Třetí komerční kosmický let společnosti Virgin Galactic se vznesl do oblak. Na palubě lodi však nebyli jenom bohatí investoři, kteří chtěli okusit účinky mikrogravitace, ale také dva velmi zvláštní cestující: fosilie druhu Australopithecus sediba a Homo naledi.
Pozůstatky těchto předchůdců člověka cestovaly spolu se třemi soukromými astronauty, dvěma piloty a jedním astronautským instruktorem. Raketa, která je nakrátko vynesla do mikrogravitace a na nízkou oběžnou dráhu kolem Země ve výšce asi 90 kilometrů nad zemským povrchem, se následně vrátila na místo startu v Truth or Consequences v Novém Mexiku.
Badatel National Geographic Lee Berger (vlevo) byl ústřední postavou příběhu obou prvních lidských druhů na palubě letu Virgin Galactic. Fosilii druhu Australopithecus sediba objevil jeho devítiletý syn Matthew v roce 2008 v Jihoafrické republice.
Podle podnikatele a filantropa Timothyho Nashe, který během letu nesl zkameněliny v kapse, je to příležitost zamyslet se nad podnikavostí našich nejstarších předků. „Všechny tyto rané druhy a jejich blízcí příbuzní byli skutečně na cestě objevování a zkoumání – když se rozvíjeli, vymaňovali z prostředí, v němž se nacházeli, a když pomalu začali osídlovat svět.“
Raní předkové člověka
Oba druhy „homininů" jsou ve vědeckých záznamech relativně novým přírůstkem. Na výzkumu obou druhů má zásadní podíl Lee Berger, paleoantropolog a stálý výzkumník National Geographic: Jeho syn Matthew objevil v Jihoafrické republice v roce 2008 zkamenělou klíční kost druhu Australopithecus sediba, zatímco Berger a tým speleoarcheologů objevili v roce 2013 v jiné jihoafrické jeskyni Homo naledi.
Ačkoli jsou oba druhy klasifikovány jako hominini, zoologický „kmen“, z něhož dnes přežívá pouze Homo sapiens, stále se vedou debaty o jejich schopnostech, životě a postavení v našem rodokmenu.
Zatímco Berger a jeho kolegové tvrdí, že Australopithecus sediba může být přímým předkem člověka, jiní vědci se domnívají, že je to nepravděpodobné vzhledem k době existence druhu a jeho morfologii. Australopithecus sediba žil asi před 1,98 milionu let – 800 000 let po nejstarším známém druhu Homo sapiens.
Složená kostra Homo naledi obklopená některými ze stovek dalších exemplářů, které Berger a jeho tým našli v jeskyni Rising Star v roce 2013. Pro cestu společnosti Virgin Galactic na oběžnou dráhu byla vybrána kost z palce tohoto nálezu.
Homo naledi je v rodokmenu blíže k člověku. Jeho stáří se odhaduje na 236 000 až 335 000 let. Berger a jeho tým tvrdí, že důkazy naznačují, že Homo naledi se zabýval činnostmi podobnými lidem, jako je pohřbívání mrtvých a vytváření umění, což je předchůdce moderních lidských inovací.
„Tyto druhy se podílely na tom, co mnozí považují za největší lidský úspěch všech dob – na cestě do vesmíru,“ říká Berger.
O schopnostech prvních homininů se však stále vedou vášnivé debaty. Největší otázkou zůstává, jak se člověk vyvinul z tvorů s malou mozkovou kapacitou, které se podobaly primátům, do svojí moderní podoby. Přesto je podle Bergera rozhodnutí vzít tyto exempláře na suborbitální dráhu způsobem, jak uctít hluboké kořeny vědy a inovací, které „jsou téměř vždy v Africe, od vynálezu ohně až po tvorbu symbolů a umění a vytváření smyslu“.
Dlouhá cesta do vesmíru
Podnikatel Nash se o otázky týkající se kořenů lidstva a evoluce člověka zajímá dlouhodobě. Dlouho předtím, než se tento miliardář stal vesmírným turistou, zakoupil v Jihoafrické republice rozsáhlé území, proslulé mezi odborníky jako „Kolébka lidstva“. Tato lokalita, kde se nachází největší koncentrace pozůstatků lidských předků na světě, například jeskyně, kde byl nakonec nalezen Australopithecus sediba – je od roku 1999 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.
Nash pozemek zakoupil, aby zde vytvořil soukromou přírodní rezervaci, a je natolik odhodlán chránit místa, kde odpočívají nejstarší předkové člověka, že si nechal na rameno vytetovat nápis „Karabo“, což je jméno kostry chlapce, jehož klíční kost Nash vynesl do vesmíru.
Podnikatel má na těle vytetované i logo Virgin Galactic. Patřil totiž mezi prvních sto investorů do společnosti a trpělivě čekal, až na něho přijde řada, aby při hodinovém komerčním letu do vesmíru rychlostí Mach 3 pronikl i s fosiliemi do suborbitálního prostoru.
Tato kostra mladého samce druhu Australopithecus sediba byla objevena v jihoafrické jeskynní lokalitě Malapa v roce 2008. Část klíční kosti byla vybrána k letu na palubě mise společnosti Virgin Galactic.
Myšlenka na pohled na Zemi i na temnotu vesmíru vyvolala u Nashe úvahy o tom, jak daleko lidstvo dospělo. „Myslím, že to bude zážitek na celý život,“ řekl před cestou National Geographic. Podstoupit riziko cesty na suborbitální dráhu v době, kdy jsou takové komerční lety teprve v plenkách, podle něj stojí za to. „Jedná se jen o velmi malou část fosilního záznamu, která byla velmi dobře prozkoumána. Zkoumání s sebou nese rizika. Lidský pokrok si žádá rizika.“
Přesto pro jistotu plánoval přepravu zkamenělin v tubusu z uhlíkových vláken, který by Berger hlídal až do obřadu krátce po startu.
„Jsou to dvě nejlépe prozkoumané a nejlépe replikované věci v našich sbírkách,“ říká Berger, který uvádí bohatou dokumentaci fosilií jako jeden z důvodů, proč byly vybrány pro let do vesmíru.
Dalším důvodem je jejich ohlas. Berger říká, že klíční kost Australopithecus sediba vybral proto, že ji objevil Bergerův tehdy devítiletý syn a odhalil tak dosud neznámý druh hominida. „Chci, aby děti věděly, že existují věci, které se dají objevit, a že děti k tomu mohou obrovsky přispět,“ říká.
Zařazení kosti palce druhu Homo naledi, která pravděpodobně pochází od ženy, je také „obzvlášť dojemné“, říká Berger. „Je možné, že na stěnu jeskyně vyřezávali symboly, rozdělávali oheň, pohřbívali mrtvé,“ říká. „Vydávání se do nebezpečných míst, péče o své blízké, symboly, přemýšlení o své vlastní smrtelnosti, vytváření ohně – to vše jsou věci, které postupně vedou až ke stavbě vesmírné lodi.“
Sledujte nás v Google Zprávách