Nový způsob testování na Alzheimerovu chorobu, uveřejněný v časopise Journal of the American Medical Association, má lepší diagnostické výsledky než průměrný lékař. A i když tato metoda zatím nemá doporučení úřadů k provádění preventivních vyšetření, mohla by zlepšit dostupnost prevence už na úrovni primární péče.
„Výsledky této studie jsou překvapivé a velmi slibné,“ říká Inge Verberková, neurochemička z Nizozemska. „Dostupnost tohoto testu na úrovni základní zdravotní péče by mohla urychlit diagnostiku i případné zahájení léčby. Účinnější odhalování nemoci by také mohlo zkrátit čekací doby u neurologů.“ Prokazování Alzheimerovy choroby je v současnosti invazivní a nákladné.
Jak se Alzheimerova choroba diagnostikuje
Alzheimerova choroba se pozná podle přítomnosti dvou bílkovin v mozku pacientů – jednak modifikovaných forem amyloidu beta, které se shlukují do takzvaných amyloidových plaků – jednak podle forem amyloidu tau, které tvoří takzvaná neurofibrilární klubka. Jejich přítomnost se pojí s vyšším rizikem vzniku demence. Až do konce minulého století však byly zjistitelné až při pitvě mozku.
V blízkosti neuronů (červeně) se v mozku pacienta objevují malé shluky mimobuněčných amyloidových plaků (žlutě).
Vědci však už v polovině roku 2000 objevili způsob, jak tyto škodlivé bílkoviny identifikovat v mozkomíšním moku. Jeho odběr však vyžaduje vpich jehly do míchy, což může být poměrně bolestivý i riskantní zákrok. Dnes lékaři obě bílkoviny detekují také pomocí snímků mozku. To se však také neobejde bez injekční aplikace radioaktivních sloučenin do krevního oběhu a vyžaduje nákladné vybavení. Je tedy zapotřebí lepších diagnostických nástrojů.
Na jakém principu test funguje
U nové metody se porovnávají hladiny obou typů bílkovin v krvi. Výsledky vědcům poskytují bližší představu o riziku vzniku bílkovinných plaků a klubek v mozku.
V souvislosti s představením nové metody vědci rovnou zkoumali její účinnost. Lékaři primární péče ze Švédska, kteří se experimentu zúčastnili, správně identifikovali 6 z 10 pacientů, s tím, že ověřování diagnózy bylo poté provedeno pomocí odběru mozkomíšního moku či vyšetření mozku metodou PET. Specialisté na demenci si vedli jen o něco lépe, jejich výsledek byl 7 z 10 případů. Oproti tomu nový krevní test správně stanovil diagnózu u 9 z 10 pacientů.
Zavedení této metody do praxe však zatím není jednoduché. Vyšetření vyžaduje dostupnost nákladného vybavení pro hmotnostní spektrometrii i možnost uskladnění odebraných vzorků při teplotě -80 °C. Všechny vzorky navíc musely být převezeny ze Švédska do sídla americké společnosti, která test organizovala. Experiment však poskytl principiální důkaz o tom, že tento způsob testování může být užitečnou nízkoprahovou metodou přesné diagnózy, zejména pokud by se podařilo najít způsob, jak méně náročným způsobem analyzovat vzorky.
Další testy budou následovat
Naštěstí to není jediný diagnostický nástroj na odhalení Alzheimerovy choroby. Na prestižním setkání Alzheimerovské asociace ve Filadelfii byly prezentovány také další studie o krevních testech, uvádí Rebecca Edelmayerová, viceprezidentka Alzheimerovské asociace pro vědeckou činnost. „V relativně blízké budoucnosti mohou krevní testy výrazně zlepšit přesnost diagnostiky. Jejich zavádění je však třeba provádět pečlivě a kontrolovaně a je zapotřebí další výzkum. V současné době se tyto testy nedoporučují pro plošný screening rizik v populaci ani jako testy přímo pro spotřebitele.“
Podle epidemioložky Michelle Mielkeové jsou některé z těchto metod stejně dobré jako test na bázi hmotnostní spektrometrie. Krevní testy se navíc nedoporučují u pacientů, u nichž se zatím neprojevily příznaky, a to ani v případě, že mají Alzheimerovu chorobu v rodinné anamnéze. Důvodem je podle ní to, že „zatím nerozumíme tomu, co pozitivní test znamená u lidí bez měřitelných kognitivních poruch“.
S tímto názorem souhlasí i Gemma Salvadóová, neuroložka z Lundské univerzity ve Švédsku a hlavní autorka studie: „V současné době test nedoporučujeme lidem, kteří nedosahují skóre v rozmezí odpovídajícím Alzheimerově chorobě. U provádění testu měl taky vždy být přítomen ošetřující specialista, jako je neurolog nebo geriatr, který zná pacienta a ví, co výsledky znamenají v kontextu jeho konkrétního případu.“ Důvodem je to, že například u pacientů trpících určitými poruchami ledvin jsou hladiny všech proteinů v krvi obecně vyšší, vysvětluje Salvadóová, „takže vyšší hladina p-tau217 jako taková nemusí nutně ukazovat na Alzheimerovu chorobu. Ze stejného důvodu test porovnává také koncentraci dvou různých druhů amyloidů beta v krvi.“
Díky kontrole amyloidů beta a tau krevními testy by bylo možné diagnostikovat populace, které dnes nemají k testování přístup, dodává Salvadóová, zejména pokud by se ukázalo, že podobné testy, které jsou jednodušší na použití a dostupnější, jsou také účinné. Pomohlo by to také výzkumníkům v zemích s omezenými zdroji provádět studie v oblastech, kde se výzkum Alzheimerovy choroby provádí jen málo.
Zatím žádná léčba
I navzdory slibným výsledkům je na místě určitá opatrnost, říká Chi Udeh-Momoh, neurolog z Global Brain Health Institute. „Tyto testy byly vyvinuty téměř výhradně pro západní populaci, a to především v prostředí lidí s vysokými příjmy. Jejich použitelnost u jiných demografických skupin tak zůstává nejistá, zejména u skupin s odlišným etnickým a socioekonomickým zázemím.“ Účastníci švédské studie sice byli poměrně různorodí, pokud jde o jejich další zdravotní problémy, o úroveň vzdělání nebo o to, zda žili ve městě či na venkově – což všechno může mít vliv na riziko Alzheimerovy choroby. Jejich etnická různorodost však byla nízká.
„Kvůli tomu může být obtížnější získané výsledky extrapolovat na rozmanitější populaci v USA“, uvádí ekonomický epidemiolog Emmanuel Drabo z Johns Hopkins University. „Procento p-tau217 může mít u různých etnických skupin různý význam.“ Jakkoli tedy může být tato první studie povzbudivá, je důležité, abychom ji zopakovali i jinde.
Pokud na základě probíhajícího výzkumu objevíme léky, které mohou nemoc výrazně zpomalit, zastavit či úplně vyléčit, může být testování rozhodující, říká Salvadóová. „Myslím si, že dobrou analogií jsou srdeční onemocnění, kdy například hladinu cholesterolu v krvi lze změřit snadno, a to i u pacienta bez příznaků. A pokud je jeho hladina příliš vysoká, můžetme nasadit dietu nebo předepsat léky. Je tedy možné, že v budoucnu bude moci hromadění amyloidů beta a tau v mozku testovat a léčit podobně jako vysokou hladinu cholesterolu.“
