V severním Peru archeologové objevili vzácný hrob kněze. Jde o zatím nejstarší památku předincké kultury, pocházející z doby před 3 000 let.
Tým japonských a peruánských vědců objevil hrob v rozlehlém, čtyřicetihektarovém archeologickém komplexu Pacopampa, kde se podle dostupných důkazů v letech 1200 až 700 před naším letopočtem konala významná náboženská setkání. Hrob byl pojmenován „Kněz z Pacopampy“, protože obsahoval tři velmi zachovalá keramická pečetidla se symbolem jaguára jako odznakem duchovní síly, lidské tváře a lidské ruky. Podle vědců se pečetidla používala při pohřebním obřadu jako razidla otiskovaná do barvy a následně do kůže zesnulého. O tom, že jde o duchovního, svědčí podle vědců přítomnost symbolu jaguára.
Stále starší nálezy
Objev hrobu je pro vědce důležitým východiskem k určení výskytu první mocné kněžské třídy v oblasti. Podle Jujiho Sekiho z peruánské Národní univerzity San Marcos, vedoucího výzkumného týmu, bývala Pacopampa poutním místem. Konaly se zde náboženské obřady s účastí poutníků z blízkého i vzdáleného okolí. Podle něj se tyto skupinové rituály nejspíše staly základním společenským kamenem nejstarších andských civilizací.
Mezi nálezy z podobného období patří hrobka „Paní z Pacopampy“, nalezená v roce 2009, dále hrobka „Hadích jaguářích kněží“, objevená v roce 2015. Hrob Kněze z Pacopampy však může být podle vědců ještě o 300 let starší než všechny ostatní hroby.
Dosavadní nálezy podle Sekiho vypovídají o tom, že všichni duchovní byli pohřbeni způsobem, který odráží jejich vztah k významným předchůdcům. Uctívání předků totiž podle něj mělo zásadní význam pro pozdější andské kultury v dané oblasti, například pro kulturu Wari v období zhruba 500–1000 našeho letopočtu, Tiwanaku zhruba 600–1000 našeho letopočtu a nakonec pro Inky zhruba 1200–1500 našeho letopočtu.
Vykopávky v Pacopampě stále pokračují. V roce 2022 byla objevena další kněžská hrobka, podle některých ještě starší než Kněz z Pacopampy; její analýza však zatím nebyla dokončena.
