Mnoho výrobců přírodních deodorantů tvrdí, že jejich výrobky neobsahují složky jako hliník, ftaláty a parabeny. Jsou však tyto takzvané „bezpečnější“ a „ekologičtější“ výrobky skutečně lepší pro vás nebo pro životní prostředí?
Tělesný zápach pochází z bakterií, které žijí na naší pokožce a rozkládají pot. Omezují ho jak deodoranty, tak antiperspiranty. Rozdíl je však v tom, že antiperspiranty zabraňují pocení, zatímco deodoranty obvykle obsahují látky, které odsávají pot, ničí bakterie nebo překrývají odér.
„Tělesný zápach je zcela normální součástí naší fyziologie a může být dokonce způsobem, jakým komunikujeme s ostatními lidmi“, říká kognitivní psycholožka Pam Daltonová.
Osobní odér se může měnit v závislosti na naší náladě, věku a zdravotním stavu a také na kultuře, v níž žijeme: většina kultur nepovažuje tělesný zápach za nepříjemný, uvádí Daltonová. „Nepříjemný odér je kulturně daný – a tato danost určuje, co považujeme za nepříjemné a co za příjemné.”
V americké kultuře se vůči zápachu, jenž produkují bakterie žijící na kůži, pěstuje společenský odpor. Z toho těží obchodníci. V roce 2023 měl americký trh s deodoranty hodnotu neuvěřitelných šest miliard dolarů (141 miliard Kč), což je čtvrtina celkového globálního trhu s tímto typem přípravků.
Antiperspiranty brání, aby pot odcházel z míst, kde vzniká: z vašeho podpaží, nohou nebo jiného místa, kam jej nanesete. Po nanesení je pokožka méně pohostinná pro tyto bakterie, které pot milují a produkují zápach. Často se k dosažení tohoto cíle používá hliník, který ucpává žlázy produkující pot zvané ekrinní a apokrinní, z nichž ty druhé jsou soustředěny na ochlupených částech těla.
Deodoranty likvidují pouze odér, ale nepotlačují pocení. Mohou obsahovat další složky s antimikrobiálními vlastnostmi, například jedlou sodu.
Proč tyto složky vyvolávají obavy a je na těchto obavách něco pravdy? Mluvili jsme s několika odborníky, abychom se na tuto problematiku podívali zblízka.
Znamená „přírodní“ bezpečný?
Některé deodoranty jsou označovány jako „přírodní“, ale neexistuje jasná, standardní definice toho, co to znamená, říká dermatoložka Nina Bottová z Univerzity San Francisco.
„Přírodní“ může znamenat cokoli, od použití pouze složek rostlinného původu až po absenci hliníkových sloučenin, které se mohou vstřebávat kůží.
Antiperspiranty jsou jediné výrobky překrývající zápach, které vyžadují schválení Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA). To znamená, že na rozdíl od chemických látek v deodorantech je FDA přísně posuzuje z hlediska bezpečnosti i účinnosti, říká Joe Zagorski, toxikolog z Centra pro výzkum bezpečnosti složek na Michiganské státní univerzitě.
Protože antiperspiranty omezují jak pocení, tak zápach, jsou pravděpodobně nejúčinnějším prostředkem pro většinu lidí, říká Bottová. Zatímco hliník v antiperspirantech může u malé menšiny lidí s citlivou pokožkou způsobit typ alergické reakce zvané kontaktní dermatitida, pro podpaží většiny lidí je obvykle zcela bezpečný, dodává.
Přetrvávající fáma, kterou v devadesátých letech 20. století odstartoval řetězec e-mailů, a sice, že hliník v antiperspirantech způsobuje rakovinu prsu, není podložena vědeckými důkazy a vědci tuto myšlenku nyní většinou neuznávají, říká onkolog Harold Burstein, který se zabývá rakovinou prsu.
I když existují určité důkazy, že se malé množství hliníku vstřebává kůží, není důvod ani k panice z toho, že by výrobky, které obsahují hliník způsobovaly Alzheimerovu chorobu. Vědci nenašli mezi Alzheimerovou chorobou a hliníkem prokazatelnou souvislost.
Jak účinné jsou deodoranty?
Bez použití hliníku deodoranty neodstraní hlavní příčinu tělesného zápachu: pot. Proto je méně pravděpodobné, že jsou deodoranty stejně účinné jako antiperspiranty, říká Dalton.
„Záleží však na konkrétním člověku,” dodává Dalton. Někteří lidé se potí více než jiní a ne každý má na kůži stejné bakterie. To znamená, že deodoranty mohou stačit na odblokování tělesného zápachu u jednoho člověka, ale u jiného mohou být neúčinné.
Deodoranty mohou obsahovat složky, jako jsou krystalky hliníku – u kterých se předpokládá, že jsou příliš velké na to, aby se vstřebávaly kůží v podpaží – a také další minerální soli, prebiotika, probiotika a přírodní vůně, jako jsou esenciální oleje, vysvětluje Zagorski.
Hliníkové krystaly a další minerální soli mají zabránit růstu bakterií, zatímco prebiotika a probiotika mají snížit výskyt bakterií na pokožce. Zagorski říká, že i když existují určité důkazy o tom, že hliníkové krystaly fungují dobře, většina těchto složek nebyla důkladně testována z hlediska účinnosti.
Jsou deodoranty bezpečnější než antiperspiranty?
Deodoranty obsahují složky, které jsou podle FDA obecně uznávány jako bezpečné (GRAS). Výrobci sice nemusí prokázat, že deodoranty, které vyrábějí, fungují, ale „všichni výrobci těchto výrobků mají zákonnou povinnost prokázat, že jejich výrobky jsou bezpečné pro člověka,” říká Zagorski.
Přírodní deodoranty se někdy uvádějí na trh jako přípravky neobsahující další chemické látky kromě hliníku, včetně parabenů a ftalátů. Parabeny se obvykle používají jako konzervační látky a ftaláty usnadňují u deodorantů a antiperspirantů roztírání. Obě látky jsou známé jako takzvané endokrinní disruptory, chemické látky, které narušují schopnost těla vytvářet hormony (tyto produkty jsou přítomny i v jiných výrobcích osobní hygieny, lécích, a dokonce i v některých potravinách).
Endokrinní disruptory byly spojeny s rakovinou u laboratorních myší, což vyvolává obavy, že by mohly mít podobné účinky i u lidí. Zagorski říká, že vědecké důkazy ukazují, že deodoranty a antiperspiranty jsou pro člověka bezpečné a že zmíněné látky jsou v nich obsaženy v tak malém množství, že nepředstavují nebezpečí.
S tím souhlasí i Jeannette Grafová, dermatoložka z Mount Sinai School of Medicine. Podle ní není důvod se parabenů obávat. Podle Americké chemické společnosti neexistuje ani žádná souvislost mezi parabeny v přípravcích osobní hygieny a rakovinou prsu.
Někteří odborníci si ale tak jisti nejsou. Brody, vedoucí vědecký pracovník Silent Spring Institute, říká, že neexistuje dostatek důkazů, které by vylučovaly endokrinní disruptory jako potenciální příčinu rakoviny prsu. Je sice pravda, že v kosmetických přípravcích mohou být obsaženy jen v malém množství, ale jejich kumulativní účinek může být významný, říká Brody.
Brody dodává, že pro ty, kteří se chtějí těmto chemikáliím vyhnout, to může být obtížné, protože etikety výrobků často neuvádějí všechny složky. Společnost Silent Spring pracuje na aplikacích, které pomáhají spotřebitelům demystifikovat, co je obsaženo v jejich výrobcích osobní péče, jako je například aplikace Detox Me.
Bottová i Zagorski však také namítají, že to, že je nějaká složka rostlinného původu, ještě neznamená, že je bezpečná. Podle Zagorskiho jsou některé výrobky rostlinného původu také známými endokrinními disruptory, což jsou například levandulový olej a olej z čajovníku.
Bottová kromě toho říká, že k ní přichází řada lidí kvůli kožním problémům, které způsobují přírodní vůně, nikoli syntetické. Odbornice své pacienty v zásadě varuje před přírodními vůněmi a doporučuje jim, aby místo nich používali vůně bez parfemace.
Zohlednění dopadů na životní prostředí
K vyhýbání se vonným látkám, může být také dobrý důvod z hlediska ochrany životního prostředí. V roce 2018 zveřejnil Brian McDonald, výzkumník z NOAA, studii, podle níž deodoranty spolu se šampony a dalšími vonnými látkami významně přispívají ke znečištění těkavými organickými látkami(VOC) ve velkých městech Spojených států, přinejmenším nyní, kdy poklesly emise z vozidel.
„Výrobky osobní péče obsahují vůně přírodního prostředí” a tyto vonné látky reagují s určitými sloučeninami v atmosféře. To „přispívá ke znečištění ovzduší“, říká McDonald.
Odvětví výroby deodorantů také každoročně vyprodukuje 15 milionů tun plastového odpadu, což přispívá k celosvětovému problému plastového odpadu.
Zatímco ekologicky smýšlející lidé se mohou držet výrobků bez vůní a plastů, McDonald uznává, že „lidé vědí, proč (parfumované) výrobky osobní hygieny potřebují. Otázkou je, zda je možné vytvořit výrobek, který méně znečišťuje životní prostředí.”
V konečném důsledku by „lidé měli mít možnost si vybrat, co jim vyhovuje”, uvádí Graf. S tím souhlasí i Dalton. „Lidé by se měli zamyslet nad svými cíli, podívat se na seznam složek a pak se rozhodnout tak, aby to pro ně bylo dobré.”