mozku, které obvykle „pulzují“ v určitém ustáleném pořádku: Některé oblasti mozku pracují společně v určitých vzorcích – jako by hrály stejnou melodii. Zároveň jiné oblasti mozku obvykle pracují odděleně – jako by hrály různé melodie. Psilocybin tento systém narušil. Způsobil, že oblasti, které obvykle spolupracují, začaly fungovat více nezávisle. Zároveň oblasti, které obvykle pracují odděleně, začaly více spolupracovat. Je to, jako by psilocybin promíchal všechny hudebníky v orchestru, takže už nehrají ve svých obvyklých sekcích.

Tento efekt byl patrný jak v malých oblastech mozku, tak i v celkovém fungování mozku. Výsledkem bylo, že běžné hranice mezi různými mozkovými sítěmi se začaly rozplývat, což může vysvětlovat intenzivní a neobvyklé zážitky, které lidé pod vlivem psilocybinu popisují.

Neuroplasticita je klíč k dlouhodobým účinkům

Jedním z nejzajímavějších aspektů účinků psilocybinu je jeho schopnost podporovat neuroplasticitu – schopnost mozku měnit své struktury a funkce v reakci na nové zkušenosti. Studie naznačuje, že psilocybin může otevírat „okno plasticity“, během kterého je mozek mimořádně vnímavý k novým podnětům a změnám.

Psilocybin dlouhodobě snížil komunikaci mezi dvěma důležitými částmi mozku: hipokampem, který je klíčový pro paměť a emoce, a tzv. výchozí sítí mozku, která je aktivní, když přemýšlíme o sobě nebo se zabýváme vnitřním monologem. Toto snížené propojení přetrvávalo i několik týdnů po užití psilocybinu. Vědci se domnívají, že právě tato změna může být důvodem, proč psilocybin pomáhá lidem s depresí nebo úzkostmi.

Je to, jako by psilocybin 'přestavěl' některé mozkové obvody. Tato 'přestavba' může umožnit mozku vytvářet nové spojení a myšlenkové vzorce, což je proces známý jako neuroplasticita. To by mohlo vysvětlovat, proč lidé po zkušenosti s psilocybinem často hlásí nové pohledy na život nebo změny v dlouhodobých vzorcích myšlení a chování.

Tato zvýšená neuroplasticita by mohla být klíčem k pochopení, proč může jediná dávka psilocybinu vést k dlouhodobým změnám v náladě a chování, které byly pozorovány v klinických studiích s pacienty trpícími depresí nebo závislostmi.

Cesta k ozdravnému resetování mozku

Další fascinující zjištění se týká toho, co se děje, když jsou lidé pod vlivem psilocybinu požádáni, aby se soustředili na konkrétní úkol. Ukázalo se, že zapojení do úkolu výrazně snížilo míru narušení mozkové aktivity. Z toho vyplývají možnosti pro terapeutické využití psilocybinu. Jinými slovy: Správně navržené úkoly nebo aktivity během psychedelické zkušenosti by mohly pomoci řídit a optimalizovat terapeutický proces.

Výsledky studie týmu doktora Siegela tak otevírají možnosti pro budoucí výzkum a terapeutické využití psilocybinu. Ukazují, že tato látka má potenciál „resetovat“ mozkové obvody způsobem, který je s běžnými léky nedosažitelný.

Je ovšem důležité zdůraznit, že výzkum byl prováděn za přísně kontrolovaných podmínek a s pečlivě vybranými dobrovolníky. Rekreační užívání psilocybinu může být nebezpečné a je ve většině zemí nelegální. To platí i pro Českou republiku, kde obsahují psilocybin i mezi širší veřejností známé houby lysohlávky.

Psilocybin sdílí podle odborníků mnoho účinků s jinými klasickými psychedeliky, jako je LSD nebo mezkalín. Existují však i zajímavé rozdíly. Například LSD má tendenci působit déle než psilocybin a může mít silnější vliv na vizuální vnímání. Ayahuasca, tradiční amazonská směs obsahující DMT, zase může mít výraznější vliv na emoční zpracování a introspekci.