NASA se konečně zaměří na oběžnou dráhu Země. Řeč je tentokrát o úklidu odpadu, který se v okolí planety nahromadil za uplynulých pár desítek let především v důsledku rozvoje kosmonautiky a pokročilých komunikačních systémů.
Zástupkyně agentury Pam Melroyová nedávno představila první fázi postupu NASA pod názvem „Strategie pro udržitelnost ve vesmíru“. V nadcházejících měsících uvede i další části strategie, jejichž cílem je mimo jiné společné odklizení vesmírného odpadu na oběžné dráze a také spravedlivé a udržitelné sdílení „zdrojů ve vesmíru“. Různé složky agentury se ekologickou udržitelností v kosmu věnují dlouhodobě, ale teď je konečně čeká sjednocení.
Vědci, kteří bijí na poplach kvůli stále přeplněnější oběžné dráze již dlouho, nový plán agentury vesměs chválí, přestože – podle nich – přichází se zpožděním. Opatrným optimistou je i Darren McKnight, vedoucí technický pracovník společnosti LeoLabs, zabývající se sledováním kosmických lodí a trosek, se sídlem v Menlo Parku v Kalifornii. Podle něj „je velmi důležité zjistit, zda na to Kongress poskytne agentuře NASA dostatečné prostředky, které by mohly něco opravdu změnit.“
Ačkoliv odstraňování vesmírného odpadu není na oběžné dráže jediným problémem, zůstává tím nejpalčivějším. Kromě 10 000 funkčních družic obíhá kolem Země mnoho „smetí“, jako jsou staré kosmické lodě, odpálené raketové stupně a miliony kusů dalšího odpadu. Pohybují se rychlostí vystřeleného projektilu, tedy zhruba 27 000 kilometrů za hodinu.
Vraky na „dálnici“
Nejde jen o aktuální množství odpadu. Problémem je i nový odpad vznikající při nárazu starých kusů do nových. Ničí se tak fungující a nesmírně nákladná zařízení na oběžné dráze a téměř geometrickou řadou vznikají další menší úlomky. Největší obavy mezi vědci panují z ohrožení Mezinárodní vesmírné stanice a astronautů v ní – podobně, jako to ukazuje film Gravitace z roku 2013. Mateřská loď astronautů je v něm rozmetána na kusy při opakovaných zásazích úlomky sestřelené družice, obíhající kolem Země, a hrdinové filmu jsou nuceni improvizovat v extrémních podmínkách, aby se dostali zpátky na Zemi.
Pokud by se na oběžné dráze srazily větší objekty, například družice a zbytky staré rakety, mohl by tam vzniknout takový „déšť“ úlomků, který by využívání oběžné dráhy znemožnil na roky či celá desetiletí. Situaci na oběžné dráze lze přirovnat k dálničnímu pruhu, v němž se auta srazila v hromadné nehodě, avšak s tím rozdílem, že ve vesmíru nejsou odtahová vozidla a následky nelze odklízet bez vynaložení miliard dolarů v průběhu několikaletého procesu.
Nová zpráva NASA o udržitelnosti poukazuje také na rozšíření „umělých souhvězdí“ na obloze, skládajících se z tisíců družic. Zdaleka největší z nich je Starlink soukromé společnosti SpaceX, která by chtěla na oběžnou dráhu umístit přes 40 000 družic. Co do množství nasazených družic nezůstává pozadu ani plánovaný projekt Kuiper soukromé společnosti Amazon.
Oběžná dráha, nikoliv střelnice
Kritika NASA přetrvává i v jiných ohledech. Její dlouhodobé modely jsou podle McKnighta užitečné tím, že ukazují způsob hromadění úlomků v průběhu desetiletí. Podle něj však opomíjí srážky těles. Například nedávno se jen o vlásek minuly sonda NASA TIMES, která zkoumá sluneční záření v horních vrstvách atmosféry, s více než čtvrt století starou ruskou nefunkční družicí. Kdyby se tělesa byla dostala do kolizní dráhy, nikdo by jejich srážce nezabránil. Zbytek staré ruské rakety a střepina z ruské protisatelitní zkoušky zase v roce 2021 ohrozila Mezinárodní vesmírnou stanici. V důsledku toho se zpozdil plánovaný výstup kosmonautů NASA do volného prostoru, protože úlomky by mohly proniknout jejich skafandry.
Pomyslnou poslední kapkou do poháru trpělivosti politiků byl okamžik, kdy Spojené státy, Čína a Indie v rámci zkoušky sestřelily své vlastní družice, a vytvořily tak mrak dalších vesmírných úlomků. V reakci na to americká viceprezidentka Kamala Harrisová vyhlásila v roce 2022 jednostranné mezinárodní moratorium na zkoušky tohoto typu raket.
Snaží se všichni
Podle Moriby Jaha, badatele National Geographic, který je zároveň leteckým inženýrem Texaské univerzity a spoluzakladatelem společnosti Privateer Space, se budou muset jak NASA, tak další vesmírné agentury a společnosti nakonec vyrovnat s tím, že „všechno, co vypustíme do vesmíru, se stane odpadem. A to je už neudržitelné.“
Některé agentury se už podle Jahových návrhů snaží postupovat a NASA je v tom dohání. Evropská vesmírná agentura (ESA) zveřejnila svůj přístup k dosažení nulového odpadu nedávno a realizovat jej chce do roku 2030. Britská vesmírná agentura mezitím oznámila plán udržitelnosti hospodaření s odpadem ve vesmíru od roku 2023 a Japonsko investuje do soukromých vesmírných společností, které budou mít na starosti i problematiku kosmického odpadu. Země spolupracuje také s OSN na zvyšování povědomí politiků celého světa o tomto problému.
Zatímco NASA podle něj zaostává, existují ve Spojených státech také regulační orgány, které do této problematiky mohou rovněž mluvit, jako je komunikační úřad nebo federální letecký úřad. Ty zavádějí každý svá vlastní pravidla pro řešení situace a s jejich pomocí budou nutit soukromé telekomunikační společnosti k tomu, aby „po sobě“ ve vesmíru začaly uklízet.
„Mezinárodní vesmírná komunita se snaží znovu vynalézt kolo,“ říká Jah. NASA na rozdíl od svého evropského protějšku v současné době nemá konkrétní plán rozvoje cyklického hospodářství ve vesmíru, tedy program na přepracování konstrukce kosmických lodí, experimentování s novými materiály a palivy a opětovné využívání a recyklaci družic namísto nasazování tolika družic na jedno použití.
Jak by mohl úklid vypadat
ESA ve spolupráci se soukromou společností Clearspace plánují v roce 2026 vypustit kosmickou loď, jež pomocí robotických ramen zachytí zhruba stokilogramovou část rakety a poté ji bezpečně stáhne do atmosféry Země, kde obě bezezbytku shoří.
na základě analýzy nákladů a přínosů, kterou si nedávno vypracovala NASA, si vytipovala padesát nejnebezpečnějších objektů na nízké oběžné dráze Země k brzkému odklizení. Většina tvoří opuštěná raketová tělesa a další objekty, jež obíhají v blízkosti důležitých družic. Z analýzy vyplývá i to, že NASA vidí finanční smysl ve vývoji laserů a dalších technologií, použitelných k odsunu trosek z nebezpečné oblasti, aby tak zabránila případným kolizím.
Navrhnout a nasadit takovou technologii na likvidaci odpadu však bude trvat roky, a její rozšíření ještě déle.
Americký Kongres však již schválil snížení rozpočtu pro rok 2024 pro mise na Mars o dvě procenta, a to právě ve prospěch činností týkajících se odstraňování odpadu, který na oběžné dráze vzniká v důsledku lidské činnosti.
