Vědci se přesto tématem nudy začali blíže zabývat teprve nedávno. Při svém hledání zjistili, že nuda je sice nepříjemná, ale přináší poselství, kterému bychom měli věnovat pozornost.
Nuda jako ukazatel
Podle neurovědce Jamese Danckerta je nuda obdobu bolesti, a to nejen proto, že se při ní cítíte stejně špatně. Bolest je způsob, jakým vám tělo sděluje, že něco není v pořádku a že s tím musíte něco udělat. Nuda hraje podobnou roli, vysvětluje Danckert, kognitivní neurovědec z University of Waterloo. „Říká vám, že to, co děláte teď, nefunguje. Že byste měli dělat něco jiného.“
Nuda vám konkrétně napovídá, že činnost, které se věnujete není vhodná pro mentální nebo emocionální zdroje, které v danou chvíli máte, říká Erin Westgateová, sociální psycholožka a ředitelka z Laboratoře sociálního poznávání. Daný úkol může být příliš snadný, může být příliš těžký. Nebo prostě jen není v danou chvíli osobně smysluplný. Ale ať tak či onak, nefunguje pro vás.
Nuda se může vplížit i do zásadních prvků našeho života, jako je práce a vztahy. A také tady přináší poselství. „Poměrně neradi něco měníme,“ říká Westgateová. „Neradi opouštíme práci, ukončujeme vztahy, měníme místo, kde žijeme, neradi měníme to, co děláme. Nuda nám pomáhá rozpoznat, že změna může být nutná.“ Jenom musíme umět správně určit, zda je v danou chvíli příčinou náš nízký či vysoký potenciál.
Nuda při výuce
Když se pedagogové a rodiče naučí chápat nudu jako signál, že je potřeba děti nesměřovat k jiné činnosti, stane se tento nepříjemný jev a související neklid důležitým výukovým ukazatelem. Děti uvádějí, že se nudí častěji než dospělí, říká Alicia Walfová, neuroložka z Rensselaer Polytechnic Institute, která se zabývá studiem stresu a zapojení ve třídě.
Také u dětí platí, že se začínají nudit, jakmile je úkol příliš snadný anebo příliš obtížný, uvádí vědkyně. Efektivní učení vyžaduje, abyste se pohybovali v určitém pásmu, které s výstižným odkazem na astronomii nazývá „Goldilocksovou zónou“ – tedy v „obyvatelném pásmu“ v blízkosti nějaké hvězdy, tedy nějakého zdroje – v tomto případě zdroje informací.
Ačkoli toto může být ve třídě s více žáky obtížné dosáhnout, zabránit nudě vyžaduje přizpůsobení látky úrovni žáka. V extrémním případě je řešením individuální výuka. To ale samozřejmě není vždy praktické, říká Westgateová. Obvyklejším řešením je v takovém případě dávat žákům k vypracování jednoduší projekty nebo naopak zvláštní úkoly navíc.
Další klasickým receptem nejen ve výukovém prostředí je hledat u dotyčného vnitřní motivaci – tedy snažit se nový úkol propojit s hlubšími zájmy dítěte. Začínajícího kuchaře může hodina teoretických „počtů“ nudit až k slzám, dokud mu neukážete, jak mu například počítání zlomků pomůže při pečení dortu. Mladé řemeslníky zase mohou nadchnout tisícovkami let prověřená pravidla geometrie. A konečně, řečeno s trochou nadsázky – dítě, které miluje psy, asi nebude nadšené z rozboru básně Jak lvové bijem o mříže, ale s radostí sáhne třeba po Dášeňce.
Nečinnost u tvůrčích profesí
Možná jste už slyšeli zajímavý názor, že nuda u kreativních profesí podporuje tvůrčí potenciál. Některé výzkumy tomu skutečně nasvědčují. Zatím však nebyly zopakovány a jiné novější výzkumy tuto myšlenku spíše zpochybňují, uvádí Andreas Elpidorou z Louisvillské univerzity, autor knihy: Propelled: How Boredom, Frustration, and Anticipation Lead Us to the Good Life (Hnací síly: Jak nás nuda, frustrace a očekávání vedou k dobrému životu). Výzkum z roku 2016 odhalil, že nuda zdrojem kreativity nejspíš není a že v mnoha případech naopak plynulost při řešení tvůrčích úkolů zhoršuje.
Nicméně mezi nudou a tvůrčí intenzitou může existovat souvislost – alespoň u některých lidí. Elpidorou poukazuje na to, že tvůrčí vzepětí může být reakcí nervového systému na období nečinnosti spojené s nudou. „V takovém případě,“ říká, „bych za to nepochválil nudu, ale vás,“ dodává.
Konstruktivní reakce na nudu
Problém s nudou spočívá v tom, že jde pouze o „tupý" signál, jehož interpretaci ponechává na nás. Podobně jako výše zmíněná bolest. Signál, který nám nuda vysílá, nám sice říká, že máme dělat něco jiného, ale neříká co. A to, zda je nuda „dobře nebo špatně“, záleží právě na tom, zda s ní dokážeme správně naložit.
Klasickým případem neschopnosti využít impulz, který nám nuda dává, je příliš často sahat po sociálních sítích či alkoholu, a to bez ohledu na ušlechtilé důvody, které nás k tomu údajně vedou. Těmi bývají sledování sociálních sítí jakožto platformy trendů, informací a názorů, které jinde údajně nenaleznete, nebo jako odpočinek od náročné práce v případě alkoholu. Stejně dobrým uvolněním je čtení si delších textů než jenom tří až pětiřádkových facebookových příspěvků či pěstování rekreačních sportů.
Ideálním způsobem, jak získat čas ke zhodnocení „impulzu nudy“ je vybočit na víkend či týden ze svého běžného režimu, například na dovolené, a snažit se – vlastně trochu z donucení – nalézt aktivnější způsoby, jak se zabavit. Ať už je to amatérská astronomie, rozpoznávání ptáků v okolí, zvláštních rostlin, nerostů typických pro daný region či třeba jen soutěže v házení na přesnost či na dálku při delším pobytu v chatě na okraji lesa. Tyto nenápadné činnosti mohou – obzvláště u dětí – pomoci prohloubit jejich dosavadní zájmy nebo si vytvořit vztah k novým věcem.
Neschopnost správně zpracovat nudu může – bez dobrého sociálního zázemí – přerůst až k situaci, kvůli níž se děti dostávají na pověstné „scestí“. V takových případech je potřeba, aby podali pomocnou ruku učitelé, příbuzní či přátelé.
Lidé v nenaplňujících zaměstnáních zase mohou mít nedostatek vzdělání, zkušeností nebo kontaktů, aby získali lepší práci a zlepšili tak životní nesoulad čili opravili to zmíněné vychýlení se z obyvatelné zóny, na které může právě nuda poukazovat. A na začátku tohoto zlepšení může být právě schopnost poznat, co nuda znamená a jak ji nejlépe zmírnit, abychom se mohli jako jednotlivci i jako společnost lépe rozhodnout, jak tomuto signálu věnovat pozornost.
