Zvuková kulisa moderního života postupně zesiluje – od hučící dopravy a foukačů listí ve městě až po chytré telefony nepřetržitě streamující nějaká videa. Tato ohromující kakofonie nutí čím dál více lidí hledat stále nepolapitelnější zvukovou kulisu: ticho.
„Myslím si, že nejsme uzpůsobeni na množství hluku, jemuž jsme vystaveni, ani na nadměrnou stimulaci zvukem,“ říká norská psycholožka Olga Lehmannová, která se tichem zabývá. Nadměrné vystavování se hluku – zejména zvukům nad 85 decibelů, což je zhruba úroveň hlasité restaurace – může vést až ke ztrátě sluchu, ke zvýšení krevního tlaku, ke stresu a k nespavosti.
Někteří před hlukem utíkají do přírody, ale stejný význam má i ticho doma. „Malé ostrůvky beze zvuků v našem každodenním životě nám mohou pomoci snížit stres i podrážděnost,“ uvádí Lehmannová s tím, že jejím cílem není zcela utlumit hluk okolí. Jde o nalezení rovnováhy mezi klidem a chaosem každodenního života. Snaží se o to skupiny milovníků ticha, kteří se snaží vnést ticho do našich každodenních hlučných životů.
Tichá kontrakultura
Málokterý trend současnosti ukazuje sílící snahu o únik do ticha, zejména mezi mladšími generacemi, jako tiché procházky – fenomén, který si loni zamiloval TikTok, kde se jeho tvůrci rozplývali nad hodnotou procházky bez rušení, tedy bez podcastů, bez poslechu hudby nebo bez předlouhých telefonických rozhovorů.
Navzdory posměškům starších generací, které takové trendy nechápou – neboť svá formativní léta prožily před nástupem chytrých telefonů, je tato aktivita široce rozšířená a podtrhuje, jak moc si „digitální domorodci“ chtějí odpočinout od hluku.
Cesta k tichu má ovšem také svoje extrémní formy: Několikadenní tiché meditace či pobyty v temnotě. To druhé získalo značnou popularitu díky rozehrávači národní ligy amerického fotbalu NFL Aarona Rodgerse, který vyrazil do speciálního zařízení v Oregonu, aby se ponořil do tmy a absolutního klidu.
Tyto „zážitky s vypnutím smyslových počitků“ jdou nad rámec sluchové deprivace; účastníci se na několik dní uzavřou do naprosté tmy, aby v prostředí téměř úplné izolace dospěli k vyšší formě sebepoznání a sebereflexe. Podle Lehmannové mohou být pro někoho tyto namáhavé varianty vhodnou volbou, ale ona sama říká, že raději začíná s malými výzvami.
Podle ní stačí, když si na chvíli posedíte v místním parku, v muzeu nebo v knihovně, aniž byste byli připojeni na nějaké komunikační či přehrávací zařízení, a to aspoň na deset minut. Nebo se přihlásit na meditační kroužek či lekci jógy, nebo ještě lépe „tiché jógy“. Bez ohledu na to, o kterou činnost se jedná, klidný čas nemusí nutně znamenat odloučení. „Už tak zažíváme doslova pandemii odloučení a osamělosti,“ říká Lehmannová. „Nazvala bych to temnou stránkou ticha.“
Společenský život v tichu
V poslední době prý nachází řadu stoupenců takové činnosti, jako je sdružování se za účelem společného dosažení ticha. Existují například setkávací organizace, jako je Peace in the Wild z Georgie, v nichž se schází černošští příznivci vycházek, kteří ve skupinách vyrážejí do krajiny, aby se tam společně kochali přírodou – bez mluvení.
Lidé si čtou v družném tichu na akci „Reading Rhythms“, která se konala 4. prosince 2023 v baru FourFiveSix v newyorském Brooklynu.
Díky subkomunitám na sociálních sítích BookTok a Bookstagram v poslední době prudce stoupá zájem o „Tichý knižní klub“, který sdružuje čtenáře, aby si hodinu četli bez povídání. „Říkáme tomu introvertní šťastná hodinka,“ říká Guinevere de la Mare, spoluzakladatelka skupiny, která má více než 1 000 poboček v 50 zemích. „Tiché knižní kluby se ujaly jako způsob, jak po pandemii znovu navázat kontakt s lidmi bez nátlaku a s nízkým rizikem.“
Navzdory svému názvu nejsou akce „Tichého knižního klubu“ zcela bez zvuku. Prostory, kde se scházejí, často místní kavárny, se hluku nevyhnou. Existuje však několik kaváren v Japonsku, kde se nemluví a které ukazují, že to jde bez hluku i ve společných prostorách. Nejnovější z nich, nová tichá kavárna Shojo v Ósace, je provozována převážně neslyšícími nebo nedoslýchavými osobami. V podniku panuje klidná atmosféra bez řečí; návštěvníci si objednávají jídlo pomocí znakové řeči, vypsání objednávky na papírek nebo ukazováním si do jídelního lístku.
V USA je hledání tichých míst obtížnější, ale nikoliv nemožné. Například společnost Starbucks nedávno oznámila, že ve více než 1 000 prodejnách zavádí stropní konstrukce pohlcující hluk. Existuje také on-line platforma pro tiché restaurace Soundprint, která svým uživatelům umožňuje měřit a sdílet hodnoty hluku v podnicích po celém světě – od kaváren po noční kluby. Na její globální mapě se objevuje více než 1 000 podniků s naměřeným hlukem, které jsou seřazeny od nejtišších (pod 70 decibelů) po velmi hlučné (nad 81 decibelů).
Zlepšování zvukové krajiny měst
Digitálním detoxem a tichými zákoutími stačí jenom do určité míry, zejména v hlučných městech, kde žije více než 50 procent světové populace. Světová zdravotnická organizace označila hluk za hlavní environmentální spouštěč zdravotních problémů, na prvním místě už jen znečištěné ovzduší, což není překvapivé vzhledem k tomu, že obyvatelé měst jsou chronicky vystaveni hluku nad 85 decibelů. Americká služba národních parků navíc odhaduje, že hlukové znečištění se každých 30 let více než zdvojnásobí a roste rychleji než počet obyvatel Spojených států.
„Hlavním problémem ve městech je vždy hluk ze silniční dopravy; proto mnoho lidí prosazuje myšlenku elektromobilů,“ říká Francesco Aletta, architekt, urbanista a přednášející na University College London. Elektromobily jsou při nižších rychlostech v obytných zónách výrazně tišší než auta na fosilní paliva. Na dálnicích, kde hukot pochází z hluku pneumatik, používají městské úřady tišší technologie pro asfalt, říká Aletta.
Bohužel opatření na vládní úrovni vyžadují čas a složité vyřizování – zejména v místech, jako jsou Spojené státy, kde je výzkum vystavení hluku stále nedostatečně prozkoumán a regulován. Města však vykazují mírné známky pokroku. V loňském roce newyorská městská rada instalovala hlukové kamery, které sledují vozidla překračující městský limit 85 decibelů. Pravidla omezující hlasité plynové foukače listí ztišují městské a příměstské oblasti po celé zemi, od Washingtonu po Portland v Oregonu.
Svou roli může hrát i zeleň. Výsadba stromořadí u dálnic snižuje hluk až o 12 decibelů. A živé stěny, jako je venkovní fasáda kancelářské budovy v německém Düsseldorfu s 30 000 rostlinami – největší zelená fasáda v Evropě – pohlcují hluk a zároveň minimalizují městské teplo.
Jedna z technologií, která podle Aletta podpoří další volání společnosti po tichu, budou nositelná zařízení, jako jsou hodinky Apple Watch, která uživatele upozorňují na úroveň hluku v prostředí. „Ve chvíli, kdy začnete sledovat a uvědomovat si, začnete jednat,“ říká a upozorňuje na nedávný pokrok, jako je například přijetí zákona o ochraně zvukové krajiny ve Walesu spolu s čistým ovzduším, což mu dává naději. „Považuji tyto druhy politik a nové právní předpisy za dobrý signál, že se situace mění.“
Sledujte nás v Google Zprávách