Himalájské štíty se od sebe výškou většinou liší v rozmezí sta metrů, jen Everest ostatní převyšuje o více než 200 metrů, a dokonce dál roste. Rychleji, než by měl. Nová studie toto tajemství vysvětluje.

Mount Everest neboli Čomolungma, jak horu nazývají Tibeťané, se tyčí do výšky 8849 metrů nad mořem. Dlouho se předpokládalo, že jeho výška je dána především tektonickými silami, které formují celé pohoří Himálaje. Everestu však pomohly k prvenství méně nápadné, ale o to zajímavější procesy.

Mezinárodní tým geologů z Čínské univerzity v Pekingu a Londýské univerzity se zaměřil na analýzu říčních systémů v okolí Everestu. Jejich pozornost upoutal zejména tok řeky Arun, která pramení severně od Everestu a pak se stáčí na jih, kde protéká hlubokou soutěskou skrz Himálaje. Tento neobvyklý tvar říčního toku vyvolával otázky již od prvních expedic na Everest.

Říční pirátství: Klíč k tajemství Everestu

Vědci přišli s hypotézou, že řeka Arun v minulosti „ukradla“ část povodí jiné řeky. V případě řeky Arun akt říčního pirátství významně zvýšil množství vody protékající jejím korytem, a tím spustil následné geologické procesy.

„Náš nejlepší model naznačuje, že k zachycení toku došlo přibližně před 89 000 lety a způsobilo zrychlení eroze po proudu,“ uvádí studie. Časový odhad je v souladu s věkem usazenin nalezených v horní části povodí řeky Arun, které pocházejí z období před 30 000 až 90 000 lety.

Zvýšený průtok vody vedl k intenzivnější erozi říčního koryta. Řeka Arun začala rychleji prořezávat hlubokou soutěsku v Himálajích. A vedlejším efektem bylo zvedání okolního terénu, včetně nejvyšších vrcholů.

Klíčem k pochopení tohoto jevu je koncept izostatického vyrovnávání. Zemská kůra se chová jako plovoucí deska na tekutějším podloží. Když dojde k erozi a odnosu materiálu v jednom místě, okolní oblasti mají tendenci se mírně zvednout.

Tento efekt není okamžitý ani dramatický, ale v geologickém měřítku času je významný. Vědci odhadují, že tento proces mohl přispět k současné výšce Everestu o 15 až 50 metrů. To může znít jako malé číslo, ale v kontextu nejvyšších hor světa je to významný rozdíl.

Druhá nejvyšší hora, K2, dosahuje výšky 8611 metrů, což je o 238 metrů méně než Everest. Tento rozdíl je překvapivě velký, uvážíme-li, že Himálaje jsou obecně považovány za relativně uniformní pohoří z hlediska tektonických procesů.

Budoucnost střechy světa

Výzkum navíc naznačuje, že Everest může i nadále mírně růst. A GPS měření skutečně ukazují, že v posledních letech se vrchol hory zvedá rychleji, než by odpovídalo dlouhodobému trendu, přibližně 0,5 milimetru ročně navíc oproti okolním vrcholům.

A tak zatímco horolezci zdolávají extrémní výšky Everestu, hluboko pod nimi probíhají procesy, které stále formují tuto ikonickou horu. Řeky, často přehlížené ve srovnání s majestátními vrcholy, hrají klíčovou roli v utváření krajiny i na střeše světa. Výzkum v této souvislosti zdůrazňuje důležitost ochrany říčních systémů. Každý zásah do přirozeného toku řek může mít dalekosáhlé důsledky pro celé ekosystémy i geologické procesy.